Alois Liška
Arm. gen. Alois Liška, CBE, DSO[1] (20. listopadu 1895, Záborčí, Rakousko-Uhersko – 7. února 1977, Londýn, Spojené království) byl československý generál.
V roce 1915 během první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a nasazen na válečná bojiště. V roce 1916 přeběhl k ruské armádě, kde čekal v zajateckém táboře, aby se posléze připojil ke vznikajícím československým legiím, kde byl zařazen k dělostřelectvu. Na podzim roku 1920 se s posledním transportem ruských legionářů vrací již do samostatné Československé republiky. Jako důstojník z povolání sloužil u Dělostřeleckého pluku 51 ve Brandýse nad Labem, kde dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem tohoto útvaru. Při mobilizaci v září 1938 byl pro své vysoké kvality jmenován velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize. Zde jej zastihla mnichovská dohoda a později i okupace německými vojsky. Z tohoto důvodu v roce 1940 z vlasti odešel. Při bojích ve Francii byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého pluku, po kapitulaci francouzské vlády však byl nucen stejně jako ostatní opustit kontinentální Evropu a přeplavit se do Spojeného království, kde velel dělostřelectvu v rámci 1. čs. smíšené brigády a od 21. března 1943 celé 1. československé samostatné obrněné brigádě. Dne 30. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[2]
Mezi jeho velké akce patřilo obléhání Dunkerque v letech 1944 a 1945. Liška a další velitelé si ovšem přáli, aby byla brigáda nasazena při osvobozování Československa, a Liška to osobně požadoval na setkání s britským velitelem, generálem Bernardem Montgomerym. Ten to ale nedovolil s tím, že nemá k dispozici útvar, který by brigádu nahradil, a poukázal též na logistické problémy takového přesunu. Povolil pouze vyslání symbolického oddílu o 140 mužích.[3]
Po válce byl povýšen na divizního (1. 6. 1945) a poté armádního generála (1. 4. 1946)[2] a zastával funkci velitele Vysoké školy válečné v Praze.
Po únoru 1948 byl perzekvován komunistickým režimem stejně jako většina mužů sloužících na západní frontě. Tentýž rok 1948 opouští rodinu i vlast potřetí a odjíždí do Londýna. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze. Rehabilitován byl až posmrtně po listopadu 1989 kdy mu byla vrácena hodnost armádního generála.
V roce 1990 mu město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav udělilo Čestné občanství.[4] V roce 2010 proběhly ve francouzském městě Dunkerque oslavy 65. výročí osvobození a při této příležitosti byla jedna z ulic města pojmenována po Aloisi Liškovi.[5]
Útěk Aloise Lišky z Československa před komunistickým režimem
K politickým čistkám v československé armádě došlo ihned po komunistickém převratu v únoru 1948. 29. února 1948 byl zaslán dopis podepsaný Alexejem Čepičkou, v němž jsou vysloveny požadavky na odchod některých generálů z činné služby. Mezi nimi byl i generál Alois Liška.[6] Jak plyne z rozhovoru s vnukem Aloise Lišky panem Miroslavem Pelikánem, po zatčení generála Heliodora Píky v květnu 1948 měl být dalším na řadě právě Alois Liška.[7] V tomto rozhovoru se zmiňuje, že Alois Liška se ztratil z dohledu StB při pobytu v lázních Houštka a byl odvezen na kbelské letiště, odkud v den zvolení Klementa Gottwalda presidentem odletěl do Velké Británie. Podle jiného zdroje skutečně generál Alois Liška utekl v letadle Dakota DC3 (C47) dne 14. června 1948 asi v 1 hodinu ráno.[8] To potvrzuje i syn Ervína Syptáka, bývalého majitele pražské restaurace v pasáži Černá růže, který s rodinou cestoval v letadle spolu s Aloisem Liškou, plukovníkem Hugo Hrbáčkem, letcem RAF Karlem Šťastným a dalšími.[9][10] Letadlo pak podle těchto vzpomínek Ivo Syptáka nemělo dostatek paliva, přistálo proto na prvním nejbližším letišti v Anglii, v Manstonu. Generál Alois Liška tak zachránil holý život, svoji milovanou vlast ale už nikdy nemohl spatřit. Tři roky před svou smrtí napsal příteli Ing. Vlčkovi: „Každý kámen, každý strom na Záborčí bych políbil, kdybych se tam mohl vrátit.“[11]
Reference
- ↑ Catalogue description Recommendation for Award for Liska, Alois Rank: Major General Regiment: .... [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b STEHLÍK, Eduard. LIŠKA Alois. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 174–175.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 226–229.
- ↑ Brandysko.cz: Čestná občanství a ceny
- ↑ Archivovaná kopie. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24.
- ↑ http://www.vhu.cz/politicke-cistky-v-armade-po-unoru-1948
- ↑ Archivovaná kopie. www.novinyprostor.cz [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-10.
- ↑ https://fcafa.com/2011/02/13/they-flew-to-freedom-1948
- ↑ http://soc.nidv.cz/data/2005/16-1.pdf strana 14
- ↑ http://www.neviditelneobeti.cz/soubory/HODBO%C4%8E,%20J.%3B%20GOLL,%20J.%3B%20ULVR,%20V.%20(2006).%20Neviditeln%C3%A9%20ob%C4%9Bti%20komunismu%20v%20zemi%20javor%C5%AF.%20Liberec_%20Gymn%C3%A1zium%20F.%20X.%20%C5%A0aldy_0.pdf strana 97
- ↑ http://rotanazdar.cz/?p=1670&lang=cs
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Liška na Wikimedia Commons
- Alois Liška na stránkách Československé obce legionářské
