Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn

Alois Arnošt hrabě Podstatský-Lichtenštejn
Místodržitel ve Štýrsku
Ve funkci:
1773 – 1782
Předchůdce Jan Maxmilián z Wildensteinu
Nástupce František Xaver Khevenhüller-Metsch
Rakouský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci:
1757 – 1773
Předchůdce Jan Václav Widmann
Nástupce Adam František z Hartigu
Narození 8. července 1723
Vídeň
Úmrtí 4. prosince 1793 (ve věku 70 let)
Olomouc
Choť Josefa z Arco
Rodiče František Valerián Podstatský z Prusinovic a Marie Terezie z Lichtenštejna-Kastelkornu
Děti Leopold I. Podstatský z Lichtenštejna
Ernest
Příbuzní Leopold František II. Podstatský z Lichtenštejna[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (Alois Arnošt Josef Felix hrabě Podstatský-Lichtenštejn z Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic) (8. červenec 1723, Vídeň – 4. prosince 1793, Olomouc) byl rakouský diplomat a politik z moravského šlechtického rodu Podstatských z Prusinovic. Kromě kariéry ve státních službách patřil k významným osobnostem moravského osvícenství a přispěl ke vzestupu svého rodu, když v roce 1762 zdědil jméno a majetek vymřelého rodu Lichtenstein-Castelcornů (Telč).

Mládí a kariéra

Erb rodiny Podstatský-Lichtenštejn

Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn hraběte Františka Valeriána Podstatského z Prusinovic (1678–1741) a jeho manželky Marie Terezie z Lichtensteinu-Castelcorna (1693-1748). Studoval práva v Salcburku, poté absolvoval kavalírskou cestu po Evropě a krátce studoval ještě na univerzitě v Leidenu.[2] Mezitím se v doprovodu svého strýce, olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtensteinu-Castelcorna zúčastnil v Praze korunovace Marie Terezie českou královnou (1743).

V Salcburku krátce působil ve službách svého strýce Jakuba Arnošta, po jeho smrti se vrátil na Moravu a získal post přísedícího zemského soudu[3] V různých funkcích na Moravě se pak angažoval i v následujících letech a aktivně se zapojil do provádění tereziánských reforem, podporoval obchod a manufakturní výrobu, v roce 1751 spoluzakládal Moravskou půjčovní banku. V roce 1754 podnikl studijní cestu po rakouských zemích a Itálii, kde hledal nové podněty pro možnosti oživení moravského obchodu. I když později dlouhodobě pobýval v zahraničí, patřil k významným osobnostem osvícenství na Moravě.

V letech 1757–1773 byl rakouským vyslancem v Mnichově[4], kde měl za úkol konsolidovat napjaté vztahy s Bavorskem přetrvávající od vpádu Karla Albrechta do Čech za války o rakouské dědictví. V Mnichově později vyjednal druhý sňatek císaře Josefa II. s bavorskou princeznou Marií Josefou (1765) a při této příležitosti uspořádal nákladné slavnosti.[5] Poté zastával funkci místodržitele ve Štýrsku (1773–1782)[6], po smrti Marie Terezie ale musel odejít do soukromí[pozn. 1] a pobýval na zámku ve Veselíčku nebo v rodinném paláci v Olomouci. Po nástupu Leopolda II. se znovu uplatnil jako přední stavovský politik a mluvčí moravského zemského sněmu, krátce poté ale zemřel. Byl též c.k. komořím, tajným radou a v roce 1764 obdržel Řád sv. Štěpána.

Majetkové a rodinné poměry

Zámek Veselíčko

Po otci držel spolu s bratry několik panství na severní Moravě a ve Slezsku (Bartošovice, Veselíčko, Stará Ves nad Ondřejnicí, Slavkov u Opavy). Prodej Bartošovic v roce 1768 umožnil výstavbu nového zámku ve Veselíčku, který se pak stal hlavním rodovým sídlem. Zámky ve Slavkově a Staré Vsi zůstaly na okraji zájmu Podstatských a spíše chátraly.

Závětí svého strýce Františka Josefa Lichtenštejna z Kastelkornu byl již v roce 1754 určen jako univerzální dědic majetku Lichtenštejnů představovaného především velkým panstvím Telč. Po vymření Lichtenštejnů získal Alois Podstatský 6. února 1762 povolení užívat jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive Podstatský-Lichtenštejn z Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic.[7] Panství Telč a další statky však fakticky převzal až jeho syn Leopold v roce 1796, kdy zemřela manželka Františka Josefa Lichtenštejna, hraběnka Marie Johanna, rozená von Thürheim.

Ještě za pobytu v Salcburku se Alois Arnošt oženil v roce 1747 s hraběnkou Josefou Arco (1730–1790) a měl s ní jediného syna Leopolda (1763–1813). Oba manželé zemřeli v Olomouci a jsou pochováni v kostele sv. Jakuba Staršího ve Velkém Újezdě poblíž Veselíčka.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Nucený odchod z vysokých státních úřadů měl osobní povahu vztahů ze strany Josefa II. Ten totiž Podstatskému nemohl zapomenout jeho významnou úlohu na vyjednání sňatku s bavorskou princeznou Marií Josefou. S tímto manželstvím císař od počátku nesouhlasil a uzavřel jej jen na přání své matky v zájmu zachování rodu.

Reference

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 298 ISBN 978-80-7415-071-5
  3. ↑ SVITÁK, Zbyněk: Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782, Matice moravská, Brno, 2011; s. 94 ISBN 978-80-86488-91-2
  4. ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie, III. díl, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha, 2001; s. 26 ISBN 80-86345-20-3
  5. ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 452–454 ISBN 978-80-87890-31-8
  6. ↑ Přehled představitelů státní správy ve Štýrsku na webu worldstatesmen dostupné online
  7. ↑ Deutsche Grafenhäuser. Heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung, III. díl, Lipsko, 1854, s. 318 dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Zdroj