Ališer Usmanov

Ališer Usmanov
Narození 9. září 1953 (70 let) nebo 1953 (70–71 let)
Čust
Bydliště Moskva
Taškent
Tegernsee
Alma mater Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (1970–1976)
Lomonosovova univerzita (od 1976)
Academy of Finance (od 1997)
Finanční univerzita při vládě RF (do 1997)
Povolání podnikatel, podnikatel, investor, funkcionář, mecenáš a účastník mezinárodního fóra
Zaměstnavatelé Gazprominvestholding (1998–2014)
Russian Union of Industrialists and Entrepreneurs (2006–2023)
Soviet Peace Committee
Akademie věd SSSR
Majetek 12,6 mld. $ (2019)[1][2]
Ocenění Řád cti (2004)
čestné uznání prezidenta Ruské federace (2008)
Řád Ministerstva zahraničních věcí Ruska "Za příspěvek k mezinárodní spolupráci" (2013)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2013)
Řád Alexandra Něvského (2014)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od Desetiletí od 1980)
Nábož. vyznání islám
Choť Irina Viner-Usmanova (od 1992)
Příbuzní Saodat Narzieva a Gulbahor Ismailova (sourozenci)
Funkce předseda (Mezinárodní šermířská federace)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ališer Burchanovič Usmanov, rusky Алише́р Бурха́нович Усма́нов, (* 9. září 1953 Čust, Uzbekistán) je ruský podnikatel uzbeckého původu. V roce 2019 Forbes odhadoval jeho majetek na 12,6 miliardy amerických dolarů. Majetek získal v oblasti metalurgie a těžby, je majoritním vlastníkem koncernu Metalloinvest. Dále vlastní nebo spoluvlastní například druhého největšího mobilního operátora Ruska MegaFon, největšího ruského internetového prodejce Mail.Ru (a přes něj sociální sítě Odnoklassniki a VKontakte) nebo vydavatelství Kommersant.

Usmanov bývá označován za „oblíbeného oligarchu“ ruského prezidenta Vladimira Putina.[3] Je bývalým prezidentem Mezinárodní šermířské federace.

Život

V roce 1980 byl odsouzen za zpronevěru a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ve vězení strávil šest let. V roce 2012 se jím najatá PR firma snažila tuto informaci odstranit z Usmanovova životopisu na anglické Wikipedii. V roce 2000 uzbecký nejvyšší soud rozsudek zpětně zrušil coby zmanipulovaný.

Ještě před rozpadem Sovětského svazu se Usmanov stal dolarovým milionářem, a to díky své firmě Agroplast, která vyráběla igelitové tašky. V SSSR šlo o nedostatkové zboží a znak luxusu.[3]

Usmanov založil a ovládá holding USM. Vlastní podíl v ocelářském gigantu Metalloinvest, kterému patří několik desítek metalurgických firem na světě, mj. spoluvlastní největšího ruského těžaře vzácných kovů Norilsk Nickel. Přes USM vlastní většinový podíl v telefonním operátorovi MegaFon. Od roku 2006 je majitelem deníku Kommersant, který tak přestal být kritický vůči ruskému vedení.[3]

Stal se jedním z prvních zahraničních investorů do Facebooku či čínského Xiaomi. Do Facebooku zainvestoval přes 900 milionů dolarů (více než 20 miliard korun) v roce 2009, kdy měl jeho zakladatel Mark Zuckerberg problémy s financemi v důsledku finanční krize. V roce 2014 Usmanov svůj podíl prodal a vydělal tak stovky milionů dolarů. Jedenáct let (2007 až 2018) vlastnil minoritní podíl v londýnském klubu Arsenal FC.[3]

Sankce

Evropská unie Usmanova 28. února 2022 v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu zařadila na seznam osob, které nesmí na její území vstoupit a jejichž aktiva jsou zmrazena. Následujícího dne odstoupil z funkce prezidenta Mezinárodní šermířské federace[4] a 2. března byla v Hamburku zabavena jeho 156 metrů dlouhá jachta Dilbar.[5]

Sankce na něj uvalila i Velká Británie, kde vlastní majetek v hodnotě 210 milionů liber (6,3 miliardy korun). Majetek mu byl zmražen, do země má zakázaný vstup. Vlastní zde mj. 120hektarové panství Sutton Place s tudorovským zámečkem z 16. století nebo zámeček Beechwood House v severním Londýně.[3]

Vyznamenání

Ruská vyznamenání

  • Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – 2018[6]
  • Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 6. července 2013 – udělil Vladimir Putin za skvělé služby státu, aktivní sociální a charitativní činnost[7][8]
  • Řád Alexandra Něvského – 2014 – za aktivní sociální a charitativní činnost
  • Řád cti – 17. března 2004 – udělil prezident Vladimir Putin za pracovní úspěchy a mnoho let svědomité práce[9]
  • Odznak Za charitu – 11. června 2016 – za velký přínos pro charitativní a sociální aktivity[10]
  • Čestné osvědčení Prezidenta Ruské federace – 8. září 2008 – za službu v oblasti rozvoje domácího průmyslu a podnikání[11]
  • Vděčnost Prezidenta Ruské federace – 24. prosince 2009 – za aktivní účast na přípravě a konání prvního všeruského fóra Rusko, sportovní velmoc[12]
  • Vděčnost Vlády Ruské federace – 15. září 2008 – za aktivní účast na sociálně-ekonomickém rozvoji Kurské oblasti[13]
  • Odznak Ministerstva zahraničních věcí Ruska Za přínos k mezinárodní spolupráci – 2013[14]
  • Řád přátelství – Tatarstán, 2018 – za plodnou spolupráci s Tatarstánem, aktivní sociální a charitativní činnost[15]

Zahraniční vyznamenání

  • Řád přátelství I. třídy – Kazachstán, 2018 – za zásluhy o státní a veřejné aktivity, významný přínos pro kulturní rozvoj země, posílení přátelství a spolupráce mezi národy
  • Řád „Úcta k zemi“ – Uzbekistán, 29. srpna 2018 – za obrovský přínos k posílení hospodářských, sociálních, kulturních a humanitárních vazeb mezi Uzbekistánem a Ruskem, za účinné provádění velkých investičních projektů v zemi, za aktivní účast na budování jedinečných duchovních a vzdělávacích komplexů v Uzbekistánu
  • komtur Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 10. října 2016 – za jeho přínos k rusko-italským vztahům a za projev uznání za účast na restaurátorských projektech v Moskvě[16]
  • Řád přátelství II. třídy – Kazachstán, 2011 – za plodnou práci na zachování vzájemné harmonie ve společnosti, za služby při posilování míru, přátelství a spolupráce mezi národy
  • Řád cti – Jižní Osetie, 29. května 2011 – za velký přínos k rozvoji a posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi národy, aktivní charitativní práci a podporu poskytovanou obyvatelům Jižní Osetie[17]

Odkazy

Reference

  1. Seznam nejbohatších lidí světa. 5. května 2019. Dostupné online.
  2. Dostupné online. [cit. 2019-12-22]
  3. a b c d e GRIM, Jakub. Putinův ‚oblíbený oligarcha‘ Usmanov. Potrpí si na luxus, zbohatl na igelitkách a spoluvlastnil Arsenal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-28. Dostupné online. 
  4. BURKE, Patrick. Oligarch Usmanov stands aside as FIE President in wake of EU sanctions. www.insidethegames.biz [online]. 2022-03-01. Dostupné online. (anglicky) 
  5. TOGNINI, Giacomo. Germans Seize Russian Billionaire Alisher Usmanov’s Mega-Yacht. Forbes [online]. 2022-03-02. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Путин поздравил Алишера Усманова с юбилеем. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  7. Усманов, Алишер Бурханович. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  8. Указ Президента Российской Федерации от 06.07.2013 г. № 608. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  9. Указ Президента Российской Федерации от 17.03.2004 г. № 365. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  10. Указ Президента Российской Федерации от 11.06.2016 г. № 282. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  11. Распоряжение Президента Российской Федерации от 08.09.2008 г. № 524-рп. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Распоряжение Президента Российской Федерации от 24.12.2009 г. № 873-рп. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  13. О проекте федерального закона N 98106493-2 "О внесении изменений и дополнений в Федеральный закон "О библиотечном деле". pravo.gov.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  14. Усманов Алишер Бурханович. gsom.spbu.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  15. Минниханов наградил миллиардера Алишера Усманова орденом «Дуслык» | Новости Казани. Авто новости Казани. Новости бизнеса в Казани. prokazan.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  16. Алишер Усманов получил высший орден Италии за реставрацию зданий. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  17. Официальный сайт Президента Республики Южная Осетия. presidentrso.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-18. 

Externí odkazy

Zdroj