Aleksandrs Čaks

Aleksandrs Čaks
Aleksandrs Čaks
Rodné jméno	Aleksandrs Čadarainis
Narození	27. října 1901 ; Riga
Úmrtí	8. února 1950 (ve věku 48 let) ; Riga
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Rainisův hřbitov
Povolání	básník a spisovatel
Alma mater	Lomonosovova univerzita
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleksandrs Čaks, vlastním jménem Aleksandrs Čadarainis (27. října 1901 Riga – 8. února 1950 Riga) byl lotyšský básník a prozaik. V době, kdy většina lotyšských básníků stále ještě čerpala z lidové poezie a folklóru, Čaks přišel s novým typem básně, inspiroval se městem, konkrétně rodnou Rigou a jejími periferiemi. Navíc zvolil volný verš. Tím založil v Lotyšsku tradici avantgardní literatury.^[1]

Život

Byl příslušníkem lotyšských střelců (Latviešu strēlnieki). Studoval medicínu na Moskevské univerzitě a posléze na Lotyšské univerzitě, avšak studium nedokončil. Pracoval poté jako učitel a úředník, od roku 1927 se živil literaturou. Roku 1928 založil časopis Jauno Lira, kde se prezentovala mladá lotyšská literární generace. Přispíval také do levicového časopisu Trauksme (Poplach), vedl rovněž časopis Domas. Roku 1934, po převratu Kārlise Ulmanise, byly levicové časopisy ovšem zakázány a Čaks pracoval jako bankovní úředník. K novinařině se vrátil roku 1940, kdy psal do časopisu Atpūta. Po německé okupaci roku 1941 nesměl publikovat. Poté, co do Rigy vstoupili Sověti, začal pracovat v sovětském časopise Cīņa, kde vedl kulturní rubriku. Roku 1946 však začala proti Čaksovi v Sovětském svazu kampaň, v důsledku níž byl z časopisu roku 1947 propuštěn. Vrátil se poté do Lotyšska a pracoval v Ústavu jazyka a literatury Lotyšské akademie věd. Poté, co se Lotyšsko roku 1949 stalo součástí SSSR, kampaň proti Čaksovi vypukla nanovo, s ještě větší silou. Byl obviňován, že jeho literatura je protisovětská a nemarxistická. Útoky podlomily jeho zdraví a Čaks roku 1950 zemřel.