Portál:Lotyšsko

Víte, že…

…Lotyšsku nepatří v Baltském moři jediný ostrov?

…v druhém největším městě Lotyšska Daugavpilsu tvoří Lotyši pouze 17,8 % obyvatelstva?

…lotyšský lat byl před nahrazením eurem jednou z nejsilnějších měn Evropy, silnější než britská libra?

…lotyština je jedním z nejarchaičtějších indoevropských jazyků a přitom v mnoha ohledech podobná jazykům slovanským?

Národní park Ķemeri (lotyšsky: Ķemeru nacionālais parks) je třetím největším národním parkem v Lotyšsku, založeným v roce 1997. Většina parku se nachází na území regionu Zemgale, malá část také v Livonsku v rajónech měst Jūrmala, Jelgava, Riga a Tukums. Národní park má rozlohu 38 165 ha, z toho 1 954 ha v Rižském zálivu. …

Kokles [ˈkuɔklɛs] je starobylý hudební nástroj původem z pobaltských zemí. První písemné zmínky o hráčích na kokles pocházejí z 15. století. Od baltských národů převzaly kokles v různých podobách okolní ugrofinské (estonské kannele, finské kantele, livská kāndla) a slovanské národy (ruské гусли [guslʲi]).

Kokles patří mezi drnkací strunné nástroje. Při hraní bývá zpravidla položen na klíně nebo na stolku. Pravou rukou se rozechvívají struny, levá ruka nežádoucí struny tlumí. V minulosti existovalo u tohoto nástroje mnoho různých ladění, převážně diatonických. Nejnižší struna plní obvykle basovou funkci a zní tak po celou dobu. …

Krišjānis Barons (31. října 1835 Strutele – 8. března 1923 Riga), v Lotyšsku známý také jako Dainu tēvs (Otec lidových písní), byl lotyšský spisovatel, sběratel lidových písní a představitel hnutí Jaunlatvieši (Mladí Lotyši). Je jedinou významnou osobností vyobrazenou na lotyšských bankovkách (100 latů). …

Lotyština (lotyšsky latviešu valoda) je indoevropský jazyk patřící do baltské větve. Je jediným úředním jazykem Lotyšska, kde jej používá asi 1,5 milionu (60 %) obyvatelstva jako mateřský jazyk; v zahraničí (Irsko, Austrálie, USA, Švédsko, Spojené království, Německo, Brazílie, Rusko) žije rodilých mluvčích dalších 150 000. …

Lesní bratři (est. metsavennad, lit. miško broliai, lot. meža brāļi) byli estonští, litevští a lotyšští protikomunističtí partyzáni aktivní v průběhu a po skončení druhé světové války. Název Lesní bratři se poprvé objevil už během revolučních událostí v Rusku v roce 1905. Lesní bratři podnikali ozbrojené akce proti Rudé armádě v období sovětské okupace těchto tří nezávislých pobaltských republik v letech 1940-1941, poté v období po německé okupaci opět od roku 1944 až do roku 1953. S tím jak se v tomto období stalinistické represe zintenzivňovaly rostl počet členů těchto skupin, využívajících silně zalesněnou krajinu jako přírodní základnu k odporu proti okupantům.