Albert Speer

Albert Speer
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Rodné jméno Berthold Konrad Hermann Albert Speer
Narození 19. března 1905
Německá říše Mannheim, Německé císařství
Úmrtí 1. září 1981 (ve věku 76 let)
Spojené království Londýn, Velká Británie
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Bergfriedhof
Alma mater Technická univerzita Berlín
Technologický institut v Karlsruhe
Technická univerzita Mnichov
Helmholtz-Gymnasium Heidelberg
Povolání politik, architekt, autor autobiografie, inženýr, urbanista a scenárista
Ocenění Zlatý stranický odznak
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Choť Margarete Weber
Děti Albert Speer mladší
Hilde Schramm
Margret Nissen
Rodiče Albert Friedrich Speer
Funkce člen Reichstagu Nacistického Německa (1937–1945)
Ministry of Ammunition and War Production of Nazi Germany (1942–1945)
Podpis Albert Speer – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

zvuk Albert Speer (19. března 1905 Mannheim – 1. září 1981 Londýn), celým jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer, byl hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Po válce byl během Norimberského procesu odsouzen jako válečný zločinec ke 20 letům vězení.

Život

Oficiální portrét s autogramem z roku 1933

Narodil se v rodině architektů jako druhý ze tří synů. Jeho původní myšlenka byla stát se matematikem, ovšem v mládí od této myšlenky odstoupil a pokračoval v rodinném řemesle – v architektuře. Studoval u Heinricha Tessenowa na institutu technologie v Berlíně. Poté, co dokončil studium v roce 1931, si vzal svou nastávající manželku Margaretu Weberovou.

O rok později mu bylo doporučeno jeho studentem, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů. Své návštěvy opravdu nelitoval a v roce 1932 vstoupil do nacistické strany NSDAP s číslem 474.481, kde udělal rychlou politickou kariéru. První velkou zakázku získal na přestavbu ministerstva propagandy od Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen a doporučil ho Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. Už v roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše po smrti Paula Troosta.

V roce 1942 (po tragické smrti Fritze Todta) se stal ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita práce v průmyslu svého maxima, protože výrazně vylepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech. V březnu 1945 se však vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením.

Po ukončení druhé světové války byl Speer Spojenci zajat, obžalován jako válečný zločinec a v Norimberském procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem. Byl shledán zodpovědným zejména za bezohledné a nehumánní zacházení s pracovníky na jím řízených stavbách, jeho obhájci se nicméně podařilo soud přesvědčit, že Speer nebyl ideologickým nacistou a působil primárně jako technický odborník. Odsouzen byl tak „jen“ ke 20 letům vězení, které na den celé prožil ve věznici ve Spandau. Po propuštění napsal několik knih; známá je především jeho kniha s názvem Erinnerungen (v češtině vydána pod názvem V srdci Třetí říše).

S manželkou Margaretou Weberovou měl 6 dětí, jeho syn Albert se také stal známým německým architektem.

Albert Speer zemřel 1. září 1981 v Londýně na krvácení do mozku. Pochován je v Heidelbergu – městě, kterém on sám označoval jako své rodné a ke kterému měl silný citový vztah.

O jeho životě byl mj. natočen i dokument Speer a Hitler. Hitlerův vřelý vztah ke Speerovi byl znám, o čemž svědčí například i vzpomínky Traudl Junge, Hitlerovy dlouholeté sekretářky: „Hitlerův poměr ke Speerovi byl jiný než k ostatním spolupracovníkům. Speer zaujímal zvláštní postavení, jak vyplývalo i z Hitlerových výroků o něm: Nebyl to jen služební vztah, spíše jistý druh přátelství a duchovní spřízněnosti. Hitler hodnotil na Speerovi velmi vysoko jeho zaujetí architekturou a sdílel je s ním. Na tomto poli se oba velice sblížili.“

Dílo

  • V srdci Třetí říše (Erinnerungen, 1977) – Poprvé vyšla roku 1996, v roce 2015 byl vydán nový překlad pod názvem Řídil jsem Třetí říši.
  • Špandavské deníky – deníkové zápisky z pobytu ve Spandau
  • Stát otroků

Odkazy

Literatura

  • Bedürftig, Friedemann: Třetí říše a druhá světová válka – Lexikon německého nacionálního socialismu 1933–1945. Praha, 2002
  • Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci. Praha, 1998
  • Speer, Albert: V srdci Třetí říše. Brno, 1996

Související články

Externí odkazy

Zdroj