Albert Púčik

Albert Púčik
Narození	7. října 1921 Motešice Československo Československo
Úmrtí	20. února 1951 (ve věku 29 let) Bratislava Československo Československo
Národnost	slovenská
Ocenění	štátna cena Jozefa Miloslava Hurbana (2021; Bratislavský hrad) Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (2022; Reduta)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Púčik (7. října 1921^[1]Motešice – 20. února 1951 Bratislava) byl slovenský student, protikomunistický odbojář a agent chodec^[2] odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.

Životopis

Narodil se v roce 1921 v Motešicích.^[3] Během druhé světové války byl členem Hlinkovy mládeže a ještě v tomtéž roce se angažoval v protikomunistickém odboji. Jeho činnost byla posléze odhalena a Púčik byl po svém zadržení převezen do pracovního tábora.^[4] V roce 1947 emigroval do Rakouska, kde se zapojil mimo jiné do organizace Slovenský revoluční odboj.

Ještě před komunistickým pučem v únoru 1948 se pak stal členem křesťanské protikomunistické skupiny Biela légia. V rámci své činnosti pomáhal mj. s převáděním emigrantů přes státní hranici do Rakouska a s provozem ilegálního protirežimního vysílání. Ze Slovenska a zpět měl cestovat celkem pětkrát, když úspěšně překračoval řeku Moravu. Při šesté cestě byl však při překonávání řeky v lednu 1949 zadržen. Poté, co byla skupina infiltrována agentem Vojenského obranného zpravodajství byli zatčeni i její další členové.^[5][6] V květnu 1949 byl v politickém procesu zvaném A. Púčik a spol. odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.^[7] V roce 1950 však Nejvyšší soud v Praze tento rozsudek změnil na trest smrti.^[8] Popraven byl spolu s Antonem Tunegou a Eduardem Tesárem v únoru 1951. V procesu bylo k dlouholetým trestům odnětí svobody navíc odsouzeno na pět desítek osob. Pohřben byl na hřbitově v Martině.

Spor o vyznamenání

Při příležitosti 70. výročí jeho úmrtí uctil jeho památku v únoru 2021 Předseda Národní rady Slovenské republiky Boris Kollár.^{[9][10][11][12]} V září 2021 mu poté Kollár udělil cenu Jozefa Miloslava Hurbana.^[13] Jeho památku uctil rovněž slovenský premiér Eduard Heger.^[14] V květnu 2022 byl spolu s Tunegou a Tesárem oceněn Řádem Ľudovíta Štúra I. třídy, když mu vyznamenání udělila in memoriam slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.^[15][16] Ta mu jej udělila za zásluhy o demokracii a její rozvoj a za obranu lidských práv a svobod.^[17][18] Nedlouho poté ovšem za tento krok byla kritizována (například předsedou strany SMER-SD a bývalým slovenským premiérem Robertem Ficem)^[19][20][21] vzhledem k tomu, že Púčik měl podle některých zdrojů být klerofašista a odpůrce Slovenského národního povstání (přestože jiné zdroje tvrdí přesný opak).^[22][23] Prezidentka se poté za udělení vyznamenání omluvila.^{[19][24][25][26]} Naopak bývalý evropský komisař a bývalý předseda KDH Ján Figeľ udělení vyznamenání obhajoval.^[27][28][29] Jeho památku připomíná rovněž slovenská poslankyně Evropského parlamentu za KDH Miriam Lexmann^[30] a představitelé katolické církve.^[31][32]

Existuje více pamětních desek připomínajících k uctěná jeho památky, jedna se nachází například na budově trenčínského gymnázia.^[33][34] I na jeho počest pak byla založena Nadace Tunegu, Púčika a Tesára.^[35][36]

Odkazy

Reference

Zdroj