Ajjúbovský sultanát

Ajjúbovský sultanát Eyûbî (kurdsky) الأيوبيون ئەیووبی ↓ 1171–1260/1341 ↓ vlajka znak
Geografie Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
Hlavní město	Káhira (1171–1174, 1218–1250) Damašek (1174–1218) Aleppo (1250–1260) Hamá (do roku 1341)
Rozloha	2 000 000 km² (odhad k 1190) 1 700 000 km² (odhad k 1200)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	7 200 000 (odhad k 12. století)
Národnostní složení	Arabové, Koptové, Syřané, Židé, Kurdové, Mamlúci
Jazyky	arabština (majoritní), kurmándží (vládnoucí třída, aristokracie, armáda), perština, turečtina
Náboženství	šáfiovský sunnitský islám (státní), ší'itský islám, judaistické, křesťanské
Státní útvar
Státní zřízení	konfederace řízená dědičnou monarchií
Mateřská země	suverénní stát (1171–1260) Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formálně, nábožensky)
Měna	dinár, dirham
Vznik	1171 – založení Saladinem
Zánik	1260 – vyplenění Aleppa Mongoly 1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
Státní útvary a území
Předcházející Fátimovský chalifát Zengíovci Jeruzalémské království Zurajdovci Gruzínské království Šáhští Arméni Artukovci Následující Mamlúcký sultanát Rasúlovci

Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون‎‎, al-Ayyūbīyūn, kurdsky ئەیووبییەکان‎, Eyûbiyan) byla vojenská muslimská (sunnitská) dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.^[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.

Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii), Jemenu a velké části Severní Afriky.^[1] V Egyptě vládla do roku 1250. V jiných částech se různé větve ajjúbovské dynastie udržely až do začátku 16. století.

Saladin byl kurdským vojevůdcem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při třetí křížové výpravě.

Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil ší'itský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.^[1]

Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.

• Saláh al-Dín Jusúf ben Ajjúb 1171–1193
• Al-Azíz 1193–1198
• Al-Mansúr 1198–1200
• Al-Ádil (někdy zvaný Safadin) 1200–1218
• Al-Kámil 1218–1238
• Al-Ádil II. 1238–1240
• As-Sálih Ajjúb 1240–1249
• Al-Muazzam Turanšáh 1249–1250 (po jeho zavraždění vládla tři měsíce roku 1250 Šagrat Al Durr)
• Al-Ašraf II. 1250 (pouze formálně, ve skutečnosti vládl mamlúk Ajbak)

• Saláh ad-Dín Jusúf ben Ajjúb 1174–1193
• Al-Afdal 1193–1196
• Al-Ádil I. (Safadin) 1196–1218
• Al-Mu'azzam 1218–1227
• An-Násir Daúd 1227–1229
• Al-Ašraf 1229–1237
• As-Sálih Ismaíl 1237–1238
• Al-Kámil 1238
• Al-Ádil II. 1238–1239
• As-Sálih Ajjúb 1239
• As-Sálih Ismaíl (podruhé) 1239–1245
• As-Sálih Ajjúb (podruhé) 1245–1249
• Turanšáh 1249–1250
• An-Násir Jusúf 1250–1252

• Saladin 1183–1193
• Az-Záhir 1193–1216
• Al-Azíz 1216–1236
• An-Násir Jusúf 1236–1260

• Al-Muzaffar I 1178–1191
• Al-Mansúr I 1191–1221
• Al-Násir 1221–1229
• Al-Muzaffar II 1229–1244
• Al-Mansúr II 1244–1284
• Al-Muzaffar III 1284–1300
• Al-Muajjád 1310–1331
• Al-Afdal 1331–1342

• Al-Káhir 1178–1186
• Al-Mudžáhid 1186–1240
• Al-Mansúr 1240–1246
• Al-Ašraf 1248–1263

• An-Násir Daúd 1229–1249
• Al-Mughlíb 1249–1263

• Saladin 1185–1193
• Al-Ádil I 1193–1200
• Al-Awhad 1200–1210
• Al-Ašraf 1210–1229
• Al-Muzaffar 1220–1247
• Al-Kámil 1247–1260

• As-Sálih Ajjúb 1232–1239
• Al-Mu'azzam Turánšáh 1239–1249
• Al-Awhad 1249–1283

Tento rod pokračoval až do 16. století.

• Al-Mu'azzam Turánšáh 1173–1181
• Al-Azíz Tughtegin 1181–1197
• Muíz ud-Dín Ismáíl 1197–1202
• An-Násir Ajjúb 1202–1214
• Al-Muzaffar Sulajmán 1214–1215
• Al-Mas'úd Júsuf 1215–1229

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.

• Křižácká tažení do Egypta
• Saladin

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajjúbovci na Wikimedia Commons
• Ajjúbovská dynastie Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)

Zdroj