Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu

Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
Hlava rodu Waldstein-Wartenberg,
majitel valdštejnských majorátů Mnichovo Hradiště a Duchcov
(svěřenství zrušena v roce 1924)
Ve funkci:
27. června 1913 – 20. června 1930
(Duchcov pouze do 1921)
Předchůdce Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu
Nástupce Karl Ernst Waldstein-Wartenberg
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1917 – 1918
Panovník Karel I.
Nástupce monarchie zrušena
Nejvyšší dědičný kráječ Českého království
Ve funkci:
27. června 1913 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Předchůdce Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu
Nástupce monarchie zrušena
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
16. října 1913 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Nástupce monarchie zrušena
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1908 – 1913
Panovník František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1893 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Nástupce monarchie zrušena
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost podplukovník (1918)
Narození 27. prosince 1868
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. června 1930 (ve věku 61 let) nebo 20. června 1930 (ve věku 61 let)
Brioni
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Waldsteinská hrobka na hřbitově v Doksech
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť (1895) Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922)
Rodiče Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909)
Děti 1. Karel Arnošt (1897–1985)
2. Josef Alfréd (1899–1952)
Příbuzní nevlastní bratr: Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913)
děd: Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu (1794–1858)
babička: Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861)
vnuk: Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg (1925–2019)
setra: Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu, provd. Thun-Hohenstein-Salmová (1859–1935)
švagrová: Františka z Thun-Hohensteinu (1852–1894)
neteř: Josefina z Waldstein-Wartenbergu, provd. z Lambergu (1877–1941)
děd: Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888)
babička: Marie Eleonora z Liechtensteinu (1812–1873)
teta: Gabriela   Waldstein-Wartenbergu, provd. Rohanová (1827–1890)
strýc: Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu (1824–1902)
praděd: Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu (1764–1832)
švagr: Josef Osvald II. z Thun–Hohenstein-Salm-Reiffersheidtu (1849–1913)
švagr: Reinhard z Neippergu (1856–1919)
Profese politik
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (celým jménem německy Adolf Ernst Maria Kristian Josef Friedrich Johannes Evangelista Felicitas Graf von Waldstein–Wartenberg, 27. prosince 1868 Praha – 20. června 1930 Doksy)[1] byl český šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Waldstein-Wartenbergů, politik a majitel velkostatku Mnichovo Hradiště. Jeho synovi Karlu Arnoštovi byl v roce 1945 zkonfiskován majetek v Československu.

Původ a kariéra

Hrob vedle Valdštejnské kaple na hřbitově v Doksech

Narodil se jako syn Arnošta Františka z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a jeho druhé manželky Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu (1833–1909). Matka pocházela z hlubocko-krumlovské (primogeniturní) větve Schwarzenbergů.[2] Jeho nevlastním bratrem z otcova prvního manželství byl Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913).

Do roku 1888 studoval na Malostranském gymnáziu v Praze, v letech 1888–1890 studoval právo na Vídeňské univerzitě.[3]

Ve vojsku zastával hodnost rytmistra husarů v záloze.[1] Za první světové války v roce 1915 byl jmenován majorem, o rok později získal vojenský kříž III. třídy a v roce 1918 byl jmenován podplukovníkem.[4]

Zastával několik čestných úřadů. V roce 1893 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1917 tajným radou. Po smrti bratra se stal nejvyšším dědičným kráječem Českého království a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[1] V letech 1908–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu.[3] Aktivně byl činný v Ústředním svazu majitelů lesů (Zentralverband der Waldbesitzer), který byl založen ve Vídni v roce 1917.[4]

Za první republiky se přihlásil k německé národnosti.[5] Republikánské zřízení zrušilo fideikomisy a zahájilo pozemkovou reformu. Do konce života usiloval o záchranu majetku. Za tímto účelem spolu s několika dalšími šlechtici (Eugenem Ledeburem, Wilhelmem Medingerem, Alainem Rohanem, Franzem Wien-Claudim) spoluzaložil v roce 1919 Svaz německých velkostatkářů v Československu (Verband der deutschen Großgrundbesitzer in der Tschechoslowakei).[6][4] V roce 1922 také založil tajný komitét, který měl získat podporu západních gentlemanů (velkoprůmyslníků) zvučných jmen především z Velké Británie a USA pro boj proti pozemkové reformě.[6][7]

Zemřel na srdeční infarkt 20. června 1930, jeho hrob se nachází vedle Waldsteinské kaple na hřbitově v Doksech.[8]

Majetek

Zámek v Doksech

Po bratrovi zdědil v roce 1913 majorátní svěřenství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Doksy, Nový Berštejn, Šťáhlavy, Chocenice a Valdštejnský palác v Praze, které bylo zřízeno jeho dědečkem Kristiánem z Waldstein-Wartenbergu v roce 1858.[4] Zdědil také majorát Duchcov s Litvínovem,[1] které spravoval už za života bratra.

Pozemková reforma nejvíce zasáhla velkostatek Duchcov – Horní Litvínov. Ze čtyř velkostatků zůstaly Valdštejnům tři, a sice Doksy (Bělá, Kuřívody), Mnichovo Hradiště a Šťáhlavy. Z původní celkové výměry 41 571 zůstalo Adolfovi 22 tisíc hektarů.[6] Výnos velkostatku nestačil pokrýt výdaje na údržbu a opravy historicky cenných objektů, proto areál hradu Bezděz prodal Klubu československých turistů nebo barokní špitál v Duchcově prodal Českému stavebnímu družstvu. Pronajal také některé části Valdštejnského paláce, byly v něm kanceláře ministerstva obchodu nebo zákaznický servis firmy Laurin & Klement (Elka).[8]

Do Doks nechal převézt z Duchcova rodinný archiv a v roce 1929 ho rozšířil koupí starého fürstenberského archivu.[8]

Rodina

Ve Vídni se 29. dubna 1895 oženil se Sophií z Hoyos-Sprinzensteinu (14. 9. 1874 Horn – 24. 3. 1922 Doksy), dcerou Arnošta Karla hraběte z Hoyos-Sprinzensteinu (1830–1903) a Eleonory Paarové (1835–1913).[1] Zemřela na zástavu srdce ve věku 47 let a byla pohřbena v Doksech.[8] Narodili se jim dva synové:[1]

Vnuk Ernst Adolf (1925–2019) se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, která si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[9] Usiloval také o navrácení rodových majetků v restituci.[10][11]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Jan Vincenc z Valdštejna
 
 
 Arnošt Filip z Valdštejna
 
 
 
 
 
 
 Anna Žofie ze Šternberka
 
 
 Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
 
 František Antonín Desfours
 
 
 Antonie Desfoursová
 
 
 
 
 
 
 Marie Antonie Černínová z Chudenic
 
 
 Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
 
 Jan Josef z Thunu-Hohensteinu
 
 
 Antonín Josef z Thun-Hohensteinu
 
 
 
 
 
 
 Marie Alžběta Kollonićová z Kollegrádu
 
 
 Marie Františka z Thun-Hohensteinu
 
 
 
 
 
 
 Jan Vít Vratislav z Mitrovic
 
 
 Marie Tereza Vratislavová z Mitrovic
 
 
 
 
 
 
 Marie Johanka Malovcová z Malovic
 
Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
 Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
 
 
 Josef II. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
 Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
 
 
 Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
 Ludvík Engelbert z Arenbergu
 
 
 Pavlína Karolína z Arenbergu
 
 
 
 
 
 
 Luisa Paulina de Brancas-Villars
 
 
 Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
 Karel Boromej Josef z Lichtenštejna
 
 
 Mořic Josef z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
 Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu
 
 
 Eleonora Marie z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
 Mikuláš II. Esterházy z Galanty
 
 
 Leopoldina Esterházyová z Galanty
 
 
 
 
 
 
 Marie Josefa z Lichtenštejna
 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 431. 
  2. ↑ NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 118–119. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  3. ↑ a b Waldstein-Wartenberg, Adolf Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 163. Dále jen Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. 
  5. ↑ Po stopách Valdštejnů, s. 139
  6. ↑ a b c Po stopách Valdštejnů, s. 148
  7. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 164
  8. ↑ a b c d Po stopách Valdštejnů, s. 149
  9. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 296. 
  10. ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ernst Waldstein-Wartenberg se chce soudit o majetek na Mostecku [online]. Český rozhlas, 2004-09-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Stát vyhrál spor s potomkem Valdštejnů o pozemky na Malé Straně [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2016-10-07 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. 

Externí odkazy

Zdroj