Josef II. ze Schwarzenbergu

Josef II. ze Schwarzenbergu
11. vévoda krumlovský,
6. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
5. listopadu 1789 – 19. prosince 1833
Předchůdce Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
Nástupce Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
Hlava Schwarzenberské primogenitury
Ve funkci:
1802 – 19. prosince 1833
Předchůdce rod rozdělen na primogenituru a sekundogenituru
Nástupce Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu

Narození 27. červen 1769
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 19. prosince 1833 (ve věku 64 let)
Hluboká nad Vltavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Choť Pavlína ze Schwarzenbergu
Rodiče Jan Nepomuk I.
Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu
Děti Jan Adolf II.
Marie Leopoldina
Příbuzní Karel Filip Schwarzenberg
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1808 rakouský Řád zlatého rouna (č. 864)
Commons Joseph II Johann zu Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef II. ze Schwarzenbergu (27. června 1769 Vídeň19. prosince 1833 Hluboká nad Vltavou[1]) celým jménem Josef Jan Nepomucký Karel František z Pauly Ladislav, byl příslušník a vládnoucí kníže šlechtického rodu Schwarzenbergů, zakladatel Schwarzenberské primogenitury, tzv. hlubocko-krumlovské větve rodu, a 11. vévoda krumlovský. Během jeho vlády byl vystavěn Schwarzenberský plavební kanál spolu s kanálem Vchynicko-tetovským a založen Hospodářský ústav v Českém Krumlově.

Život

Narodil se roku 1769 ve Vídni jako prvorozený syn knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu a Marie Eleonory z Oettingen-Wallersteinu.

Ve Vídni se také oženil 25. května 1794 s belgickou princeznou Pavlínou z Arenbergu. Manželství bylo velmi šťastné a vzešli z něj tři synové – Jan Adolf II., Felix a Bedřich, a šest dcer – Marie Eleonora, Marie Pavlína, Ludvika Eleonora, Marie Matylda, Karolína a Marie Anna Berta.

Rozdělení Schwarzenberského rodu

Jeho vláda nad rodovým majetkem započala po smrti otce Jana Nepomuka I. v roce 1789. Ale již roku 1802 byl majetek rodu Schwarzenberků rozdělen mezi něj a jeho bratra Karla na tzv. primogenituru a sekundogentiru, jejichž zakladateli se bratři stali.

Rozdělení rodu bylo předpokládáno již v závěti II. knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia. Mělo se tak stát v případě, že se vládnoucímu knížeti narodí dva zdraví synové, kteří dosáhnou dospělosti, a v případě, prokáže-li druhorozený syn schopnosti spravovat svůj díl majetku. Po 100 letech od smrti Ferdinanda Viléma Eusebia tak mělo skrze dosažení dospělosti mladšího bratra Karla konečně dojít k naplnění této klauzule.

Kníže Josef se stal jakožto starší bratr představitelem primogenitury, hlavní větve, tzv. hlubocko-krumlovské. Ponechal si tak rodové sídelní město Český Krumlov s titulem krumlovského vévody a s příslušnými statky a stejně tak i panství hlubocké, třeboňské a další. Zároveň mu zůstal titul hlavy rodu, který byl následně děděn pouze jeho potomky v rámci primogenitury. Svému bratrovi, představiteli mladší větve, přenechal panství orlické.

Vláda a reformy

Celý život se věnoval správě majetku a jeho rozvoji. Jeho největším životním počinem však bylo dokončení stavby Schwarzenberského plavebního kanálu pod vedením Josefa Rosenauera roku 1793, který v následujícím století významně ovlivnil hospodářství a vznikající průmysl v jižních Čechách a na Šumavě. Kanálem byl propojen přítok Studené Vltavy a rakouské řeky Große Mühl a umožnil například dopravit dříví ze Šumavy do Vídně během 8 dní. V letech 18211822 během tzv. druhé etapy nechal kníže kanál dále rozšířit od Jeleních Vrchů k bavorské hranici. Na jeho žádost vystavěl během let 1799 a 1800 Josef Rosenauer na schwarzenberském panství ještě druhý, menší plavební kanál tzv. Vchynicko-tetovský.

Oproti svým předkům nezastával podobně jako jeho otec významnější funkce u císařského dvora a po jeho vzoru se plně věnoval správě Dominia a hospodářství. Rozšiřoval vodní cesty a především se zasloužil i o výrazné zlepšení ve vzdělávání svých poddaných a zaměstnanců. Založil lesnickou školu ve Zlaté Koruně a roku 1800 i Hospodářský ústav v Českém Krumlově, který sloužil jako vzdělávací institut budoucích knížecích úředníků.

Jeho žena Paulína z Arenbergu 1. července 1810 tragicky zahynula během požáru na svatební hostině Napoleona I. a rakouské arcivévodkyně Marie LuisyPaříži. Kníže Josef II. se po její smrti rozhodl již nikdy neoženit. V každém svém pokoji na krumlovském zámku pak nechal umístit portrét své milované choti.

Zemřel v Hluboké nad Vltavou roku 1833. Podle tradice bylo jeho srdce uloženo v Srdeční hrobce krumlovských vévodůkostele sv. Víta.

Odkaz reforem

Josef II. byl důležitým iniciátorem hospodářského rozvoje jižních Čech. Jeho odkazu se plně chopil jeho syn Jan Adolf II., který jej během své vlády skrze revoluční reformy hospodářství a průmyslu dovedl až k tzv. Schwarzenberskému ekonomickému zázraku.

Rodina

Oženil se 25. května 1794 na zámku Heverlé v BelgiiPaulinou Charlottou, princeznou z Arenbergu (2. září 1774 Brusel (Coudenberg) – 1. červenec 1810 Paříž), dcerou 6. vévody Ludvíka Engelberta z Arenbergu (3. srpen 1750 Brusel – 6. březen 1820 Brusel) a jeho manželky (sňatek 19. leden 1773) vévodkyně Louisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnky z Lauraguais (23. listopad 1755 Paříž – 10. srpen 1812 Paříž). Měli spolu 9 dětí (3 syny a 6 dcer), v době své tragické smrti čekala Paulina 10. dítě:

Odkazy

Reference

Literatura

  • Freudenberger, Herman : The Schwarzenberg Bank: A Forgotten Contributor to Austrian Economic Development, 1788–1830. AHY 27, 1996, s. 41–64.
  • Štefanová, Dana : Schwarzenberská banka 1787–1830. Firma období osvícenství. In: Šlechtic podnikatelem. Podnikatel šlechticem. Šlechta a podnikání v českých zemích v 18.-19. století. Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě 2008, s. 69–92.
  • Štefanová, Dana : Gutsherren und wirtschaftliche Aktivitäten. Eine Fallstudie zur ,Schwarzenberg Bank' 1787–1830. In: Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 63–83.

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Jan Nepomuk I.
Znak z doby nástupu klekavský lankrabě
17891806
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Bádenští

Zdroj