Eleonora Marie ze Schwarzenbergu

Eleonora Marie z Lichtenštejna
Narození 25. prosince 1812
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. července 1873 (ve věku 60 let)
Třeboň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Povolání aristokratka
Choť (1830) Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888)
Děti 1. Adolf Josef (1832–1914)
2. Marie Leopoldina, provdaná z Valdštejna-Wartenbergu (1833–1909)
Rodiče Mořic Josef z Lichtenštejna a Leopoldina Esterházyová z Galanty
Rod Lichtenštejnové
Příbuzní Leopoldina z Lichtenštejna (sourozenec)
Adolf Arnošt z Valdštejna-Wartenbergu a Christiane Thun-Salm[1] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Marie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtenštejna (25. prosince 1812 Vídeň – 27. srpna 1873 Třeboň) byla česko-rakouská šlechtična, aristokratka u vídeňského dvora, mecenáška, která svou dobročinnost realizovala zejména v podobě podpory výstaveb nemocnic a vedením spolků na podporu dětí, tělesně postižených, bezdomovců i veteránů. Za svou charitativní činnost byla vyznamenána Mezinárodní radou žen. Věnovala se i architektuře a interiérovému designu.

Život

Eleonora Marie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtenštejnu

Eleonora Marie byla dcerou knížete Mořice Josefa z Lichtenštejna (1775–1819) a Leopoldiny rozené kněžny Esterházyové z Galanty (1788–1846). Její otec byl významný důstojník rakouské armády, který vyjednával s Napoleonem po bitvě u Ulmu, účastnil se bitvy u Slavkova i bitvy národů u Lipska. Po brzké smrti otce v roce 1819 měla Eleonora a její dvě sestry zajištěny odpovídající vzdělání typické pro tehdejší šlechtičny. Jeho součástí byly historie, hra na hudební nástroj, společenská konverzace, výuka cizích jazyků nebo kurzy výtvarného umění. Eleonora se nadchla pro historii, vedla si zápisník s chronologickou posloupností papežů, evropských panovníků, atd. Také ji zajímala krajinářská a zahradní architektura, stejně jako její matku, zároveň ale byly pro ni podnětem časté návštěvy zámků Esterházy a Lednice, kde v době jejího mládí byly budovány zahrady a parky v duchu romantismu. Dochoval se i její skicář s krajinnými a architektonickými prvky.

Manželství

V roce 1829 požádal o ruku Eleonory Jan Adolf, budoucí vládnoucí kníže ze Schwarzenbergu. To bylo poměrně neobvyklé, dědici si většinou brali prvorozené dcery. Vzhledem k jeho postavení a rozsáhlým majetkům se jednalo pro Eleonoru o nejlepší možnou partii. Její matka se sňatkem souhlasila, později souhlasil i ženichův otec, zásnuby páru proběhly v prosinci 1829. Manželská smlouva byla potvrzena 17. května za přítomnosti nejen snoubenců a jejich nejbližších příbuzných, ale také za účasti vážených svědků – knížete Metternicha a knížete Jana I. z Lichtenštejna.

Svatba proběhla 22. května v kostele svatého Michaela ve Vídni. Výdaje za svatební obřad hradila neobvykle rodina ženicha, oslavy a lidové slavnosti pro 230 000 schwarzenberských poddaných a divadelní představení pro obyvatele Krumlova a Třeboně se konaly až do září. I jitřní dar novomanžela byl velkorysý v podobě briliantových šperků za více než 11 000 zlatých. Jejich manželství je dle dostupných zdrojů hodnoceno jako šťastné a jejich vztah jako velmi intenzivní.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Literatura

  • BOUŠKA, Jan: Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper. Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, obhájeno 2017, 73s.

Externí odkazy

Zdroj