Adalbert Widmann

Adalbert Widmann
Adalbert svobodný pán Widmann
Adalbert svobodný pán Widmann
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1871 – 1884
Panovník František Josef I.
Předchůdce Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz
Nástupce Felix Vetter z Lilie
Ve funkci:
1870 – 1871
Panovník František Josef I.
Předchůdce Emanuel Dubský z Třebomyslic
Nástupce Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz
Člen moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1884
Panovník František Josef I.
Ve funkci:
1848 – 1849
Ve funkci:
? – ?
C. k. tajný rada
C. k. komoří
Stranická příslušnost
Členství Strana ústavověrného velkostatku

Narození 14. ledna 1804
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. srpna 1888 (ve věku 84 let)
Plaveč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť I. Julie Puthonová (1804–1852)
II. Ervína Scharffensteinová (1833–1883)
Rodiče Vincenz Widmann
Arnoštka Rodenová z Hirzenau
Děti Adalbert von Widmann
Příbuzní bratr: Antonín Widmann
synovec: Victor Widmann-Sedlnitzky (1836–1886)
prasynovec: Antonín Widmann-Sedlnitzky (1865–1949)
Zaměstnání politik
Profese politik
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1869 velkokříž Řádu Františka Josefa
Commons Adalbert Widmann
1884 čestný občan Brna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adalbert (Vojtěch) svobodný pán Widmann (15. ledna 1804 Brno[1]23. srpna 1888 Plaveč[2]) byl moravský politik a velkostatkář. V letech 18701884 zastával funkci moravského zemského hejtmana.

Rodina

Narodil se v rodině Widmannů usídlené na Moravě od 18. století (statek Plaveč) jako syn Vincenze Widmanna a jeho ženy Ernestiny Rodenové z Hirzenau. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Julií Puthonovou (18041852) a podruhé s Ervínou Scharffensteinovou (18331883). Jeho syn Adalbert se stal později ministrem zemědělství v Bienerthově a Gautschově vládě, a poté slezským zemským prezidentem. Jeho bratr Antonín, stejně jako synovci Antonín a Viktor byli také poslanci moravského zemského sněmu.

Politická kariéra

Téměř celý svůj život byl politicky aktivní. Již ve 30. letech spoluinicioval založení moravské spořitelny, později se stal členem moravského sněmu, tehdy ještě stavovského.

Byl aktivní i během roku 1848. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii virilistů a velkostatků.[3]

Do voleného zemského sněmu byl vybrán hned po obnovení ústavního života v roce 1861 a setrval v něm až do roku 1884. Přes blízkost ke straně ústavověrného velkostatku zůstával nadstranickým politikem. Snažil se nalézat kompromis nejen mezi jednotlivými politickými, ale i národnostními tábory, kdy například navrhoval střídání jazyků při čtení sněmovních protokolů. Roku 1869 navrhoval také obnovu univerzity v Brně. Od roku 1870 až do roku 1884 zastával (s výjimkou části roku 1871) pozici moravského zemského hejtmana, tedy předsedy zemského sněmu.

Spolková činnost

Byl prezidentem Vlasteneckého zemského pomocného spolku, kurátorem Moravského ústavu hluchoněmých, ředitelem Moravskoslezského ochranného spolku.

Ocenění

Za své zásluhy byl jmenován c. k. komořím a tajným radou, roku 1869 vyznamenán velkokřížem Řádu Františka Josefa, roku 1884 se stal čestným občanem Brna.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Správa o úmrtí A.Wildmana, Arbeiterfreund , ročník 1888 , 9.9.1888 , stránka č.5
  3. DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247–253. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj