2S1 Gvozdika
| 2S1 Gvozdika | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | samohybná houfnice |
| Země původu |
 Sovětský svaz
|
| Historie | |
| Výrobce | CHTZ |
| Návrh | 1969 |
| Období výroby | 1971–1991 |
| Vyrobeno kusů | přes 10 000 |
| Ve službě | 1972–dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 - 5 |
| Délka | 7,3 |
| Šířka | 2,85 m |
| Výška | 2,74 m |
| Hmotnost | 15,7 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | do 20 mm |
| Hlavní zbraň | 1 x houfnice 2A18 ráže 122 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | JaMZ-238N, osmiválcový přeplňovaný vznětový |
| Síla motoru | 221 kW |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 60 km/h |
| Dojezd | 500 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
2S1 Gvozdika (rusky: 2С1 Гвоздика, česky karafiát) je sovětská, resp. ruská samohybná houfnice z konce 60. let 20. století, která je schopná překonávat vodní překážky. První prototyp byl vyroben roku 1969, do výzbroje sovětské armády byla zařazena roku 1972. Jedná se o houfnici ráže 122 mm, která je umístěna ve věži na podvozku obrněného transportéru MT-LB. Ve věži je instalováno mechanické nabíjecí zařízení, které umožňuje rychlost střelby až 5 ran za minutu.
Licenčně se stroj vyráběl i v Polsku a v Bulharsku. Gvozdika byla ve výzbroji Československé armády, resp. Armády ČR. V důsledku odzbrojovacích smluv byla část houfnic likvidována, část jich byla vyvezena do Uruguaye.
Uživatelé
- Alžírsko, Angola, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bulharsko, ČSSR (Česko, Slovensko), Etiopie, Finsko, Chorvatsko, Írán, Irák, Jemen, Jugoslávie, Kazachstán, Kuba, Libye, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko, Rusko, Sýrie, SSSR, Ukrajina, Uruguay, Uzbekistán
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu 2S1 Gvozdika na Wikimedia Commons
