Žalud (plod)

Žaludy dubu letního

Žalud (odborně glans) je nepukavý suchý plod, charakteristický pro dub a litokarpus z čeledi bukovité. Žaludy jsou složené z oříšku a číšky.[1] V některých zdrojích je žalud označován za nažku.[2]

Skladba žaludu

Žalud se skládá z číšky a vlastního plodu, který bývá nejčastěji označován jako oříšek. Přesnější morfologický termín pro tento typ plodu je calybium, což je suchý, tvrdý plod vzniklý z jediného plodolistu spodního semeníku. Termín calybium zahrnuje i plody jiných zástupců čeledi bukovité, např. bukvice buku nebo kaštany kaštanovníku, číška plodů zástupců těchto rodů je však na rozdíl od žaludu dubu pukavá a plody jsou zpravidla vícesemenné.[3][4] U rodu litokarpus bývá číška velmi tvrdá a s tím souvisí i latinský název rodu (lithos = kámen, carpus = plod). Žaludy mohou být přisedlé nebo krátce či dlouze stopkaté. Šupiny číšky se buď střechovitě či kruhovitě překrývají nebo jsou redukované na hrbolky.[5] Číška žaludu až na řídké výjimky nijak nepuká a v žádném stádiu vývoje na ní nejsou patrné švy. Bývá miskovitá až pohárkovitá a zpravidla zcela neobaluje plod. Výjimkou jsou některé druhy litokarpu (Lithocarpus javensis, L. maingayi, L. turbinatus, L. coopertus, L. encleisacarpus, L. wrayi a příbuzné druhy), jejichž plod je kompletně obalený číškou, která může za zralosti i nepravidelně pukat.[6] Rovněž plody dubu lyrovitého (Quercus lyrata) jsou za zralosti téměř celé obaleny číškou.[5]

Žaludy jsou na rozdíl od plodů ostatních zástupců bukovitých v průřezu okrouhlé, nikoliv trojúhelníkovité, a šupiny číšky nejsou nikdy přeměněny v ostny.[6] Plody litokarpu jsou skladbou i vzhledem velmi podobné plodům dubu, tyto dva rody však nejsou bezprostředně příbuzné a v některých znacích (zejm. květenství, květy a morfologie pylu) se výrazně odlišují. Rod Lithocarpus je dokonce řazen do jiné podčeledi (Castaneoideae) než dub (Quercoideae) a je blíže příbuzný s rody Castanea (kaštanovník), Chrysolepis a Castanopsis, které mají plody skladbou dosti odlišné. Podobnost plodů dubu a litokarpu je vysvětlována konvergentním vývojem.[5] Rod Quercus je někdy na základě morfologie plodů rozdělován do dvou podrodů: u podrodu Quercus jsou šupiny na číšce plodu střechovitě uspořádané, zatímco u podrodu Cyclobalanopsis jsou kruhovité.

  • Žaludy dubu libanonského
    Žaludy dubu libanonského
  • Žaludy litokarpu Lithocarpus edulis
    Žaludy litokarpu Lithocarpus edulis
  • Kresba žaludu dubu lyrovitého
    Kresba žaludu dubu lyrovitého
  • Žaludy dubu Q. glauca s kruhovitými šupinami číšky
    Žaludy dubu Q. glauca s kruhovitými šupinami číšky

Vývoj žaludu a klíčení

Žalud se vyvíjí z oplozeného semeníku samičího květu. Semeník je z větší části obklopen číškou, tvořenou zejména listeny podepírajícími květ. Podrobnými morfologickými a anatomickými studiemi bylo zjištěno, že číška má složitou cévní síť a představuje zřejmě celé stažené, redukované a modifikované vrcholičnaté květenství. Semeník je většinou trojpouzdrý a každé pouzdro obsahuje 2 vajíčka. V plod se vyvíjí pouze jediné vajíčko v jednom pouzdru, zatímco ostatní pouzdra zakrňují. U dubu číška podpírá vždy jen jediný samičí květ. Některé litokarpy mají číšku pevně srostlou se žaludem, zatímco u dubů srostlá není. Plody jsou v průběhu vývoje chráněny tvrdým, sklerifikovaným oplodím a dřevnatějící číškou s vysokým obsahem tříslovin.[3] U některých druhů dozrávají 1. rokem, u jiných 2. rokem.[5] Žaludy klíčí pod zemí a masité dělohy zůstávají pod povrchem.[3]

  • Klíčící žalud dubu letního
    Klíčící žalud dubu letního
Plody obaleně připomínají žaludy

Využití

Žaludy obsahují 37 procent škrobu, rostlinné oleje, třísloviny, sacharidy a další. Přes značnou výživnou hodnotu se v lidské stravě uplatňovaly v minulosti pouze jako nouzová potravina, kvůli svíravé chuti. Pražením plodů se získávala přísada do kávy se stimulačními účinky. Při nadbytku žaludů se plodů užívá jako krmiva pro vepřový dobytek.[7]


Plody připomínající žalud

Plody vzhledově připomínající žalud lze nalézt i u některých jiných, vesměs cizokrajných rostlin. Příkladem může být např. obaleň (Ocotea) z čeledi vavřínovité. Skladba těchto plodů je však jiná, plodem obaleně je bobule a číška která ji podepírá je dužnatá, nikoliv dřevnatá jako u žaludu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew: Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. (anglicky)  Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine.
  2. ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0. 
  3. ↑ a b c KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  4. ↑ KAUL, Robert B. Reproductive Morphology of Quercus (Fagaceae). American Journal of Botany. Dec. 1985, čís. 72(12). 
  5. ↑ a b c d NIXON, Kevin C. Flora of North America. Fagaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 7 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1971. ISBN 90-01-31814-2. (anglicky) 
  7. ↑ MIKULA, Alois. Plody parkových a planých rostlin. Ilustrace Přemysl Vanke. Praha: SPN, n.p., 1989. 288 s. ISBN 80-04-23826-2. S. 217. 

Externí odkazy

Zdroj