Šárka Radová
| Šárka Radová | |
|---|---|
 Šárka Radová (2013)
| |
| Narození |
3. květen 1949 Praha  Československo
|
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | keramička a sochařka |
| Rodiče |
Pravoslav Rada Jindřiška Radová |
| Příbuzní | Vlastimil Rada (dědeček) |
| Ocenění | 1977 – Zlatá medaile Mezinárodní výstava užitého umění Jablonec nad Nisou 1982 – Stříbrná medaile, Mezinárodní výstava keramiky, Vallauris (Francie) |
| Webová stránka | www |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šárka Radová, (* 3. května 1949 Praha) je česká keramička a sochařka.[1]
Život
Narodila se do rodiny keramiků Pravoslava a Jindřišky Radových. Po studiu na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze 2 na Náměstí míru absolvovala V letech 1967 až 1973 studium keramiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Otty Eckerta.[1] Diplomovou práci vytvořila v porcelánce v Lesově. Figurální porcelán a keramické reliéfy s poetickými náměty se staly jejím hlavním zájmem.[2] Spolupracuje s českými porcelánkami.
Od roku 1974 vystavuje a pravidelně se účastní keramických sympozií a setkání, jak v České republice (v Praze například ve Vojanových sadech, Bechyni, v Karlových Varech, od 90. let v porcelánce v Lounech), tak v zahraničí (například Galerie Am Graben ve Vídni, v Klagenfurtu, v italském Bassanu del Grappa a ve Faenze, v německém centru Bauhaus v Dessavě, v porcelánce Kahla v Geře, ve Wolfsburgu, v maďarském Siklósi, švýcarském Nyonu či v holandském Naardenu.
Od roku 1994 začala používat výhradně technický porcelán a většinu soch vytvořila v halách Elektroporcelánu Louny.[3]
Je členkou výtvarného odboru Umělecké besedy a Sdružení výtvarníků keramiků.
Zastoupení ve veřejných sbírkách
Je zastoupena ve sbírkách:
- Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
- Národní galerie v Praze
- Moravská galerie v Brně
- Rabasova galerie v Rakovníku
- Alšova jihočeská galerie, pobočka galerie keramiky v Bechyni
- Severočeské muzeum v Liberci
- Galerie výtvarného umění Bratislava
- Muzeum keramiky Faenza, Itálie
- Městské museum keramiky, Bassano del Grappa, Itálie
- Studio keramiky, Siklós, Maďarsko
- Museum Ariana Ženeva, Švýcarsko
- Uměleckoprůmyslové museum Gera, Německo
- Museum J. A. Komenského, Naarden, Nizozemí
- Zemské muzeum užitého umění Karlsruhe.
- další veřejné i soukromé sbírky.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2003. Příprava vydání Alena Malá. 1. vyd. Díl 12. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. 363 s. ISBN 80-86171-17-5. Heslo Radová Šárka, s. 236.
- ↑ Růžička Milouš, Vlček Tomáš, Současná keramika. Odeon Praha 1979, s. 68-69
- ↑ Archivovaná kopie. www.radova.cz [online]. [cit. 2023-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-12.
- ↑ Archivovaná kopie. www.radova.cz [online]. [cit. 2023-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-12.
Publikace
- VANČA Jaroslav – RADOVÁ Šárka: Šárka Radová, monografie k výstavě konané ve dnech 3. května až 9. června 2019 v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. GVU Litoměřice 2019, ISBN 978-80-87784-44-0
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šárka Radová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Šárka Radová
- webová prezentace[nedostupný zdroj]
