Šárka Hejnová

Ak. mal. Šárka Hejnová
Rodné jméno	Šárka Svobodová
Jiná jména	Šárka Polak Hejnová
Narození	8. května 1949 (74 let) Praha
Alma mater	VŠUP
Povolání	kostýmní výtvarnice
Rodiče	Josef Svoboda[1]
Web	www.sarkahejnova.com
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Šárka Hejnová (8. května 1949) je česká kostýmní návrhářka a výtvarnice. Věnuje se tvorbě divadelních a filmových kostýmů. V minulosti se se svým otcem Josefem Svobodou podílela na výtvarné a kostýmní tvorbě pro Laternu magicu.

Život

Narodila se 8. května 1949 do rodiny scénografa a jevištního výtvarníka Josefa Svobody. Od dětství se zajímala o kresbu a malbu, které vytvářela v otcově domácím ateliéru. Vyrůstala v uměleckém prostředí a původně se chtěla stát herečkou. Po maturitě chtěla studovat divadelní vědu na pražské Filozofické fakultě, aby se mohla věnovat divadelní kritice. Nakonec ale vystudovala obor divadelní a filmový kostým na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze.^[2]

Nabídku na první spolupráci v Laterně magice na hře Sněhová královna dostala od svého otce. Při této spolupráci se setkala s řadou slavných umělců a profesionálů jako byl například režisér Evald Schorm nebo kameraman Emil Sirotek. Mimo kostýmy vytváří také masky a navrhuje výtvarné řešení interiérů. V poslední době^[kdy?] také vyrábí umělecké mozaiky z dřeva a břidlice.^[3]

Tvorba

Divadlo

Její přístup k divadelní tvorbě nejvíce ovlivnila scénografka a filmařka Ester Krumbachová a scénograf Zdeněk Seydl. Velký vliv na ní měl i její otec Josef Svoboda, se kterým spolupracovala od roku 1977. Tito umělci formovali její vnímaní divadelního prostoru a pochopení funkce dramatického kostýmu. Jako kostýmní výtvarnice pracovala na mnoha českých scénách (Národní divadlo, Laterna magica, Černé divadlo J. Srnce, Činoherní klub) i v zahraničí (navrhovala například pro operu v Sydney, v Paříži nebo v New Yorku).^[4]

Vybraná kostýmní provedení v českých divadlech

• 1975 Jordan Radičkov: Sníh se smál až padal, Národní divadlo, režie Ladislav Vymětal
• 1975 Leoš Janáček: Její pastorkyňa, Smetanovo divadlo, režie Přemysl Kočí
• 1976 Ludwig van Beethoven: Fidelio, Smetanovo divadlo, režie Přemysl Kočí
• 1978 Carlo Goldoni: Náměstíčko, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1978 Giuseppe Verdi: Macbeth, Smetanovo divadlo, režie Václav Kašlík
• 1979 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1980 Oldřich Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1982 William Shakespeare: Hamlet, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1983 Julius Zeyer: Stará historie, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1984 Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách, Národní divadlo, režie Ladislav Štros
• 1987 Bohuslav Martinů: Ariadna, Národní divadlo, režie Evald Schorm
• 1987 Igor Stravinskij: Oedipus Rex, Národní divadlo, režie Evald Schorm
• 1988 Shelagh Delaneyová: Chuť medu, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1991 Antonín Dvořák: Rusalka, Národní divadlo, režie Nikolaus Windisch-Spoerk
• 1994 Richard Nelson: Dva shakespearovští herci, Národní divadlo, režie Ladislav Smoček
• 2007 Václav Štech: David a Goliáš, Národní divadlo, režie Ladislav Smoček^[5]

  

Film

Po absolvování VŠUP navrhovala filmové kostýmy pro Filmové studio Barrandov a Československou televizi. Spolupracovala se známými režiséry a režisérkami jako je například Věra Chytilová, Karel Kachyňa nebo Juraj Jakubisko.^[6]

Filmografie (výběr)

• 1980: Krakonoš a lyžníci, režie Věra Plívová-Šimková
• 1983: Zánik samoty Berhof, režie Jiří Svoboda
• 1983: O statečném kováři, režie Petr Švéda
• 1985: Perinbaba, režie Juraj Jakubisko
• 1986: Chobotnice z II.patra, režie Jindřich Polák
• 1986: Vlčí bouda, režie Věra Chytilová
• 1988: Pan Tau, režie Jindřich Polák
• 1990: Poslední motýl, režie Karel Kachyňa
• 1992: Kačenka a strašidla, režie Jindřich Polák^[7]
• 1993: Svatba upírů, režie Jaroslav Soukup

Reference

Zdroj