Řetěznatky

Jak číst taxoboxŘetěznatky
alternativní popis obrázku chybí
Catenula lemnae
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Podříše Eumetazoa
(nezařazeno) prvoústí (Protostomia)
Kmen ploštěnci (Platyhelminthes)
Podkmen Catenulidea
Třída řetěznatky (Catenulida)
Meixner, 1924
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řetěznatky (Catenulida) jsou třídou drobných vodních ploštěnců. Tradičně bývají řazeny jakožto řád z parafyletické třídy ploštěnek, z fylogenetického hlediska však tvoří sesterský taxon vůči kladu Rhabditophora, jenž zahrnuje všechny ostatní druhy ploštěnců.[1]

Anatomie

Řetěznatky mají měkké tělo jednoduché stavby. Nervovou soustavu tvoří dva páry nervových provazců, častá je přítomnost statocysty. Ústní otvor je umístěn vpředu, navazuje na něj jednoduchý hltan a jednoduché střevo. Vyvíjí se pouze jedna protonefridie.

Pohlavní orgány jsou nepárové. Samčí gonopor má vývod na hřbetní straně živočicha, což je pro ploštěnce neobvyklé. Samičí rozmnožovací soustava postrádá obvyklé kanálky a přidružené struktury, které se vyskytují u jiných ploštěnců. Spermie jsou nepohyblivé, nebičíkaté. Často se objevuje nepohlavní rozmnožování pomocí příčného dělení, přičemž jednotliví jedinci zůstávají navzájem spojení v řetězci, dokud nedorostou natolik, aby mohli přežít samostatně (což skupině vyneslo i jméno).[1]

Biologie

Řetěznatky jsou vodní, bentičtí živočichové. Většina z nich žije ve sladkých vodách, obvykle jsou velmi hojné v bažinách, rybnících, potocích a vlhkých suchozemských biotopech. Malý počet druhů žije v moři.[2] Některé řetěznatky, jako rod Stenostomum, mají schopnost se encystovat, a tak přežít vysychání stanoviště.[3]

Potrava většiny řetěznatek se skládá z drobných bezobratlých živočichů a řas, které zachycují z vodního sloupce.[4] Příslušníci rodu Paracatenula však zcela postrádají trávicí soustavu, výživu jim zajišťují chemoautotrofní symbiotické bakterie.[5][6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catenulida na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b LARSSON, Karolina; JONDELIUS, Ulf. Phylogeny of Catenulida and support for Platyhelminthes. Organisms Diversity & Evolution. 2008-12-20, roč. 8, čís. 5, s. 378–387. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 1439-6092. DOI 10.1016/j.ode.2008.09.002. (anglicky) 
  2. ↑ LARSSON, K; AHMADZADEH, A; JONDELIUS, U. DNA taxonomy of Swedish Catenulida (Platyhelminthes) and a phylogenetic framework for catenulid classification. Organisms Diversity & Evolution. 2008-12-20, roč. 8, čís. 5, s. 399–412. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. DOI 10.1016/j.ode.2008.09.003. (anglicky) 
  3. ↑ SEDLÁK, Edmund. Zoologie bezobratlých. Brno: Přírodovědecká fakulta MU, 2002. ISBN 80-210-2892-0. S. 42–43. 
  4. ↑ NÚÑEZ-ORTIZ, Alma R.; NANDINI, Sarma; NANDINI, S.S.S. Demography and feeding behavior of Stenostomum leucops (Dugés, 1828). Journal of Limnology. 2016-03-22, roč. 75, čís. s1. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 1723-8633. DOI 10.4081/jlimnol.2016.1369. 
  5. ↑ LEISCH, Nikolaus; DIRKS, Ulrich; GRUBER-VODICKA, Harald R. Microanatomy of the trophosome region of Paracatenula cf. polyhymnia (Catenulida, Platyhelminthes) and its intracellular symbionts. Zoomorphology. 2011-12, roč. 130, čís. 4, s. 261–271. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 0720-213X. DOI 10.1007/s00435-011-0135-y. (anglicky) 
  6. ↑ GRUBER-VODICKA, Harald Ronald; DIRKS, Ulrich; LEISCH, Nikolaus. Paracatenula , an ancient symbiosis between thiotrophic Alphaproteobacteria and catenulid flatworms. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011-07-19, roč. 108, čís. 29, s. 12078–12083. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1105347108. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj