Řekomyš

Jak číst taxoboxŘekomyš
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď řekomyšovití (Thryonomyidae)
Rod řekomyš (Thryonomys)
Fitzinger, 1867
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řekomyš (Thryonomys) je rod hlodavců z čeledi řekomyšovitých (Thryonomyidae).[1] Jde o velká zvířata žijící v africkém kontinentu od subsaharské Afriky na severu až po Jihoafrickou republiku na jihu.

Řekomyš, přesněji řekomyš americká, se také někdy říká nutriím, které však patří do jiné čeledi hlodavců.

Taxonomie

Známé jsou dva druhy řekomyší:[1]

rod Thryonomys – řekomyš

Řekomyš menší se dělí na dva poddruhy, řekomyš africká se dále nedělí.[2]

Vzhled a způsob života

Thryonomys swinderianus
Rozšíření řekomyši africké
Thryonomys gregorianus
Rozšíření řekomyši menší

Řekomyši jsou velcí noční hlodavci s podsaditým tělem, které je 350-610 mm dlouhé.[3] Váží 4–7 kg. Svrchní strana těla je hnědavá, spodní bělavá, někdy došeda. Přes svou zavalitost to jsou hbitá a rychlá zvířata.

Oblast rozšíření řekomyši menší se překrývá s oblastí řekomyši africké, oba druhy však žijí v různých biotopech:[3]

  • řekomyš africká dává přednost bažinám a jiným mokrým prostředím,
  • řekomyš menší žije v sušších částech vlhkých savan.

Řekomyši jsou býložravá zvířata: živí se především travou, rákosem a různými plody. Působí škody na plantážích. Jejich maso je vysoce ceněno a proto jsou loveny domorodci a někdy také chovány na farmách.

Podrobnější informace naleznete v článku Řekomyšovití.

Odkazy

Reference

  1. a b Profil taxonu řekomyš [online]. BioLib [cit. 2015-02-17]. Dostupné online. 
  2. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2015-02-19]. Kapitola Thryonomys. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Cane Rats, s. 1660–51. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj