Římskokatolická církev na Litvě

Římskokatolická církev je největší organizovanou náboženskou skupinou na Litvě, kde má významný společenský vliv. Hlásí se k ní cca 2,8 miliónů obyvatel (cca 80 % celé litevské populace). Katolickým patronem Litvy je sv. Kazimír (†1484).

Katolictví přijala Litva, poslední pohanský stát Evropy, až dosti pozdě (v letech 1387/1417), a to z důvodu sebezáchovy před velmi silným politicko-vojenským tlakem Řádu německých rytířů a jeho evropských spojenců. Postupem staletí se však s napůl vnucenou vírou Litevci ztotožnili a po roce 1795, kdy zanikl polsko-litevský stát, se katolictví stalo významným národně-identifikačním prvkem, jenž pomáhal vzdorovat rusifikačnímu a centralizačnímu útlaku i snahám o asimilaci, a to jak v rámci carského impéria, tak zejména později Sovětského svazu – v obou případech se nepřítel lišil také v náboženské rovině (v prvním případě šlo o pravoslaví, v druhém o militantní ateismus). Zejména v období nejtvrdšího teroru ze strany sovětských orgánů ve 40. a 50. letech 20. století zahynulo mnoho litevských katolíků mučednickou smrtí.

Struktura

Církev je organizována do dvou provincií (vilniuské a kaunaské) o sedmi (arci)diecézích:

Vilniuská církevní provincie
- arcidiecéze vilniuská (založena 1387, arcidiecéze od 1925), se sufragánními diecézemi:
  - diecéze kaišiadoryská (založena 1926)
  - diecéze panevėžyská (založena 1926)

Kaunaská církevní provincie
- arcidiecéze kaunaská (založena 1417 jako diecéze žmuďská, arcidiecéze od 1926), se sufragánními diecézemi:
  - diecéze telšiaiská (založena 1926)
  - diecéze vilkaviškiská (založena 1926)
  - diecéze šiauliaiská (založena 1997)