Češi v Polsku

Česká menšina v Polsku
Český nápis v českobratrském kostele v Zelově
Český nápis v českobratrském kostele v Zelově
Populace
asi 2831 osob (2011) Češi (původ)
Jazyk(y)
čeština, polština
Náboženství
katolicismus, protestantismus, čeští a moravští bratři

Česká menšina v Polsku je nejmenší státem uznaná národnostní menšina v Polsku. Podle zákona jsou jejími příslušníky polští státní občané české národnosti. Při sčítání lidu v roce 2011 se k ní přihlásilo 2831 osob.

Historie

Nejvíce polských Čechů žije v okolí Zelova v Lodžském vojvodství. Jedná se o potomky českých exulantů z doby pobělohorské (členů Jednoty bratrské), kteří zde, v Ruském Velkopolsku, v roce 1802 koupili zpustlý statek. Na jeho místě pak založili a vybudovali město.[1] Roku 1909 v obci žilo 6822 osob, z nichž bylo zhruba 1200 Poláků a 100 Němců, takže Češi představovali 80 procent místního obyvatelstva. Ke změně etnického složení obyvatelstva této exulantské obce došlo po skončení druhé světové války – tehdy došlo k repatriaci všech menšin z nově ustanovených hranic Polska. Češi, kteří chtěli v Polsku zůstat, byli donuceni stát se Poláky. Dnes jsou asimilovaní a češtinu ovládá pouze nejstarší generace. Hlavním stmelujícím prvkem je evangelická farnost a spolek Exulant. Místní kostel je nejen chrámem, ale i kulturním střediskem české komunity; od roku 1999 zde působí unikátní hudební těleso Zelowskie Dzwonki, které v roce 2015 obdrželo od Evropské unie umění cenu za uměleckou a kulturní činnost (Golden Europea). V podkroví kostela je Muzeum v Zelově – Středisko dokumentace dějin Českých bratří. Podle příslušnosti k evangelickému reformovanému i baptistickému sboru je počet Čechů odhadován na několik stovek (Zelov čítá asi 8000 obyvatel), ale k české národnosti se přihlásilo pouze 111 osob v celém vojvodství a 81 v samotném Zelově (českou obcovací řeč uvedlo 77 osob ve vojvodství a 29 v Zelově).

Autochtonní obyvatelstvo západního Kladska (které bylo do roku 1477 součásti Čech), takzvaného Českého koutku kolem města Lázně Chudoba, tvořili Češi hovořící kladským nářečím. V roce 1902 bylo jich 5250. Po připojení tohoto území k Polsku po druhé světové válce se v důsledku repatriace, reemigrace či asimilace počet Čechů začal rychle snižovat. V roce 2002 se v celém Dolnoslezském vojvodství k české národnosti přihlásilo 47 osob, přičemž češtinu za obcovací řeč uvedlo 181 lidí.

Za součást českého národa byli občas považováni i tzv. Moravci, obyvatelstvo moravského původu obývající před druhou světovou válkou okolí Ratiboře a Hlubčic (byl to kdysi jeden kulturní a správní celek spolu s českým Hlučínskem). Jejich národní identita byla buď německá, nebo neexistovala vůbec. Po připojení tohoto území k Polsku jich část odešla do Československa, část byla spolu s Němci nuceně vysídlena do Německa, část pak zůstala a asimilovala se s Poláky. V celém Slezském vojvodství se v roce 2002 k české národností přihlásilo 67 osob, čeština pak byla obcovací řečí pro 239 lidí.

Související články

Reference

  1. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Zelów: Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 14, 433 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-793-4, ISBN 978-80-7017-793-8. OCLC 52454283 

Literatura

  • KOKAISL, Petr a kolektiv. Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Praha: Nostalgie, 2009. 435 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5924-9. Kapitola 2. Polsko, s. 64–76. 
  • VYHLÍDAL, Jan. Čechové v Pruském Slezsku. Kroměříž: Vilém Povondra, 1900. 91 s. Dostupné online. 
  • HLUŠIČKOVÁ, Růžena: Kladsko a Československo v letech 1945–1947. In: Kladský sborník – Supplementum 1, Hradec Králové : 1999.
  • ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita - viz odkaz

Externí odkazy

Zdroj