Železniční trať Biel – La Chaux-de-Fonds

Biel – La Chaux-de-Fonds
Trať u obce Sonvilier
Trať u obce Sonvilier
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Číslo 225
Provozovatel dráhy SBB
Datum otevření 1874
Technické informace
Délka 44 km
Rozchod koleje 1 435 mm (normální)
Napájecí soustava 15 kV 16,7 Hz AC
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
z Bernu
ze Solothurnu a Oltenu
33.83 Biel/Bienne 437 m n. m.
přípoj na ASm směr Täuffelen-Ins
z Lausanne
Pasquart (52 m)
37.27 Mahlenwald 509 m n. m.
Taubenloch (41 m)
Taubenloch I (239 m)
Taubenloch II (320 m)
39.11 Frinvillier-Taubenloch 555 m n. m.
Taubenloch III (220 m)
Taubenloch IV (163 m)
Taubenloch V (164 m)
42.04 Reuchenette-Péry 596 m n. m.
43.68 La Heutte 607 m n. m.
Tournedos VI (126 m)
48.28 Sonceboz-Sombeval 653 m n. m.
do Moutier
50.22 Corgémont 660 m n. m.
53.12 Cortébert 677 m n. m.
56.47 Courtelary 701 m n. m.
57.64 Cormoret 710 m n. m.
60.63 Villeret 763 m n. m.
62.38 St-Imier 793 m n. m.
Fourchaux (73 m)
65.17 Sonvilier 836 m n. m.
69.02 Renan 907 m n. m.
74.24 Le Creux 1013 m n. m.
Le Creux–Convers, do 1895
Creux (152 m)
z Neuchâtelu
≈76.2
25.85
Convers 1047 m n. m.
Crosettes (1618 m)
75.86 vrchol trati 1038 m n. m.
Mont-Sagne (1354 m)
Combe (230 m) / La Combe (254 m)
TRN z Les Ponts-de-Martel
La Chaux-de-Fonds-Grenier
CJ ze Saignelégier
77.83
29.49
La Chaux-de-Fonds 994 m n. m.
směr Le Locle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Biel – La Chaux-de-Fonds je železniční trať ve Švýcarsku. Vede z města Biel pohořím Jura a údolím Vallon de Saint-Imier do La Chaux-de-Fonds.

Trať je od roku 1903 ve vlastnictví Švýcarských spolkových drah (SBB).[1]

Historie

Stanice Les Convers v původní podobě (1885)

42 kilometrů dlouhá trať z Bielu přes Sonceboz-Sombeval do Convers s odbočkou ze Sonceboz-Sombeval do Tavannes byla postavena společností Jura bernois (JB) a otevřena 30. dubna 1874. V Convers byly vagony pro krátký zbývající úsek do La Chaux-de-Fonds připojeny k vlakům z Neuchâtelu. Tím se prozatím podařilo vyhnout se výstavbě druhého tunelu přes kopcovitý terén před La Chaux-de-Fonds. Původní požadavek města Biel, aby byla čtvrť Pasquart obejita pomocí ostrého oblouku u Vingelz, stavbu zpozdil.

V roce 1884 změnila společnost Jura bernois svůj název na Jura–Bern–Luzern (JBL). 17. prosince 1888 bylo možné s 1618 metrů dlouhým tunelem Crosettes uvést do provozu přímé spojení do La Chaux-de-Fonds. Tím se podařilo vyhnout se zdlouhavému přepojování vagónů v Convers a JBL se stala nezávislou na jízdním řádu nyní samostatné společnosti Jura neuchâtelois (JN). Z vojenských důvodů se s uzavřením úseku z Le Creux do Convers počkalo až do roku 1895.

1. ledna 1891 byla JBL převzata společností Jura-Simplon-Bahn (JS), která se 1. května 1903 stala součástí Švýcarských spolkových drah (SBB).[1] Dne 15. května 1934 byl zahájen elektrický provoz na úseku Biel/Bienne – Sonceboz-Sombeval a dne 15. července 1934 na zbývajícím úseku do La Chaux-de-Fonds.[1]

Popis trati

Železniční stanice Sonceboz-Sombeval

Po odjezdu z Bielu trať rychle nabírá výšku, což cestujícím umožňuje výhled na Biel a oblast tří jezer (Bielské, Neuchâtelské a Murtenské). Po projetí soutěskou Taubenloch dorazí vlaky do Reuchenette-Péry, kde je na trať připojena vlečka cementárny. Podél řeky Suze a dálnice Transjurane vede trať do Sonceboz-Sombeval, kde se odpojuje trať do Tavannes a Moutier. Přes Courtelary se vlaky dostávají do Saint-Imier, hlavního města údolí Vallon de Saint-Imier. Trať dále stoupá údolím k bývalé zastávce Le Creux, kde vlaky vjíždějí do tunelu Crosettes. Poté vede trať společně s tratí z Neuchâtelu do stanice La Chaux-de-Fonds, kde končí.

Provoz na trati

Původně byla trať Biel – Sonceboz-Sombeval součástí mezinárodního spojení do Moutier, Delémontu a francouzského města Belfort. Otevření tunelu Grenchenberg v roce 1915 degradovalo trať přes Sonceboz-Sombeval do Moutier na vedlejší trať.

Po trati jezdí v hodinovém taktu vlaky RegioExpress za 40 minut a Regio za 56 minut z Bielu do La Chaux-de-Fonds a zpět. Regionální vlaky se v Sonceboz-Sombeval dělí, přičemž jedna část jede do La Chaux-de-Fonds a druhá přes Moutier do Solothurnu. Od prosince 2020 jezdí vlaky mezi Bielem a La Chaux-de-Fonds resp. Moutier s jednotkami vlaky typu Domino.

Nákladní doprava je zastoupena zejména obsluhou cementárny v Reuchenette-Péry.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnstrecke Biel/Bienne–La Chaux-de-Fonds na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c TANNER, Olivier. Bahnstrecke Biel/Bienne – La Chaux-de-Fonds [online]. Schienenverkehr-schweiz.ch [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

Zdroj