Špýrská smlouva (1570)

Špýrská smlouva
Typ mírová smlouva
Téma rozdělení moci v Uhersku, status Sedmihradska
Data
Podepsáno 16. srpna 1570
Místo podepsání Svatá říše římská Špýr, Svatá říše římská
Strany
Signatáři Uherské království Maxmilián II. Habsburský
Východní Uhersko Jan Zikmund Zápolský
Podepsané země Uherské královstvíUherské království Uherské království
Východní UherskoVýchodní Uhersko Východní Uhersko
Obsah
Důvod pokračující dvojvládí v Uhersku po bitvě u Moháče a potřebné vyjasnění mocenského uspořádání
Cíl ukončení sporu mezi Královským Uherskem a Východním Uherskem; uznání Sedmihradska jako římskoněmeckého léna
Důsledky vznik Sedmihradského knížectví; Jan Zikmund se vzdal královského titulu a stal se knížetem
Jazyk latina

Špýrská smlouva, podepsaná na říšském sněmu ve Špýru v roce 1570, byla mírovou dohodou mezi dvěma uherskými královstvími – Královským Uherskem vedeným Maxmiliánem II. a Východním Uherským královstvím, kterému vládl Jan Zikmund Zápolský. Tato smlouva vedla k ustanovení Sedmihradského knížectví.

Sedmihradsko před Špýrskou smlouvou

Na rozdíl od autonomního Chorvatského království nebylo středověké Sedmihradsko samostatnou zemí Svaté uherské koruny, ale pouze správní oblastí[1] a nedílnou součástí[2][3] středověkého Uherského království.

Postavení Sedmihradska po uzavření smlouvy

Panství Jana Zikmunda v roce 1570

Jan Zikmund se vzdal titulu uherského krále, nicméně Maxmilián II. uznal jeho autoritu jako „sedmihradského knížete“. Na oplátku Jan Zikmund uznal Maxmiliána II. jako uherského krále a přijal jeho svrchovanost nad svým knížectvím.[4]

Jan Zikmund přijal titul „kníže Sedmihradska a částí Uherského království“ (latinsky: princeps Transsylvaniae et partium regni Hungariae dominus).[5] Podle smlouvy zůstávalo Sedmihradsko součástí Uherského království z hlediska veřejného práva. Špýrská smlouva výslovně zdůraznila, že panství Jana Zikmunda náleží Svaté uherské koruně a nesmí je nijak zcizit.[6]

Tato smlouva, podobně jako dřívější Nagyváradská smlouva, potvrzovala princip jednotného Uherska. Partium a Sedmihradsko byly svěřeny Janu Zikmundovi Zápolskému jako vazalovi krále Maxmiliána. Jak již bylo zmíněno, Zápolští drželi Partium už dříve, ale nyní jejich panství oficiálně uznali Habsburkové. V jistém smyslu Jan Zikmund vyměnil královský titul za území.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Speyer (1570) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MACARTNEY, Carlile Aylmer. Hungary: From Ninth Century Origins to the 1956 Uprising. [s.l.]: Transaction Publishers, 2008. 306 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-202-36665-4. S. 23. (anglicky) Google-Books-ID: kjInqy_sxisC. 
  2. ↑ ROSU, Felicia. Elective Monarchy in Transylvania and Poland-Lithuania, 1569-1587. [s.l.]: Oxford University Press, 2017. 240 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-19-250643-6. S. 24. (anglicky) Google-Books-ID: Y_pADwAAQBAJ. 
  3. ↑ BRUBAKER, Rogers; FEISCHMIDT, Margit; FOX, Jon; GRANCEA, Liana. Nationalist Politics and Everyday Ethnicity in a Transylvanian Town. [s.l.]: Princeton University Press, 2018. 482 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-691-18779-2. S. 57. (anglicky) Google-Books-ID: n_1ZDwAAQBAJ. 
  4. ↑ PETTEGREE, Andrew. The Reformation World. [s.l.]: Psychology Press, 2000. 600 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-16357-6. S. 192. (anglicky) Google-Books-ID: ZdSVnJDClesC. 
  5. ↑ KEUL, István. Early Modern Religious Communities in East-Central Europe: Ethnic Diversity, Denominational Plurality, and Corporative Politics in the Principality of Transylvania (1526-1691). [s.l.]: BRILL, 2009. 337 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-17652-2. S. 61. (anglicky) Google-Books-ID: 5J09mqMWiogC. 
  6. ↑ ENDREY, Anthony. The Holy Crown of Hungary. [s.l.]: Hungarian Institute, 1978. 152 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9596972-1-6. S. 70. (anglicky) Google-Books-ID: ewYiAAAAMAAJ. 

Zdroj