Útok husitů na Malou Stranu
Útok Pražanů na Malou Stranu | |||
---|---|---|---|
konflikt: husitské války | |||
![]() Hugo Schüllingerː Útok Pražanů na Malou Stranu roku 1419 (2. polovina 19. století)
| |||
Trvání | 4. až 5. listopad 1419 | ||
Místo | Malá Strana, Praha, České království | ||
Výsledek | Vítězství Pražanů | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Útok husitů na Malou Stranu byl dílčím válečným střetem v rané fázi husitských válek mezi oddíly pražského husitského svazu a královskou posádkou města věrnou císaři a novému českému králi Zikmundovi ve dnech 4. a 5. listopadu 1419. Husitští ozbrojenci pod vedením Mikuláše z Husi provedli útok na Malou Stranu, tedy městskou část pod Pražským hradem, kterou se jim podařilo obsadit, následně pak zpustošit a vypálit. Dobytí Pražského hradu nicméně skončilo neúspěchem.
Předehra

Ve zjitřené atmosféře vzniku husitského hnutí, akcelerovaného pražskou defenestrací 30. července 1419, byl do Prahy svolán na 10. listopadu celozemský husitský sjezd.[1] Odpor katolické většiny, podporované novým českým králem Zikmundem Lucemburským, tentokrát již propukl v ozbrojený střet a 4. listopadu 1419 pak došlo k bitvě u Živohoště, kde husitské oddíly odrazily útok katolické jízdy od velením Petra Konopišťského ze Šternberka.
Druhého dne potom zprávy dorazily do Prahy. Husity, kontrolující Staré a Nové Město pražské spolu s pevností Vyšehrad, oddělené od Pražského hradu a Malé Strany řekou Vltavou, informace o akcích katolické strany popudila. Šlechtic Mikuláš z Husi, patrně po poradě s v Praze též přítomným Janem Žižkou, následně postavil do čela ozbrojeného lidu, který měl na levý břeh Vltavy zaútočit. K tomu vyzýval také Ambrož z Hradce,[2] husitský duchovní a někdejší zpovědník české královny Žofie Bavorské, vdovy po králi Václavu IV., který byl královnou vyhnán. Královna byla tou dobou přítomna na Pražském hradě, chráněném posádkou pod velením hradního purkrabího Čeňka z Vartenberka.
Průběh střetu

Pokus o proniknutí husitů na Malou Stranu proběhl, snad v odpoledních hodinách, 4. listopadu 1419. Útočníci proudili na Kamenný (Karlův) most a snažili se prolomit Mosteckou bránu, za soustavného odstřelování malostranskou královskou posádkou z pozic v tzv. Saském domě, lázní samotné brány a přilehlých hradeb. Pozice obránců se následně podařilo prolomit a rozhořel se boj v ulicích města. Husité následně vyloupili, poničili či vypálili řadu zdejších staveb, včetně tehdejší budovy Malostranské radnice,[3] kdysi stojící uprostřed Malostranského náměstí, Biskupský dvůr u Karlova mostu,[4] klášter sv. Tomáše a další.[2] Pokusili se proniknout také do Pražského hradu, nicméně neúspěšně. S příchodem noci pak odešli zpět na opačný vltavský břeh. Ve strachu o své bezpečí opustila královna Žofie během noci Pražský hrad a v doprovodu Oldřicha II. z Rožmberka se odebrala na Kunratický hrad nedaleko města. Boje pak pokračovaly i dalšího dne, 5. listopadu.
Žižkova sporná účast
Ačkoliv je v řadě, zejména starších, pramenů uváděno, že útoku se osobně zúčastnil také sám Jan Žižka, modernější závěry historiků jeho přítomnost v těchto bojích však spíše vylučují. Vzhledem k záznamu o Žižkovi ze dne 25. října 1419, tedy z data dobytí pevnosti Vyšehrad Pražany, není vyloučeno, že do uzavření listopadového půlročního příměří vykonával právě funkci velitele vyšehradské posádky.[5] Tuto domněnku podporují také četná vyobrazení události vytvořená v 19. století.
Důsledky
6. listopadu po Bitvě u Živohoště dorazily do Prahy husitští poutníci. Pražané je zde vroucně přijali, k pokračování bojů na Malé Straně však již nedošlo, neboť také zdejší královská posádka se na základě spěšných žádostí o vojenskou pomoc v počtu rozrůstala. Mezi oběma stranami bylo následně 13. listopadu uzavřeno příměří, které mělo platit až do svatého Jiří příštího roku, tedy 24. dubna 1420. S podmínkami příměří nicméně nesouhlasili ani Mikuláš z Husi, ani Jan Žižka, a oba následně se svými věrnými Prahu opustili.
Akce byla jedním z prvních větších bojových střetů rozvíjejících se husitských válek. Malá Strana prošla během husitských útoků rozsáhlou destrukcí a její stavební obnova pak pokračovala v dalších desetiletích. Původní budova Malostranské radnice byla kompletně vyloupena a vypálena, a její ruiny posléze zbořeny. Radniční městiště pak dlouho zůstalo pusté a za radnici provizorně sloužil dům čp. 271/III v jižní části náměstí, který městu odkázal Václav z Bítova.[3] Do své původní velikosti dorostla čtvrť až někdy během pozdní vlády Jiřího z Poděbrad, tedy v 60. a 70. letech 15. století.
Odkazy
Reference
- ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 12.
- ↑ a b Vyplenění Malé Strany v listopadu roku 1419 | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ a b VLČEK, 1999, s. 175
- ↑ NP. Biskupský dvůr [online]. 2011-12-07 [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Šmahel (1969), s. 51.
Literatura
- DOLENSKÝ, Jan. Obrázkové dějiny národa československého, Díl 1: Od nejstarších dob až do konce doby jagelovské. Praha: Jos. R. Vilímek, 1923, s. 235. Online
- PROKEŠ, Jaroslav. Dějiny Prahy. Praha: R. Schütz, 1948, s. 649. Online
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184- 075-0.
- TOMEK, Václav Vladivoj. Dějiny válek husitských: (r. 1419-1436). V Praze: Nákladem Fr. Řivnáče, 1898. s. 21. Online
- VLČEK Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy, Malá Strana. Academia Praha 1999, s. 174–178.
- ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha druhá. Praha: I.L. Kober, 1868 s. 769-776. Online
- Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. s. 79.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Útok husitů na Malou Stranu na Wikimedia Commons