František Šmahel

prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., dr. h. c. mult.
František Šmahel (15. listopadu 2017)
Narození	17. srpna 1934 Trhová Kamenice
Úmrtí	5. ledna 2025 (ve věku 90 let) Písek
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1954–1959)
Pracoviště	Československá akademie věd (1964–1974) Muzeum husitského revolučního hnutí (1980–1989) Historický ústav AV ČR (1990–1998) Centrum medievistických studií, FLÚ AV ČR (od 1998) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Obory	husitství, česká reformace, dějiny, medievistika, středověk a středověká filozofie
Ocenění	Max Planck Research Award (1990) Čestné občanství města Tábora (1992) korespondenční společník Americké středověké akademie (2007) Cena Neuron za celoživotní přínos vědě (2017) čestný doktor … více na Wikidatech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Šmahel (17. srpna 1934 Trhová Kamenice^[1] – 5. ledna 2025^[2]Písek^[1]) byl český historik–medievista, který se zabýval dějinami pozdního středověku, zvláště počátky české reformace, dějinami humanismu, dějinami Univerzity Karlovy a pozdně středověkou filosofií.

Po maturitě na Reálném gymnáziu v Chrudimi roku 1953 pracoval František Šmahel jako horník na dole Jan Šverma v Ostravě.^[1] V letech 1954–1959 vystudoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1963 byl ředitelem Městského muzea v Litvínově.^[1] Roku 1963 získal doktorát a roku 1965 titul CSc. na FF UK a v letech 1964–1974 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. V letech 1974–1979 pracoval jako řidič tramvaje v Praze,^[3][1] v letech 1980–1989 jako historik v Museu husitského revolučního hnutí v Táboře. Roku 1990 získal titul doktor věd a v letech 1990–1998 byl ředitelem Historického ústavu ČSAV (AV ČR).^[4] V roce 1991 se habilitoval pro obor starších českých dějin a v letech 1993–1998 byl vedoucím semináře českých středověkých dějin na FF UK. Roku 1995 byl jmenován profesorem. Spoluzaložil Centrum medievistických studií, kde v letech 1998–2004 působil jako ředitel, od roku 2004 do roku 2019 jako zástupce ředitele.^[1] V roce 2020 začal připravovat druhý svazek díla Husitská revoluce, ten dokončil ke konci roku 2024.^[1]

Zemřel 5. ledna 2025 v písecké nemocnici.^[1][5]

• Jiří z Poděbrad 1464–1964, Poděbrady, Výstavnictví 1964 (též ang., fr., něm. a ruská mutace)
• Jeroným Pražský. Život revolučního intelektuála, Praha, Melantrich 1966
• Podjebrad Gyorgy, Budapešť, Akadémiai Kiadó 1967
• Jan Žižka z Trocnova, Praha, Melantrich 1969
• Idea národa v husitských Čechách, České Budějovice, Růže 1972, 2. doplněné vyd. Praha, Argo 2000, německy Hannover 2002
• La révolution hussite, une anomalie historique, Paříž, PUF 1985
• Husův proces v Kostnici, Praha, Melantrich 1989 (Slovo k historii 18)
• (s kolektivem autorů) Dějiny Tábora I, České Budějovice, Jihočeské nakladatelství 1989–1990
• Husitská revoluce I–IV, Praha, Historický ústav 1993, 2. vyd. Praha, Karolinum 1995–1996
• Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha, Lidové noviny 2001
• Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378, Praha, Argo 2006
• Die Prager Universität im Mittelalter. Gesammelte Aufsätze / The Charles University in the Middle Ages. Selected Studies, (Education and Society in the Middle Ages and Renaissance 28), Leiden-Boston, Brill 2007
• Nahlédnutí do středověku. Mluva písma a četba obrazů. Karolinum 2017, vázaná, 392 s., ISBN 9788024636290
• Uprostřed Evropy, Karolinum 2022, 630 s., ISBN 978-80-246-4614-5^[6]

• ŠMAHEL, František. Husitská revoluce I: Kořeny české reformace. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2023. 48 nečíslovaných stran obrazových příloh, 861 s. ISBN 978-80-246-5175-0. 

• ŠMAHEL, František. Husitská revoluce II: Země vymknutá z kloubů. 3. (v Karolinu 2.). vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2024. 32 nečíslovaných stran obrazových příloh, 974 s. ISBN 978-80-246-5176-7. 

• Příruční slovník naučný I-IV, Praha, Academia 1961–1967 (109 hesel)
• Renesance a humanismus, Praha 1964, španělsky El Renacimiento, La Habana 1966 (Encyclopedia popular 33)
• Stručné dějiny University Karlovy, Praha 1964, s. 44–105; též ruská verze, Praha 1965
• Atlas československých dějin, Praha, Academia 1965 (mapy 7f a 8j)
• Wissenswertes über die Tschechoslowakei, Praha, Orbis 1967, s. 16–25
• Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé Hory. Uspořádal F. Š. Praha 1970
• Dějiny středověku II, Praha, SPN 1968, s. 132–233
• Historické události. Evropa. Datová příručka (anonymní spoluautorství na díle M. Hrocha), Praha, Mladá fronta 1977, . 41–105; slovenské vydání Európa – historické události, Bratislava, Smena 1985, s. 44–120
• Antika a česká kultura (anon. spoluautorství a redakce II. hlavy), Praha, Academia 1978, s. 109–126 a 523–527
• Přehled dějin Československa I-l, Praha, Academia 1980, s. 419–520, 531–560
• Lexikon des Mittelalters VI-IX, München-Zürich, Artemis & Winkler Vertlag 1993–1998, (14 hesel)
• České a československé dějiny I, Praha, Fortuna 1991,s. 41-56; II, Praha, Fortuna 1991, s. 111–119
• Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/48 - 1622, Praha, Karolinum 1995, s. 101–133; angl. překlad History of Charles University I (1348–1802), Praha 2001, s. 93–122
• Dictionnaire encyclopédique du Moyen Âge 1. A à K, Paris 1997, s. 757,. 2. L à Z, Paris 1997, s. 1480–1481
• František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. K vydání připravil F. Š. za spolupráce Evy Doležalové, Praha, Historický ústav 1999, s. 11–12
• Geist, Gesellschaft, Kirche im 13.- 16. Jahrhundert. Hrsgb. von F. Š. Praha 1999 (Colloquia mediaevalia Pragenisa 1), s. 7–8
• Historický atlas měst České republiky, svazek č. 7 – Tábor, Praha 1999, část Husitský Tábor v úvodu, dále podklady map. č. 23–26
• Člověk českého středověku. Edd. Martin Nodl a F. Š. Praha, Argo 2002, s. 9–24
• Učenci očima kolegů a žáků. Uspořádal F. Š., Praha, Academia, 2004, s. 5–6

Kompletní bibliografie Františka Šmahela viz databáze Bibliografie dějin Českých zemí (viz →Externí odkazy).

• 1990–2000 vedoucí redaktor Českého časopisu historického^[7]
• 1991–1992 člen Koordinační rady vlády ČR pro vědu a výzkum / místopředseda Grantové agentury AV ČR^[7]
• 1993–1994 místopředseda vědecké rady AV ČR, dále její člen, v letech 2001–2009 předseda^[7]
• 1993–1999 člen Komise pro vědecké hodnosti^[7]
• 1995–2009 člen Vědecké rady Univerzity Karlovy^[7]
• 1998–2006 člen Akreditační komise vlády ČR^[7]

• 1965 Pamětní Husova medaile ČSAV^[7]
• 1967 Výroční cena nakladatelství Melantrich za knihu Jeroným Pražský^[7]
• 1983 pozvání k přednáškám a bronzová medaile Collège de France (Paříž)
• 1990 Max Planck Research Award^[7]
• 1992 Pamětní medaile J. A. Komenského^[7]
• 1992 Čestné občanství Tábora^[7]
• 1993 Otto von Freising Gastprofessur, Katolické univerzita Eichstätt
• 1994 badatelská cena nadace Historisches Kolleg München a členství v Collegium Carolinum, Mnichov^[7]
• 1995 výroční cena Akademie věd ČR za knihu Husitská revoluce I-IV^[7]
• od 1995 člen Učené společnosti ČR, v letech 1992–2004 předseda^[8]
• 1996 Hans-Sigfrid-Preis Univerzity v Bernu; zvolen čestným členem American Historical Association^[7]
• 1997 dopisující člen Royal Historical Society a British Academy
• 1998 medaile Františka Palackého AV ČR^[7]
• 2002 Státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně; Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně^[7]
• 2003 člen Monumenta Germaniae Historica^[7]
• 2004 Stříbrná medaile Univerzity Karlovy; Cena Františka Palackého UP v Olomouci; Čestný člen Sdružení českých historiků^[7]
• 2005 Praemium Bohemiae^[7]
• 2006 Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně; členem European Academy of Sciences and Arts; doktorát honoris causa Univerzity Hradec Králové^[7]
• 2007 Pamětní medaile Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích^[7]
• 2008 Medaile Učené společnosti ČR za mimořádnou vědeckou činnost v oblasti českých dějin v evropském kontextu^[8]
• 2008 Zlatá medaile Filozofické fakulty Univerzity Pardubice^[7]
• 2009 Čestná medaile De scientia et humanitate optime meritis Akademie věd ČR^[7]
• 2013 Národní cena vlády Česká hlava^[3][9]
• 2013 Cena Akademie věd ČR za akademický výsledek^[7]
• 2013 Cena literárního fondu za dílo Lucemburkové^[7]
• 2014 Pamětní medaile Jana Patočky^[7]
• 2017 Cena Neuron za přínos světové vědě za rok 2017 - společenské vědy^[3][10]
• 2018 Čestné občanství rodné Trhové Kamenice^[7]

• SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Sv. 2, s. 1451–1452. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2094-9

• KOUBSKÁ, Libuše; SPEVÁKOVÁ, Šárka; PACNER, Karel. Příběhy české vědy. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 229 s. ISBN 80-200-1058-0. Kapitola Totální historik "husita" Šmahel (aut. Libuše Koubská), s. 29–37. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Šmahel
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Šmahel na Wikimedia Commons
• Osoba František Šmahel ve Wikicitátech
• František Šmahel v Databázi knih
• František Šmahel v informačním systému abART

Zdroj