Ústavní pořádek České republiky

Ústavní pořádek České republiky představuje souhrn ústavních zákonů a dalších pramenů ústavního práva České republiky. Podle článku 112 Ústavy České republiky (účinné od 1. ledna 1993) lze dovodit, že se ústavním pořádkem rozumí souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně jmenovaných pramenů práva v úrovni nejvyšší právní síly.

Pojem ústavní pořádek je v zásadě nový pojem ústavního práva, poprvé se objevil až v článcích 3 a 112 Ústavy České republiky. Zavedený a obecný pojem je ústavní řád.[1][2]

Ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu je při svém rozhodování vázán Ústavní soud.[3] Součástí náplně jeho práce je přezkum mezinárodních smluv podle článků 10a a 49 Ústavy, zákonů či jiných právních předpisů pro jejich soulad s ústavním pořádkem.[4] Pokud obecný soud nabude přesvědčení, že zákon, kterého má použít, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.[5]

Pro hrubé porušení ústavního pořádku nebo pro velezradu může Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu.[6]

Součásti ústavního pořádku

Podle článku 112 odstavce 1 Ústavy České republiky tvoří ústavní pořádek České republiky:[7]

Podle judikatury Ústavního soudu jsou součástí ústavního pořádku podle článku 1 odstavce 2 Ústavy České republiky také ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách,[8] např.

Ostatní ústavní zákony platné do dne účinnosti Ústavy ČR (tj. do 1. ledna 1993) byly degradovány na zákony, tedy mají nadále právní sílu zákona (nikoli už ústavního zákona).[9]

Odkazy

Poznámky

  1. Listina je dle čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku. Ačkoliv není formálně prohlášena za ústavní zákon, co do právní síly je s ústavními zákony srovnatelná. Měněna a doplňována může být Listina jen formou ústavních zákonů dle dikce čl. 9 odst. 1 Ústavy ČR.

Reference

  1. Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury: Ústavní pořádek, ústavní inženýrství a parlamentní procedury
  2. Pavlíček V. a kol. Ústavní právo a státověda. 1. díl. Obecná státověda. Praha : Linde, 1998, ISBN 80-7201-141-3, s. 14
  3. Čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky
  4. Čl. 87 Ústavy České republiky
  5. Čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky
  6. Čl. 65 odst. 2 Ústavy České republiky
  7. Čl. 112 odst. 1 Ústavy České republiky
  8. Nález ÚS č. 403/2002 Sb.
  9. Čl. 112 odst. 3 Ústavy České republiky

Související články

Externí odkazy

Zdroj