Zvukové projevy zvířat

Zvukový projev živočichů je projev a dorozumívání se pomocí zvuku. Patří mezi nejlépe prozkoumané komunikační signály v živočišné říši. Zvuky mohou vyjadřovat ohrožení, strach, mohou být součástí svatebního rituálu aj. Zvukovými projevy živočichů se zabývá etologie a bioakustika.[1]

Je vhodné rozlišovat zvukový projev (obecnější výraz) od hlasového projevu čili vokalizace.

Výhody a nevýhody

Výhody zvukových signálů jako transportního kanálu komunikace
  • nevadí menší překážky
  • jsou účinné i v noci, v husté vegetaci apod.
  • směrově jsou dobře určitelné
  • podle projevu lze rozeznat velikost, identitu a motivaci vysílajícího jedince
Nevýhody zvukových signálů
  • pomalejší šíření
  • omezený dosah
  • mohou být rušeny prostředím (hukot větru, hluk)
  • vyšší frekvence neproniknou hustou vegetací

Přes některé nevýhody zvukových signálů se řada druhů adaptovala (např. na hluk vodopádu, peřejí, příboje, člověkem produkovaný hluk) a dorozumí se.

U bezobratlých se komunikace pomocí zvuku vyskytuje u členovců, pravděpodobně také u hlavonožců. Je vyvinuta u většiny řádů obratlovců.

Kromě vokalizace při ohrožení (varovné volání) a námluvách vokalizují živočichové při vymezování teritoria, při informování o zdroji potravy, při sociálním učení nebo svolávání příslušníků téhož druhu. Při určitém sociálním učení mohou vznikat také různé dialekty (ptáci; plejtvák obrovský). Hlasem mohou živočichové vyjadřovat příslušnost k určité skupině. „Netopýr“ listonos velký užívá ultrazvuk různé vlnové délky k rozlišení mezi skupinami. Hlas slouží také k ochraně snůšky i mláďat (viz např. čejka chocholatá a další ptáci) či k odlákání (zdržení) predátora (např. kočkodanovití).

Různé způsoby vokalizace vytvářejí také jednu z možných mezidruhových bariér, čímž zabraňují hybridizaci.[2]

Gorila nížinná svým hlasovým projevem vyjadřuje hněv i radost. Dalším zvukovým projevem je varovné bušení do hrudníku při soupeření.

Některé druhy živočichů vydávají při varování různé zvuky k označení toho či onoho nebezpečí (predátora). Například kočkodan červenozelený hlasem rozliší čtyři druhy predátorů a podle toho, kterého predátora hlásí, hledají ostatní opice vhodný úkryt – při ohlášení krajty vylezou na strom, při ohlášení orla se ukryjí na zemi.

Jeden z nejsložitějších komunikačních systémů v živočišné říši mají psouni prérioví. Hlasem (různým typem pískání) rozliší tvar, velikost, druh a rychlost blížícího se predátora, rozeznají člověka a to, zda nese zbraň.[3]

K zesílení vydávaného zvuku využívají někteří živočichové rezonančí vlastnosti přírodních materiálů. Například dvoucentimetroví samci žáby parosničky západoborejské (Metaphrynella sundana) se ozývají z dutiny v kmenu stromu. Dutina působí jako zesilovač a v husté pralesní vegetaci je volání slyšet na vzdálenost okolo padesáti metrů. Stridulující sameček cvrčivce révového konkurující jinému samečkovi při námluvách vyhlodá v listu otvor, posadí se do něho, přiloží křídla k hraně otvoru a cvrká. List rezonuje a pomáhá zesilovat a šířit zvuk.[4]

K dalším příkladům vydávání zvuku patří klapání zobákem. Čapí klapání může být hlasité a slyšitelné na velkou vzdálenost a vyjadřovat vítání partnera. Pokud čáp doprovází klapání syčením a rozpínáním křídel, varuje a zastrašuje cizího čápa nebo dravce. Popsáno je také tleskání křídly při tanečním rituálu samců určitého druhu pipulek aj. Chřestýši mají na konci ocasu zrohovatělé články, jejichž vibrací vydávají varovný signál.

Evoluce akustického dorozumívání

Vědecká studie, publikovaná začátkem roku 2020, dokládá, že zvukové dorozumívání živočichů (přesněji obratlovců ze skupiny čtvernožců) má dávný původ a u většiny jednotlivých skupin vzniklo postupným vývojem asi před 100 až 200 miliony let (v průběhu druhohorní jury a křídy).[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ptáci – Aves. Díl I. Redakce Karel Hudec. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Academia, 1994. 671 s. (Fauna ČR a SR; sv. 27). ISBN 80-200-0382-7. Kapitola Hlasové a zvukové projevy, s. 76. 
  2. ↑ ŠIROKÝ, Pavel et al. Obecná charakteristika obojživelníků. In: Zoologie pro veterinární mediky… Brno: Veterinární univerzita Brno, únor 2012 [cit. 9. 3. 2025]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200306%20oboj%C5%BEiveln%C3%ADci/obecna%20charakteristika%20obojzivelniku.html
  3. ↑ SLOBODCHIKOFF, C. N.; PASEKA, Andrea & VERDOLIN, Jennifer L. Prairie dog alarm calls encode labels about predator colors. Animal Cognition. 2009, vol. 12, no. 3, s. 435–439. doi: https://doi.org/10.1007/s10071-008-0203-y Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/23713932_Prairie_dog_alarm_calls_encode_labels_about_predator_colors
  4. ↑ PETR, Jaroslav. Desatero smyslů. 1. vyd. Praha: Argo, 2020, s. 70. Zip, sv. 73. ISBN 978-80-7363-879-5. (česky)
  5. ↑ CHEN, Zhuo & WIENS, John J. The origins of acoustic communication in vertebrates. Nature Communications. 2020, vol. 11, article number 369. Published 17 January 2020. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-020-14356-3 (anglicky)

Literatura

Související články

Zdroj