Zoloti vorota (stanice metra v Kyjevě)

Zoloti Vorota
Centrální hala je pokryta mozaikami zobrazující historii Kyjevské Rusi
Původní název	Kominternivska (plánovaný název)
Stát	Ukrajina
Město	Kyjev
Čtvrť	Starý Kyjev
Ulice	Volodomyrská
Vznik	31. prosinec 1989
Linky	Syrecko-Pečerska , přestup na linku Svjatošynsko-Brovarska vestibulem do stanice Teatralna
Technické informace
Typ stanice	hluboko založená trojlodní stanice
Počet nástupišť	1 ostrovní
Délka nástupiště	102 m
Projektant	Kyjivmetrobud
Architekt	Vadym Žežerin, Boris Žežerin, Mykola Žarikov
Externí odkazy
Zeměpisné souřadnice	50°26′45,9″ s. š., 30°30′55,9″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Průběh trati Legenda směr Syrec předchozí stanice: Lukjanivska kolejová spojka eskalátor do vestibulu 1 ostrovní nástupiště eskalátor ústící do stanice Teatralna následující stanice: Palac sportu směr Červonyj chutir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoloti vorota (ukrajinsky Золоті ворота, v doslovném překladu Zlatá brána) je stanice kyjevského metra na Syrecko-Pečerské lince, která se nachází poblíž historické stejnojmenné památky. Stanice byla otevřena v rámci prvního úseku linky Syrecko-Pečerska dne 31. prosince 1989. Stanice slouží jako přestupní na linku Svjatošynsko-Brovarskou, vestibulem do stanice Teatralna.^[1]

Původní projektové plány stanice počítaly s čistou utilitární strukturou typickou pro tehdejší stanice metra.^[2][3] Díky úsilí hlavního městského architekta Mykoly Žarikova byl návrh zamítnut ve prospěch plánu připomínajícího starověký chrám Kyjevské Rusi od Boryse Žežeryna, Vadyma Žežeryna a samotného Žarikova.^[2][4] Takový návrh byl obzvláště riskantní, protože Ukrajina byla v době výstavby stanice součástí Sovětského svazu.

Stanice obsahuje 80 různých mozaik a obrázků zobrazujících historii Kyjevské Rusi. V roce 2011 byly mozaiky stanice prohlášeny za památku coby „nově objevené předměty kulturního dědictví“ místním městským odborem kulturního dědictví.^[5] Stanice je považována za jednu z nejpůsobivějších stanic metra v Evropě a je umístěna na seznamu sestaveném deníkem The Daily Telegraph v roce 2013.^[2][3][6][7]

Konstrukce stanice

Prvotní plány pro Syrecko-Pečerskou linku počítaly s přestupní stanicí, pojmenovanou Kominternivska, ze které by se přestupovalo do stanice Universytet na Svjatošynsko-Brovarské lince.^[8] Krátká centrální hala ve stanici Universytet nevyhovovala velkému objemu cestujících, kterému by přestupní stanice podléhala, a proto bylo budoucí umístění stanice posunuto o několik městských bloků, aby se shodovalo s nově navrhovanou stanicí první linky.^[8] Tato nová stanice, nyní zvaná Teatralna, by se nacházela mezi stanicemi Chreščatyk a Universytet a sloužila by jako přestup do budoucí stanice Zoloti Vorota.^[8][9] Přestože stanice Kominternivska nebyla nikdy postavena, některé její architektonické prvky z návrhů byly zachovány a použity při vzniku stanice Teatralna.^[8][9]

Stavba linky Syrecko-Pečerska, třetí linky kyjevského metra, byla zahájena 23. února 1983.^[8][10] Plánované datum dokončení bylo v roce 1986, ale otevření linky bylo odloženo až na konec roku 1989 kvůli tehdejšímu ekonomickému stavu v Sovětském svazu.^[8] První úsek linky byl oficiálně otevřen 31. prosince 1989 a sestával se ze tří stanic; Zoloti Vorota – Palac sportu – Mečnikova (dnes Klovska).^[10]

Vzhledem k tomu, že vestibul stanice je situován na svahu, musely být vytvořeny dva samostatné eskalátorové tunely propojené vestibulem podzemní stanice.^[8] Horní tunel k vestibulu je 35 m dlouhý, zatímco spodní tunel je 56 m dlouhý.^[8] Vestibul a eskalátorový tunel byl postaven stejně jako u ostatních stanic systému kyjevského metra; ten byl nejprve dokončen pod zemí a pak byl vyhlouben k střední lodi. Vestibul je 20 m vysoká kopule s přibližně podobným průměrem.^[8] Instalace kopule začala v listopadu 1987 a byla dokončena v roce 1988, snižována tempem půl metru denně.^[8]

Poté, co byl vestibul instalován, začaly stavební práce na spodním eskalátorovém tunelu. Pro obtížnou hydrogeologii nebyl tunel do slavnostního otevření stanice dokončen a do 1. května 1990 byla stanice pouze dosažitelná přestupem ze stanice Teatralna.^[8]

Stanice několik let sloužila jako severní konečná stanice linky. Pokračující výstavba prodloužila trať na sever do stanice Lukjanivska, záměrem, ale být otevřená i druhá stanice, a to Lvivska Brama, ta ale nemá dokončený eskalátorový tunel a vestibul a kvůli tomu je zatím uzavřen.^{[8][11][12][13]}

Charakteristika stanice

Z technického hlediska byla stanice postavena jako hluboko založená trojlodní stanice v hloubce 96,5 m pod zemí.^[14] Skládá se ze tří odlišných klenutých hal s jednou centrální halou a dvěma bočními halami s nástupišti, z nichž každý je oddělen řadou sloupů.^[1] Centrální hala je s jediným nadzemním vestibulem propojena dvěma eskalátorovými tunely, oddělenými podzemním vestibulem, což bylo potřeba kvůli hloubce, ve které se stanice nachází.^[1]

Původní plány stanice navrhl tým moskevských architektů, jejichž design byl přísně utilitární, architektonicky podobný ostatním stanicím metra té doby.^[2][3] Vzhledem k socioekonomickým změnám probíhajícím v té době v Sovětském svazu byl však původní návrh zamítnut, protože byl považován za „příliš slabý“ pro jednu z hlavních stanic metra na historicky významném místě.^[8] Hlavní architekt města Mykola Žarikov oslovil Vadyma Žežeryna, aby vytvořil nový návrh stanice. Žežeryn při dokončování návrhu požádal o pomoc svého otce Boryse. Vadym dříve pracoval na rekonstrukci náměstí Lva Tolstého, dnešního náměstí Ukrajinských hrdinů, a podobně pojmenované stanici metra, zatímco jeho otec byl zodpovědný za rekonstrukci nedaleké Národní opery.^[8]

Nový design byl založen na podobě chrámu z Kyjevské Rusi s unikátními mozaikami umístěnými po celé stanici. Výška centrální haly byla zvýšena a sloupy z původního návrhu byly nahrazeny mnohem nižšími sloupy zakončenými bílým mramorem a matným leskem.^[4] Stanice je osvětlena bronzovými lustry, z nichž každý obsahuje 12 různých osvětlení držících žárovky podobné svíčkám. Mezi pruhy mozaiky byly instalovány také menší lustry.^[8][4]

Mozaiky

Stanice Zoloti Vorota nabízí řadu mozaikových dekorací, které dokončili umělci Hryhorij Korin a Volodymyr Fedko.^[16] Existuje celkem 80 velkých mozaikových děl, které probíhají ve směru hodinových ručiček kolem střední lodi a zobrazují historii Kyjevské Rusi.^[14][1][4] Oba umělci v doprovodu hlavního architekta stanice Vadyma Žežerina došli k závěru, že stanice by měla být vyzdobena mozaikami historického významu z období před mongolskou invazí na Rus.^[8] Korin dokončil mozaiky na obou koncích stanice a velké stropní oblouky, zatímco Fedko dokončil jedinečné obrazy týkající se Kyjevské Rusi a menších oblouků mezi jednotlivými pilíři stanice.^[8]

Na obou koncích střední lodi a dvou eskalátorových tunelů jsou instalovány čtyři velké mozaiky. Na straně, která vede k východu do města, byl instalován panel zobrazující patrona Kyjeva, archanděla Michaela. Mezitím na samém konci nádraží je vyobrazen svatý Jiří, který symbolizuje Moskvu, tehdejší hlavní město Sovětského svazu. Na jedné z mozaik na konci stanice poblíž eskalátorů je nápis s ukrajinským nacionalistickým sloganem sláva Ukrajině (Слава Україні).^[17]

Velká část mozaik zobrazuje různá velká knížata Kyjevské Rusi, z nichž 27 je zde zobrazeno. Samotné dílky mozaiky obsahují roky vládnutí princů a jejich jména:

Stanice má také devět mozaik znázorňujících různé další významné osobnosti éry Kyjevské Rusi, a to s Antonínem, Teodosiusem, Annou, Ilarionem, Agapitem, Alypiem, Nestorem, Petrem Myonigem a Silvestrem. A také osm mozaik různých chrámů a kostelů jako např. Katedrálu svaté Sofie či Chrám svatého Michala. Nakonec je zde 32 mozaikových kousků se simarglemi, což jsou mytická stvoření z východoslovanské mytologie, často zobrazovaná jako okřídlený lev nebo pes.^[8]

• 
  Mozaika zobrazující Jaropolka II. s jedním z lustrů v pozadí
• 
  Příklad mozaiky pokrývající pilíře stanice pokryté bílým mramorem
• 
  Mozaiky zobrazující patrona Kyjeva archanděla Michaela, lemovaného dvěma mytickými bytostmi

Provoz

Stanice Zoloti Vorota má pouze dva vchody z ulice, z nichž jeden se nachází na ulici Volodymyrska a druhý v pasáži Zoloti Vorota. Každý ze vstupů je propojen jedním vestibulem v centru města poblíž Zlaté brány a budovy Ukrajinské národní opery. Od roku 2008 stanice Zoloti Vorota denně obsluhuje 20 000 cestujících.^[1] Samotná stanice je v provozu každý den od 05:39 do 00:06, zatímco přestupní chodba, která spojuje Zoloti Vorota s Teatralnou, je otevřena od 05:45 do 00:32.^[18] Stanici obsluhuje šest eskalátorů, přičemž horní a dolní vestibul obsluhují dva provozní eskalátory a další jeden záložní eskalátor.^[19]

Dojíždění z Zoloti Vorota do konečné stanice Syrec trvá přibližně 9 minut a 5 sekund, zatímco dojíždění na konečnou stanici Červonyj chutir trvá 30 minut a 55 sekund.^[20] Interval vlaků se během dne mění, ale obecně jezdí každých 2–13 minut v obou směrech.^[20] První ranní vlak směřující na východ odjíždí ze stanice v 05:48, zatímco vlak na západ odjíždí v 06:01. Poslední večerní vlak na východ odjíždí v 00:15, zatímco vlak na západ odjíždí v 00:30.^[20]

Celý systém kyjevského metra používá stejné způsoby platby za tranzit přes každou stanici; plastové žetony, dočasné papírové bezkontaktní karty a dobíjecí plastové bezkontaktní karty. V červnu 2015 byla stanice vybavena funkcí Paypass, bezkontaktní platební službou od MasterCard.^[21][22] Je to jedna ze sedmnácti strategických stanic systému metra, která využívá tuto technologii, což z Kyjeva činí pátý systém rychlé přepravy na světě, který tuto technologii využívá.^[23]

Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 byla stanice používána jako protiletecký kryt, spolu s dalšími stanicemi kyjevského metra.^[24][25]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoloti Vorota (Kyiv Metro) na anglické Wikipedii.

Související články

• Metro v Kyjevě
• Syrecko-Pečerska (linka metra v Kyjevě)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoloti vorota na Wikimedia Commons

← směr Syrec	Metro v Kyjevě – Syrecko-Pečerska	směr Červonyj chutir →
Lukjanivska	Zoloti Vorota	Palac sportu
Varšavska – Mostycka – Syrec – Dorohožyči – Hercena – Lukjanivska – Lvivska brama – Zoloti vorota – Palac sportu – Klovska – Pečerska – Zvirynecka – Vydubyči – Telyčka – Slavutyč – Osokorky – Pozňaky – Charkivska – Vyrlycja  – Boryspilska  – Červonyj chutir  Kurzívou jsou vyznačeny zatím nedokončené stanice

Zdroj