Zoborožec černobílý

Jak číst taxoboxZoborožec černobílý
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec černobílý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Bycanistes)
Binomické jméno
Bycanistes subcylindricus
(Sclater, PL, 1871)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec černobílý (Bycanistes subcylindricus) je velký druh zoborožce ze střední Afriky, který se vyznačuje nápadně velkým zobákem s přerostlou přilbicí a černobílým opeřením.

Systematika a rozšíření

Zoborožce černobílého formálně popsal v roce 1871 britský ornitolog Philip Sclater jako Buceros subcylindricus.[2]Druhové jméno subcylindricus se skládá z latinského sub (= „při“) a odkazuje k jinému zoborožci Bucero cylindricus (dnes Bycanistes cylindricus, tedy zoborožec pruhoocasý).[3] Zoborožec černobílý se řadí do rodu ovocožravých afrických zoborožců Bycanistes. Rozlišují se následující dva poddruhy:[4]

Popis

Detail hlavy

Tento 60–70 cm vysoký zoborožec se vyznačuje černobílým opeřením a mohutným zobák s velkou přilbicí. Hlava, krk, hruď a hřbet jsou černé. Kostřec a horní i spodní krovky ocasní jsou bílé, stejně jako břicho a boky. Ocas je bílý, avšak středový pár ocasních per je černý a přes ocas se táhne černý příčný pruh. V oblasti tváří je opeřené šedé. Křídla jsou u báze převážně černá, u konců bílá. Zobák a přilbice jsou tmavě hnědé. Přilbice je velmi vysoká a její hřebe se zakřivuje směrem dolů společně se zobákem. Boční strany přilbice jsou zvlněné. Oči jsou u samce červené, u samice hnědé. Vedle jiné barvy očí se samice vyznačuje mj. menší velikostí těla a nižší přilbicí.[5]

Biologie

Nejčastěji se vyskytuje v lesnaté krajině na hranici mezi sekundárním a primárním lesem, občas se objeví poblíž plantáží. Pro hnízdění si zásadně vybírá starší prales s dostatkem vzrostlých stromů pro hnízdění. Obývá nížiny od hladiny moře až po vysokohorské oblasti o nadmořské výšce 2600 m. Živí se převážně ovocem (hlavně fíky), občas sezobne i kus mechu, houbu nebo lišejník, případně i většího obratlovce, jako jsou housenky, brouci nebo cvrčci, nebo i menšího obratlovce (letouna, plaza, menšího ptáka na hnízdě aj.). Zdržuje se převážně v korunách stromů, kde může občas shánět potravu následováním tlupy primátů nebo veverek.[6]

Hnízdění

Hlas zoborožce černobílého

Podobně jako ostatní zoborožci, i zoborožec černobílý hnízdí v dutinách stromů, na kterých se samice zazdí směsí různých materiálů stmelených trusem a blátem. V následujícím období snášení, inkubace i výchovy mláďat ji veškerou potravu zajišťuje samec.[7] Samice snáší 2 vejce, většinou však přežije jen jedno mládě. Inkubace trvá kolem 42 dní, výchova mláďat dalších asi 75 dní. Celý hnízdní cyklus trvá kolem 115–142 dní; během této doby je samice trvale zazděná na hnízdě a vylétává až s mladým potomkem.[6]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce černobílého za málo dotčený druh. Populace sice nebyla kvantifikována, avšak druh je popisován jako místně neobvyklý až běžný.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Proceedings of the Zoological Society of London. London: Academic Press, [etc.], 1870. Dostupné online. S. Pt3 p. 668 pl.39. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 370. (anglicky) 
  4. ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 252-256. (anglicky) 
  6. ↑ a b POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 106-109. (anglicky) 
  7. ↑ KALINA, Jan. Nest intruders, nest defence and foraging behaviour in the Black‐and‐white Casqued Hornbill Bycanistes subcylindricus. Ibis. 1989-10, roč. 131, čís. 4, s. 567–571. Dostupné online [cit. 2023-12-05]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1989.tb04791.x. (anglicky) 
  8. ↑ Bycanistes subcylindricus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22682577A111897019.en. (anglicky) 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj