Zoborožec mindorský

Jak číst taxoboxZoborožec mindorský
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec mindorský
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Ocyceros)
Binomické jméno
Penelopides mindorensis
Steere, 1890
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec mindorský (Penelopides mindorensis) je druh málo známého ohroženého zoborožce, který se endemicky vyskytuje pouze na filipínském ostrově Mindoro.

Systematika

Zoborožce mindorského formálně popsal v roce 1890 americký ornitolog Joseph Beal Steere.[2][3] Druhové jméno mindorensis odkazuje k ostrovu Mindoro, čili znamená „mindorský“.[4] Druh se řadí do rodu Penelopides; jedná se o monotypický taxon.[2]Sesterským taxonem zoborožce mindorského (tzn. nejbližším příbuzným) je zoborožec luzonský (Penelopides manillae).[5]

Výskyt

Jak už druhový název napovídá, zoborožec mindorský je endemický Mindoru, což je sedmý největší ostrov Filipín. Kdysi se vyskytoval i na ostrově Ylin. Obývá původní pralesní porosty, lesní okraje i sekundární lesy. Občas se vyskytuje i na osamocených vzrostlých kvetoucích stromech plantáží. Obývá hlavně nížinaté pralesy, výjimečně vystoupá do 1000 m n. m.[6]

Popis

Zoborožec mindorský

Jedná se o menší druh zoborožce dosahující délky těla kolem 45 cm. Na první pohled patrný silný zobák je u samce dlouhý 92–10 mm, u samice 84–93 mm. Samec má hlavu, krk a spodinu nažloutle bílou. Hrdlo a oblast ušních otvorů jsou černé. Svrchní část těla včetně křídel jsou černé. Ocas je cihlově načervenalý s širokým černým pruhem na konci. Mohutný zobák je černý se žlutým konečkem a žlutými pruhy přes horní čelist, na které je posazená nízká přilbice, která zasahuje zhruba do poloviny délky zobáku. Oblast kolem očí a na hrdle je neopeřená a prosvítá tak tělově zbarvená kůže. Duhovky samce jsou červenohnědé, nohy tmavě hnědé. Samice je oproti samci menší, s menší přilbicí, světle hnědýma duhovkama a tmavě modrou kůží kolem očí.[7]

Biologie

Hlas zoborožce mindorského

Živí se ovocem (převážně fíky), snad i velkým hmyzem. Jedná se stálý (nemigrující) teritoriální druh. Vyskytuje se v páru, občas i v malých skupinkách do 20 jedinců.[6] O hnízdění se neví prakticky nic, snad hnízdí na stromech rodu Dipterocarpus.[8]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce mindorského za ohrožený druh. Hlavní hrozbu druhu představuje ztráta, přeměna a fragmentace nížinatých lesů, hlavního habitatu druhu. Sestupný populační trend je umocněn neutuchajícím tlakem lovců.[6] Ještě v roce 1909 byl druhu popisován jako mimořádně hojný[9] a v 70. letech 20. století byl na ostrově Midoro stále docela běžný.[6] Současná početnost druhu je však velmi nízká, odhaduje se na pouhých 250–999 dospělých jedinců, což odpovídá asi 350–1500 jedincům.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ STEERE, Joseph Beal; STEERE, Joseph Beal. A list of the birds and mammals collected by the Steere Expedition to the Philippines : with localities, and with brief preliminary descriptions of supposed new species. Ann Arbor: Courier Office, Printers Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.61097. S. 13. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 256. (anglicky) 
  5. ↑ GONZALEZ, Juan-Carlos T.; SHELDON, Ben C.; COLLAR, Nigel J. A comprehensive molecular phylogeny for the hornbills (Aves: Bucerotidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-05-01, roč. 67, čís. 2, s. 468–483. Dostupné online [cit. 2023-11-14]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.02.012. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e Penelopides mindorensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682491A184680868.en. (anglicky) 
  7. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 207-208. (anglicky) 
  8. ↑ POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 199. (anglicky) 
  9. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 207-208. (anglicky) 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj