Cylindrophis

Jak číst taxoboxVinejš
alternativní popis obrázku chybí
Vinejš skvrnitý (Cylindrophis maculatus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď vinejšovití (Cylindrophiidae)
Fitzinger, 1843
Rod vinejš (Cylindrophis)
Wagler, 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cylindrophis je rod asijských hadů. Jeho zástupci nesou české pojmenování vinejš.

Systematika

Rod Cylindrophis zahrnuje k roku 2023 následujících patnáct druhů:[1]

  • Cylindrophis aruensis Boulenger, 1920 – vinejš aruský
  • Cylindrophis boulengeri Roux, 1911
  • Cylindrophis burmanus Smith, 1943
  • Cylindrophis engkariensis Stuebing, 1994
  • Cylindrophis isolepis Boulenger, 1896
  • Cylindrophis jodiae Amarasinghe, Ineich, Campbell & Hallermann, 2015
  • Cylindrophis lineatus Dennys, 1880 – vinejš pruhovaný
  • Cylindrophis maculatus (Linnaeus, 1758) – vinejš skvrnitý
  • Cylindrophis melanotus Wagler, 1828
  • Cylindrophis opisthorhodus Boulenger, 1897
  • Cylindrophis osheai Kieckbusch, Mader, Kaiser & Mecke, 2018
  • Cylindrophis ruffus (Laurenti, 1768) – vinejš pestrý
  • Cylindrophis slowinskii Bernstein, Bauer, Mcguire, Arida, Kaiser, Kieckbusch & Mecke, 2020
  • Cylindrophis subocularis Kieckbusch, Mecke, Hartmann, Ehrmantraut, O’shea & Kaiser, 2016
  • Cylindrophis yamdena Smith & Sidik, 1998

Zástupci tohoto rodu se v češtině označují jako vinejš, toto jméno je však užíváno i pro americkou čeleď Aniliidae, resp. její jediný rod Anilius. Za popisnou autoritu rodu Cylindrophis je pokládán německý herpetolog Johann Georg Wagler (1828). V rámci vnější systematiky se rod Cylindrophis řadí do monotypické čeledi vinejšovití (Cylindrophiidae). Podle některých studií je však tento taxon parafyletický vůči jinému hadímu rodu, a sice Anomochilus, tvořícímu jinak monotypickou čeleď Anomochilidae.[2][3] Rod Cylindrophis, resp. Anomochilus je pak zřejmě blízce příbuzný vůči početnější čeledi krátkorepovití (Uropeltidae).[3][4] Zástupci všech těchto skupin představují fosoriální hady žijící v jihovýchodní Asii, zřejmě netvořící monofylum s vinejši čeledi Aniliidae.[2]

Popis

Detail hlavy vinejše

Vinejši rodu Cylindrophis představují středně velké až větší hady, již mohou dorůstat délky až 100 cm. Jejich tělo je poměrně zavalité, dorzoventrálně zploštělé, s krátkým ocasem a oblou hlavou. Šupiny jsou hladké a lesklé, na břiše jen o něco větší než na hřbetě. Zbarvení se liší v závislosti na druhu, typické je však různé vzorování, zvláště černo-bílý kostkovaný vzor na spodní straně těla. Na kostře jsou stále patrné pozůstatky zadních končetin, včetně přítomnosti pánevních ostruh. Ozubené maxilly jsou orientovány podélně, zatímco u rodu Anomochilus spíše diagonálně; zuby v případě obou rodů zároveň nikdy nevyrůstají z mezičelisti. Vinejši rodu Cylindrophis nejsou schopni recepce infračerveného záření a stále zachovávají levou plíci, redukovanou u rodu Anomochilus.[4][5][6]

Chování a ekologie

Obranné chování C. melanotus

Areál výskytu zahrnuje ostrov Cejlon a jihovýchodní Asii.[6] Přirozeným prostředím těchto hadů jsou nížinné lesy, objevují se i na rýžových polích či u lidských sídel, často preferují přítomnost nějakého vodního zdroje. O chování mnohých zástupců však není známo dostatečné množství informací. Vinejši obyčejně žijí v podestýlce či v půdě, kde si hloubí chodbičky o asi dvojnásobném průměru jejich těla. V půdě se svedou pohybovat oběma směry, a dokonce jim nedělá potíže se v tunelu otočit. Svůj pohyblivý ocas vinejši využívají rovněž k obraně; v případě napadení skryjí hlavu, ocas ohnou tak, aby odhalili výstražný vzor na jeho spodní straně, a začnou s ním potřepávat. Výsledný efekt mimetuje výhrůžný postoj kober.[5] Vyjma tohoto propracovaného systému obrany se někdy objevuje i tanatóza, tedy předstírání smrti. Vinejši představují noční predátory různých bezobratlých a obratlovců, včetně žížal, holobřichých ryb, červorů či jiných hadů,[4] v zajetí ochotně požírají i myši. Vinejši rodu Cylindrophis nedisponují jedem, svou kořist udusí ve smyčkách svého těla. Jde o živorodé hady, přičemž vrh čítá běžně pouze 2 až 3 mláďata, ta jsou však překvapivě mohutná; velikostně mohou dosahovat třetiny až téměř poloviny délky samice.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Cylindrophiidae. reptile-database.reptarium.cz [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b GOWER, D. J.; VIDAL, N.; SPINKS, J. N. The phylogenetic position of Anomochilidae (Reptilia: Serpentes): first evidence from DNA sequences. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research. 2005-11, roč. 43, čís. 4, s. 315–320. Dostupné online [cit. 2023-11-15]. ISSN 0947-5745. DOI 10.1111/j.1439-0469.2005.00315.x. (anglicky) 
  3. ↑ a b LI, Peng; WIENS, John J. What drives diversification? Range expansion tops climate, life history, habitat and size in lizards and snakes. Journal of Biogeography. 2022-02, roč. 49, čís. 2, s. 237–247. Dostupné online [cit. 2023-11-15]. ISSN 0305-0270. DOI 10.1111/jbi.14304. (anglicky) 
  4. ↑ a b c VITT CALDWELL, L. J.; CALDWELL, J. Herpetology – An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 3. vyd. Burlington; San Diego; London: Academic Press ISBN 978-0-12-374346-6. S. 559–560. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Michael Hutchins, James B. Murphy, and Neil Schlager. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 7, Reptiles. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 395–397. (anglicky) 
  6. ↑ a b DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 312. 

Externí odkazy

Zdroj