Zoborožec guinejský

Jak číst taxoboxZoborožec guinejský
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec guinejský
(samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Rhyticeros)
Binomické jméno
Rhyticeros plicatus
(Pennant, 1781)
Synonyma
  • Aceros plicatus
  • Bucero plicatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec guinejský (Rhyticeros plicatus) je druh zoborožce, který žije v korunách stromů Melanésie a Wallacey.

Systematika

Zoborožce guinejského formálně popsal v roce 1781 waleský zoolog Thomas Pennant.[2][3]Druhové jméno plicatus pochází z latiny, ve které znamená „zdvojený“ nebo „složený“ (z latinského plicare = „složit“).[4] Jedná se o monotypický taxon.[3]

Výskyt

Zoborožec guinejský se vyskytuje na Nové Guinei, přilehlých ostrůvcích a Šalamonových ostrovech. Habitat druhu tvoří původní primární pralesy i sekundární lesy. Vyhledává i močálovité oblasti nebo lužní lesy.[5] Vyskytuje se do 1500 m n. m.,[5] výjimečně až do 1800 m n. m.[2]

Popis

Zoborožec guinejský (samice)

Tento statný pták dosahuje délky těla 65–85 cm. Samec váží kolem 1,2–2 kg, samice 1,5-2 kg.[2] Samec má rezavou hlavu a krk. Hřbet, křídla i spodina jsou černé, ocas je bílý. Statný zobák je bledě žlutý, u kořene červenohnědý. Červenohnědá přilbice se táhne asi do poloviny délky horní čelisti a u báze je značně zvrásněná. Neopeřený oční kroužek kolem oka je bledě modrý. Výrazně nafouklá hrdelní kůže je bílá s náznaky modré. Nohy jsou černé, oči jsou červenohnědé až červené. Samice je o něco menší, její hlava a krk jsou černé (tzn. ne rezavé jako u samce) a její oči jsou hnědé.[6]

Biologie

Typicky se vyskytuje v páru, někdy v menších hejnech. Na hřadovištích se může shlukovat do mohutných hejn o stovkách jedinců. Živí se převážně ovocem, a to jak fíky, tak i dalšími druhy plodin. Jídelníček doplňuje živočišnou potravou včetně mořských krabů.[2]

Zahnizďuje v dutinách stromů. Podobně jako jiná zoborožci, i samice zoborožce guinejského se na hnízdě zazdívá, a během dalších několika měsíců (hnízdní cyklus trvá kolem 125 dní), které zahrnují inkubaci i výchovu mláďat, ji potravu donáší samec. Samice snáší snad 1–2 vejce.[2]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své vyhodnocující zprávě o stavu populace z roku 2020 považuje zoborožce guinejského za málo dotčený druh. Populace je nicméně na pomalém ústupu, za který může zánik přirozených stanovišť i lov místními obyvateli.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c d e POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 176-177. (anglicky) 
  3. ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 396. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Rhyticeros plicatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682544A184674368.en. (anglicky) 
  6. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 224-227. (anglicky) 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj