Zmije nosorohá

Jak číst taxoboxZmije nosorohá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď zmijovití (Viperidae)
Rod zmije (Bitis)
Binomické jméno
Bitis nasicornis
(Shaw, 1792)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zmije nosorohá (Bitis nasicornis), nebo také zmije pobřežní, je had z čeledi zmijovití. Žije v západní a střední Africe. Obývá deštné lesy a lesní porosty podél řek, obvykle se pohybuje v nadmořské výšce do 2500 metrů. Jedná se o velkou a mohutnou zmiji, která v dospělosti měří okolo 60 až 90 cm, výjimečně možná až 150 cm.[2][3] Potravu loví ze zálohy a živí se savci, velkými žábami a rybami. Zbarvení je krycí, podobně jako u příbuzné zmije gabunské (Bitis gabonica), zahrnuje pravidelný koberec z šedé, modré, purpurové, oranžové a sametově černé, s velkou černou kresbou ve tvaru šípu na dlouhé hlavě. Rohům podobné výrůstky na nose daly této zmiji druhové vědecké jméno – nosorohá. Přestože je pozemní, dokáže šplhat po nízkých keřích a umí i dobře plavat. Samice rodí živá mláďata, kterých bývá 6 až 35 a jsou 18 až 25 cm dlouhá.[3] Zmije nosorohá disponuje poměrně silným jedem, z velké části hemotoxickým, který rozkládá tkáň a způsobuje masivní krvácení. Laboratorní testy na myších ukázaly, že v případě nitrožilně podaného jedu se smrtná dávka LD50 pohybuje okolo 1,1 mg/kg, přičemž had může mít v zásobě i více než 350 mg jedu.[4]

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ROGERS, Garry. Bitis nasicornis (Rhinoceros Viper). Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Bitis nasicornis | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  4. LD50 and venom yields | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj