Zlaté doly na ostrově Sado

Sado
佐渡島 (japonsky)
Stopy po těžbě zlata
Sado
Stát	Japonsko Japonsko
• prefektura	Niigata
Topografie
Rozloha	854,76 km²
Zeměpisné souřadnice	38°4′3″ s. š., 138°23′51″ v. d.
Délka pobřeží	227 km
Nejvyšší vrchol	Kinpoku (1172 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	51 000 (2023)
Hustota zalidnění	59,7 obyv./km²
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlaté doly na ostrově Sado
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Japonsko Japonsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iv
Odkaz	1698 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2024 (neznámé zasedání)

Sado (japonsky 佐渡島) je ostrov v Japonském moři. Leží 40 km severozápadně od pobřeží Honšú a patří do prefektury Niigata. Hlavním městem je Sado, které vzniklo v roce 2004 administrativním spojením všech sídel na ostrově.

Ostrov má rozlohu 854,76 km² (pátý největší v Japonském souostroví, šestý největší z celého Japonska a osmý, pokud se počítají sporné Kurilské ostrovy) a žije na něm okolo šedesáti tisíc obyvatel. Je tvořen dvojicí rovnoběžných horských pásem (Velké Sado na severu a Malé Sado na jihu), mezi nimiž leží úrodná nížina Kuninaka, kde žije většina obyvatel a nachází se na ní také brakické jezero Kamo, kde se chovají ústřice. Nejvyšší horou je Kinpoku (1172 m n. m.). Ostrov má vlhké subtropické podnebí, pěstuje se rýže setá, významný je i rybolov. Místní rybáři jsou známí používáním tradičních širokých člunů s plochým dnem taraibune (盥船). Ostrov navštěvuje ročně okolo milionu turistů, které přitahuje původní architektura, pláže určené ke koupání, bujná vegetace i rezervace, kde žije vzácný ibis čínský.

Podle archeologických nálezů byl ostrov osídlen již v období Džómon. Od osmého století tvořil v rámci japonského státu provincii Sado. Sloužil převážně k internaci politických provinilců, ve vyhnanství zde žil například náboženský reformátor Ničiren. Množství nonkonformních intelektuálů zanechalo stopu na svérázné kultuře ostrova, k níž patří divadlo nó, mužský skupinový tanec okesa, sídlí zde skupina Kodó, pěstující hudební žánr taiko a pořádající každoroční festival Oslava Země.

Od počátku 17. století se na ostrově začalo těžit zlato a stříbro, díky svému bohatství se stal soukromým majetkem tokugawských šógunů, na práci v dolech přicházeli lidé z celého Japonska, mnohdy nedobrovolně. Na vrcholu zlaté horečky měl ostrov přes sto tisíc obyvatel, od té doby se jejich počet postupně snižuje, zejména mladší lidé odcházejí za prací. Počet obyvatel je přibližně 51 tisíc^[1]

Zlaté doly na ostrově Sado byly v roce 2024 zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.^[2] Doprovodný text zápisu na seznam uvádí, že památka UNESCO sestává z několika lokalit ilustrujících různé nemechanizované způsoby těžby. Souhrnná plocha území chráněného UNESCEM je 755 hektarů. Ložiska zlata a stříbra vznikla výstupem hydrotermální vody na zemský povrch a vytvořením žil v hornině; tektonická aktivita nejprve ponořila povrchové nánosy k mořskému dnu, které bylo později opět vyzdviženo tektonickými pohyby. Naleziště byla těžena v oblasti Nishimikawa, která se nachází na severozápadní straně pohoří Kosado. Zvětrávání sopečné horniny navíc odhalilo rudné žíly, které byly těženy pod zemí v oblasti Aikawa-Tsuruši, na jižním konci pohoří Osado. Zachovalé pozůstatky těžby (nadzemní i podzemní archeologické prvky a krajinné prvky) jsou připomínkou těžební činnosti, ale i sociální a pracovní organizace těžby.

• 
  topografická mapa ostrova
• 
• 
• 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sado na Wikimedia Commons
• Sado (ostrov) na OpenStreetMap
• True Sado (en)
• Encyclopaedia Britannica (en)

Zdroj