Zinaida Nikolajevna Gippiusová

Zinaida Nikolajevna Gippiusová
rok 1914 fotografie: Karl Bulla
rok 1914
fotografie: Karl Bulla
Narození 8. listopadjul.
/ 20. listopadgreg.1869
Beljov Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 9. září 1945 (ve věku 75 let)
Paříž FrancieFrancie Francie
Místo pohřbení Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolání básnířka, spisovatelka, kritička
Národnost ruská
Literární hnutí symbolismus
Manžel(ka) Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Rodiče Nikolaj Romanovič Gippius a Anastasija Vasiljevna Stěpanovová
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zinaida Nikolajevna Gippiusová (Merežkovská) (Зинаида Николаевна Гиппиус [Мережковская] 8.jul. listopadu – 20.greg. listopadu 1869 Beljov [Белёв], Tulská gubernie [Тульская губерния], Rusko [Россия] – 9. září 1945 Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.

Život

Zinaida Nikolajevna Gippiusová v mužských šatech, 1897
zleva: Zinaida Gippiusová, Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, asi 1914
zleva: Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippiusová, Vladimír Zlobin, přelom let 1919–1920

Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.

V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejeviče Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu, kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po revoluci v roce 1905 se Merežkovští stali kritiky carismu; v té době trávili několik let v zahraničí, včetně cest za léčbou zdravotních problémů.

Odsoudili říjnovou revoluci z roku 1917, viděli ji jako kulturní katastrofu, a v roce 1919 emigrovali do Polska. Poté přebývali v Itálii a ve Francii. Pokračovali v publikování a účasti v ruských emigrantských kruzích. Tragédie ruského spisovatele byla v emigraci hlavním tématem pro Merežkovskou, ale také pokračovala ve zkoumání mystických a skrytých sexuálních témat. Smrt manžela v roce 1941 byla pro ni velkou ranou. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.

Dílo

Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Северный вестник (Severní posel). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Мир иску́сства (Svět umění) v letech 1899–1901. Spolu s manželem vydávali časopis Новый путь (Nová cesta), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.

Spisy

Próza

  • Новые люди (Noví lidé), 1896, povídky
  • Зеркала (Zrcadla), 1898, povídky
  • Златоцвет (Zlatý květ), 1898
  • Третья книга рассказов (Třetí kniha povídek), 1902
  • Алый меч (Rudý meč), 1906, povídky
  • Чертова кукла (Čertova loutka), 1911,

Básně

  • Cборник стихов (Sebrané básně), 1. díl 1889–1903, vyšlo: 1904, 2. díl 1904–1910, vyšlo 1910
  • Последние стихи (Poslední básně), 1914–1918, vyšlo 1918

Drama

Memoáry

  • Живыя лица (Živé tváře), 1. díl 1925, 2. díl 1926
  • Дмитрий Мережкоский (Dmitrij Merežkovskij), 1951
  • Петербургские дневники (Petrohradské deníky) 1914–1919, 1982

Kritika

Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний/Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:

  • Литературный дневник (Literární deník) 1899–1907, výběr kritik, vyšlo 1908

České překlady

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinaida Gippius na anglické Wikipedii.

Související články

Literatura

  • SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A–K). S. 408.
  • Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002

Externí odkazy

Zdroj