Zikmund II. z Ditrichštejna

Zikmund II. z Ditrichštejna
Narození	1560 nebo 1561
Úmrtí	1602 Brno
Povolání	úředník
Choť	Johana Scaligerová
Děti	Maxmilián z Ditrichštejna Markéta Františka z Ditrichštejna
Rodiče	Adam z Ditrichštejna a Markéta z Cardony[1]
Příbuzní	Ferdinand Josef z Ditrichštejna, Filip Zikmund z Ditrichštejna, Johana Beatrix z Ditrichštejna, Marie Eleonora z Ditrichštejna, Marie Klára z Ditrichštejna, Marie Markéta z Ditrichštejna, Maxmilián Ondřej z Ditrichštejna, Marie Žofie z Ditrichštejna, František II. z Ditrichštejna a Anna Františka z Ditrichštejna (vnoučata)
Znak
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Zikmund II. z Ditrichštejna (německy Siegmund, Sigismund von Dietrichstein, 1560 nebo 1562 – 1602, Brno) byl moravský šlechtic hrabě z Ditrichštejna, svobodný pán z Hollenburgu, Finkensteinu a Thalbergu. Působil jako císařský rada, komoří arcivévody Maxmililána a moravský zemský podkomoří.

Narodil se v roce 1560 jako syn diplomata Adama z Ditrichštejna (1527–1590), nejvýznamnějšího diplomata rakouských Habsburků druhé poloviny 16. století a vychovatele synů císaře Maxmiliána II. Habsburského Rudolfa a Arnošta, a jeho manželky, španělské šlechtičny Markéty Folchové z Cardony, dcery katalánského rodu spřízněného se španělskými Habsburky. a jeho manželky Markéty Folchové z Raquensens.

Mezi léty 1563 až 1571 pobývali Zikmundovi rodiče ve Španělsku, kde byl otec Adam vázán ke španělskému dvoru výchovou synů císaře Maxmiliána II. Z jejich zřejmě láskyplného manželství se narodilo celkem 13 dětí:

• Anna z Ditrichštejna
• Antonín I. z Ditrichštejna
• Marie z Ditrichštejna
• Maxmilián I. (1561–1611), působil jako vrchní štolba arcivévody Arnošta
• František Serafín z Ditrichštejna (1570–1636), stal se olomouckým biskupem, kardinálem a katolickým správcem pobělohorské Moravy.
• Hypolita z Ditrichštejna
• Johana z Ditrichštejna
• Alžběta z Ditrichštejna
• Markéta z Ditrichštejna
• Mariana z Ditrichštejna
• Beatrix z Ditrichštejna
• Antonín II. z Ditrichštejna

Některé z dětí se narodily v Margaritině vlasti, jiné ve střední Evropě. Dcery se provdaly do dobrých španělských rodin a tři synové, Zikmund, Maxmilián a František přichází s rodiči na Moravu do Mikulova v roce 1575, převzít nové rodové panství. Adam byl dále v diplomatických službách u dvora Rudolfa II. Dle dopisů, které si manželé neustále posílali, je zřejmé, že měli velmi láskyplný vztah, kde Adam svou choť v dopisech oslovuje zamilovanými slovy.

Zikmund prožil část dětství s rodiči ve Španělsku a na mikulovském hradě.

Později působil jako voják u parmského vévody v Nizozemsku. V roce 1590 Zikmund s bratry Maxmiliánem a Františkem po otci společně převzali rodová panství a v roce 1596 Zikmund svůj díl oběma bratrům prodal.

V letech 1598–1600 byl moravským podkomořím, tedy správcem královských měst a poplatků pro královskou komoru. Dále působil jako císařský rada Rudolfa II., komoří arcivévody Maxmiliána, od roku 1598 zastával úřad moravského zemského podkomořího.

Na sklonku života obvinil Karla staršího ze Žerotína z velezrady a urážky královského majestátu. Tímto krokem také pomohl svému bratrovi kardinálu Františkovi z Ditrichštejna zbavit se mocného soupeře do doby, než se Karel ze Žerotína úspěšně obhájil před zemským soudem v Praze.

Souběh neblahých událostí - Žerotínova úspěšná obhajoba, úmrtí Zikmundových dvou malých synků Karla a Františka a nemoc manželky, přivodily Zikmundovi srdeční mrtvici. Zikmund II. z Ditrichštejna zemřel v Brně v roce 1602. Byl pohřben v tamním kostele svatého Jakuba.

Po smrti Zikmunda se ovdovělá Johana znovu provdala, vzala si Jiřího Zikmunda z Lamberka, s nímž měla syna Jana Maxmiliána, který se stal významným rakouským politikem a diplomatem.

Poprvé se oženil v roce 1584, jméno jeho první manželky však není známo.

Ve druhém manželství se v roce 1594 nebo 1595 oženil s italskou šlechtičnou Johanou Scaligerovou, což byl společensky významný sňatek. Johana Scaligerová (italsky Giovanna della Scala, německy Johanna von der Leytter) byla dědičkou Amerangu z rodu Scaligerů, která od poloviny 13. do konce 14. století vládla Veroně,^[2] a která vymřela v mužské linii Johaniným otcem Janem Varmundem roku 1598.

Z manželství Johany a Zikmunda se narodilo 5 dětí:

• Maxmilián (1596–1655), který zdědil po strýci Františkovi majorát a knížecí titul, působil jako vrchní štolba a moravský zemský hejtman
• Markéta Františka (? 1597 – 3. 2. 1617) provdaná za Václav Viléma Popela z Lobkovic (20. 3. 1592 – 16. 2. 1626) a tři další děti, které zemřely v kojeneckém věku roku 1602.

Zdroj