Scaligerové

Scaligerové (della Scala)
Erb rodu della Scala
Země Verona, Vicenza, část Lombardie
Zakladatel Jacopino della Scala
Rok založení 1262
Konec vlády 1387
Poslední vládce Antonio della Scala
Větve rodu bavorská větev "von der Leiter"
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Scaligerové, italsky de Scalis nebo della Scala ("ze žebříku")[1] byl vládnoucí šlechtický rod v italské Veroně v období středověku.

Dějiny rodu

Zakladatelem rodu byl v roce 1262 Jacopino della Scala.

Území ovládané Scaligery v roce 1336
Cangrandeho jezdecký náhrobek

Prvním vládcem Verony se stal Ezzelino III., když byl roku 1226 zvolen podestou obce a podařilo se mu úřad převést do trvalého držení rodu. Ve Veroně Scaligerové nechali během svého mnohaletého působení vystavět hrad a most Ponte Scaligero. U kostela Santa Maria Antica, jehož farnost patřila k části města, kde bylo sídlo rodu, stojí tři jezdecké náhrobky patřící Cangrandemu I., který je zde zpodobněn jako usmívající se rytíř, Mastinovi II. a Cansignoriovi.[2]

Členka rodu, Beatrix Regina (1331–1384), byla manželkou milánského panovníka Bernabò Viscontiho. Ta nechala roku 1381 v Miláně vystavět kostel Santa Maria della Scala, na jehož místě v 18. století vzniklo světoznámé divadlo alla Scala.

Castelli degli Scaligeri

Jde o rozsáhlou soustavu asi 60 hradů a opevněných měst, které ve 30. letech 14. stol. ovládali Scaligerové, a které jsou rozptýlené po jejich državách od Padovy až ke Gardskému jezeru. Do dnešní doby se z hradů zachovala zhruba polovina, zbytek pak v podobě dobře rozpoznatelných zřícenin. Vykazují typické znaky tehdejší fortifikační architektury, například snahu o vyrovnaný půdorys (většinou na základě obdélníka), ať už šlo o hrady nebo o opevnění měst.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ADAMEC, Jaromír. Castelli degli Scaligeri. Země světa. 1.5.2022, roč. 21, čís. 6, s. 36–41. Dostupné online. 
  2. ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 212–213. 

Externí odkazy

Zdroj