Zikmund Helfried z Ditrichštejna

Zikmund Helfried hrabě z Ditrichštejna
Erb rodu Ditrichštejnů
Erb rodu Ditrichštejnů
Nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory
Ve funkci:
1685 – 1686
Předchůdce Karel Ferdinand z Valdštejna
Nástupce úřad zanikl úmrtím císařovny
Zemský hejtman v Korutansku
Ve funkci:
1668 – 1686
Předchůdce Johann Karl Porcia
Nástupce František Ondřej z Orsini-Rosenbergu
Narození 1635
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 2. dubna 1698 (ve věku 62–63 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Marie Isabela Gonzagová
Rodiče Zikmund Ludvík z Ditrichštejna a Anna Marie z Meggau
Děti Gundakar Poppo z Ditrichštejna
Příbuzní Anna Terezie z Ditrichštejna, Eleonora z Ditrichštejna, Zuzana Polyxena z Ditrichštejna, František Adam z Ditrichštejna a Jiří Siegfried z Ditrichštejna (sourozenci)
Profese komorník
Ocenění Řád zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund Helfried hrabě z Ditrichštejna (německy Sigmund / Sigismund Helfried Graf von Dietrichstein, Freiherr auf Hollenburg; 26. ledna 1637 Štýrský Hradec – 2. dubna 1690 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Ditrichštejnů. Byl majitelem několika panství v rakouských zemích a dlouhodobě zastával funkci zemského hejtmana v Korutansku (1668–1686). V roce 1681 získal Řád zlatého rouna a svou kariéru završil ve funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory Magdaleny (1685–1686).

Život

Zámek Hollenburg v Korutansku

Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, patřil ke korutanské větvi sídlící na zámku Hollenburg.[1] Byl synem prezidenta dolnorakouské komory Zikmunda Ludvíka z Ditrichštejna (†1653) povýšeného v roce 1631 do hraběcího stavu.[2][3][4] Matka Marie Anna (1610–1698) byla dcerou císařského nejvyššího hofmistra Leonarda Helfrieda z Meggau a po otci dědičkou panství a zámku Greinburg v Horním Rakousku.[5]

Jeho sestra Zuzana Polyxena (1640–1706) byla manželkou českého nejvyššího purkrabího hraběte Bernarda Ignáce z Martinic.

Zikmund Helfried byl již v roce 1658 jmenován císařským komořím (ve jmenovacím dekretu je uveden s křestními jmény Sigmondt Höllfridt).[6] V letech 1658–1659 podnikl kavalírskou cestu, doložený je jeho pobyt v Itálii. Část studijní cesty absolvoval s Ferdinandem Bonaventurou z Harrachu a Ludvíkem z Colloreda.[7] V roce 1663 byl jmenován říšským dvorním radou[8] a v roce 1664 byl vyslán s mimořádnou diplomatickou misí do Paříže. V letech 1668–1686 byl zemským hejtmanem v Korutanech, kde vlastnil statky.[9] V roce 1681 získal Řád zlatého rouna,[10] téhož roku byl jmenován skutečným tajným radou. Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr císařovny-vdovy Eleonory Gonzagové (1685–1686). Byl jmenován v únoru 1685 a v návaznosti nato rezignoval na post korutanského zemského hejtmana. Ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra skončil však již v prosinci 1686 jejím úmrtím. I když poté již nezastával žádný úřad, z archivních pramenů vyplývá, že měl nadále vysoké postavení u dvora císaře Leopolda I. podpořené mimo jiné vzdáleným bratrancem knížetem Ferdinandem z Ditrichštejna.[11][12]

Manželství a potomstvo

Zámek Greinburg (Horní Rakousy)

V roce 1666 se oženil s Marií Isabelou Gonzagovou (1638–1702), dcerou císařského polního maršála a nejvyššího hofmistra Annibala Gonzagy. Ta byla již předtím poprvé provdaná za hraběte Claudia Collalta (1627–1661), s nímž žila na zámku v Brtnici, kde je také nad vstupem do východního křídla dochován její erb.[13] Její první manželství zůstalo bez potomstva, s druhým manželem Ditrichštejnem měla deset dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství. Dospělého věku se dožil František Antonín (1669–1702), který sloužil v císařské armádě a v hodnosti generálního polního vachtmistra padl za války o španělské dědictví v Itálii. Další syn Gundakar Poppo (1672–1737) byl velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 504 (heslo z Dietrichštejna) ISBN 80-7185-104-3
  2. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1052 s. (heslo Dietrichstein, s. 443–445)
  3. ↑ WISSGRILL, Franz Karl: Schauplatz der Nieder-Oesterreischen Adels, Vídeň, 1795 (II. díl), dostupné online
  4. ↑ Rodokmen Dietrichsteinů dostupné online
  5. ↑ Zámek Greinburg na webu burgen-austria dostupné online
  6. ↑ Zikmund Helfried z Ditrichštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  7. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 369 ISBN 978-80-7415-071-5
  8. ↑ Gschließer, Oswald von: Der Reichshofrat, Vídeň, 1942; s. 92 dostupné online
  9. ↑ Přehled představitelů státní správy v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991, s. 270
  11. ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., Jihočeská univerzita České Budějovice, 2009; s. 517–518 ISBN 978-80-7394-165-9
  12. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 336, 689 ISBN 978-80-200-2364-3
  13. ↑ VODÁKOVÁ, Michaela: Perspektivy zámku v Brtnici (diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2013; s. 12–13 dostupné online

Zdroj