Ferdinand Bonaventura z Harrachu

Ferdinand Bonaventura
hrabě z Harrachu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1699 – 1705
Panovník Leopold I.
Předchůdce Ferdinand z Ditrichštejna
Nástupce Karel Theodor Otto ze Salmu
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci:
1677 – 1699
Panovník Leopold I.
Předchůdce Gundakar z Ditrichštejna
Nástupce Filip Zikmund z Ditrichštejna
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1677 – 15. června 1706
Panovník Leopold I.
Vyslanec ve Španělsku (Madridu)
Ve funkci:
1673 – 1677
Panovník Leopold I.
Předchůdce František Eusebius z Pöttingu
Nástupce Pavel Sixtus II. z Trautsonu
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1671 – 1674
Panovník Leopold I.
Předchůdce Jindřich Vilém ze Starhembergu
Nástupce František Eusebius z Pöttingu
Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1663 – ?
Panovník Leopold I.
Císařský komoří
Ve funkci:
1658 – 15. června 1706
Panovník Leopold I.
Narození 14. července 1637
Praha
Úmrtí 15. června 1706 (ve věku 68 let)
Karlovy Vary
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť Johanna Terezie z Lambergu (1639–1716)
Rodiče Otto Bedřich z Harrachu (1610–1639) a Lavinie Gonzaga-Novellara (1610–1639)
Děti František Antonín z Harrachu
Alois Tomáš Raimund z Harrachu
Jan Josef Filip z Harrachu
Příbuzní Marie Alžběta z Harrachu (sourozenec)
Zaměstnání politik a diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1661 Řád zlatého rouna (č. 451)
Commons Ferdinand Bonaventura I von Harrach (1637-1706)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Bonaventura (I.) hrabě z Harrachu a na Rohrau (německy Ferdinand Bonaventura Graf von Harrach zu Rohrau; 14. července 1637, Praha – 15. června 1706 Karlovy Vary) byl česko-rakouský šlechtic státník, diplomat a dvořan ze šlechtického rodu Harrachů, rytíř Řádu zlatého rouna a majitel panství v Rakousku a Čechách. Pro rozlišení od svého stejnojmenného vnuka bývá v současných pramenech označován jako Ferdinand Bonaventura I.

Původ a mládí

Portrét z roku 1698 (Hyacinthe Rigaud), sbírky zámku Rohrau

Pocházel ze starobylého, původem českého rodu, kterému od roku 1627 náležel hraběcí titul a v 17. až 20. století z něj vzešla řada významných osobností. Byl jediným synem císařského plukovníka Otto Bedřicha z Harrachu (1610–1639) a jeho manželky Lavinie Gonzaga-Novellara (1610–1639), po otci byl mimo jiné synovcem Albrechta z Valdštejna, po matce byl spřízněn s rodem vládnoucích mantovských vévodů. V době úmrtí obou rodičů byl nezletilý, poručníkem se stal jeho strýc, kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu. V letech 1655–1657 absolvoval kavalírskou cestu, na níž procestoval Francii, Belgii a Německo, v roce 1658 byl jako císařský komoří[1] účastníkem korunovace Leopolda I. římským císařem ve Frankfurtu, poté pokračoval v cestách po Itálii.

Kariéra

Po návratu do Vídně zaujal u dvora přední pozici jako člen člen říšské dvorní rady (1663)[2], v roce 1661 získal Řád zlatého rouna.[3] Jako diplomat zastupoval v Paříži císaře při křtu jednoho ze synů Ludvíka XIV.[4] V letech 1671–1674 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora, v letech 1673–1677 vyslancem v Madridu. I v době diplomatické mise u španělského dvora bylo jeho prioritou udržet si pozice ve Vídni. To se mu podařilo a po návratu ve funkci nejvyššího štolby (1677–1699) patřil dlouhodobě k nejvlivnějším osobnostem habsburské monarchie, od roku 1677 byl zároveň členem Tajné rady.[1] V letech 1697-1698 vedl další diplomatickou misi do Španělska, kde měl za úkol hájit zájmy rakouských Habsburků před očekávaným vymřením španělské linie. Po návratu svou kariéru završil jako císařský nejvyšší hofmistr (1699–1705), v této funkci převzal i předsednictví Tajné rady a v závěru vlády Leopolda I. určoval směr zahraniční politiky. Své postavení ztratil po nástupu Josefa I. a generační obměně v nejvyšších státních úřadech.

Zemřel během léčebného pobytu v Karlových Varech 15. června 1706 ve věku 69 let, pohřben je v kostele sv. Augustina ve Vídni.

Majetek

Po otci byl Ferdinand Bonaventura dědicem značného majetku v Podkrkonoší (Horní Branná), v sousedství Hradce Králové (Stěžery), menší statky vlastnil také ve středních Čechách (Vlkava). Svůj majetek postupně rozšiřoval nákupy dalších menších statků, zásadně pak přispěl k budování rodové domény ve východních Čechách nákupem panství Jilemnice, které získal v roce 1701 za 240 000 zlatých. Kromě toho vlastnil majetek v Dolním Rakousku, jeho hlavním sídlem se ale stal rodinný palác ve Vídni (ulice Freyung č. 1 ve čtvrti Innere Stadt), který vznikl koncem 17. století za účasti předních architektů (D. Martinelli.[5] Mezi Vídní a Bratislavou vlastnil zámek Rohrau, který nechal přestavět po poničení za tureckého vpádu.[6]

Rodina

Portrét z roku 1665 (sbírky zámku Hrádek u Nechanic)

Jeho postavení u dvora vyplývalo i ze sňatku s hraběnkou Johanou Terezií z Lambergu (1639–1716), dcerou vlivného státníka Jana Maxmiliána z Lambergu (1608–1682). Sňatek uzavřeli v Madridu, kde byla Johana Terezie dvorní dámou španělské královny. Z jejich pozdějšího pobytu ve Španělsku pochází několik hodnotných obrazů španělských mistrů umístěných dnes na zámcích Rohrau a Hrádek u Nechanic včetně portrétů obou manželů.[7] Z jejich manželství se narodilo devět potomků, z nichž tři zemřeli v dětství. V úspěšné kariéře Harrachů pokračovali synové František Antonín (1665–1727), arcibiskup v Salcburku, Alois Tomáš (1669–1742), místokrál v Neapoli, a Jan Josef Filip (1678–1764), polní maršál a prezident dvorské válečné rady.

Děti

  • 1. Karel (1. 11. 1662 – 13. 11. 1684), svobodný a bezdětný
  • 2. Marie Josefa (14. 2. 1663 Vídeň – 14. 12. 1741 Salcburk)
    • ⚭ Jan Josef z Khüenburgu (19. 4. 1652 – 9. 3. 1726 Salcburk)
  • 3. František Antonín (2. 10. 1665 Vídeň – 18. 7. 1727 Salcburk), kníže-biskup vídeňský (1702–1705) a kníže-arcibiskup salcburský (od roku 1709 až do své smrti)
  • 4. Maxmilián (9. 9. 1666 – 15. 5. 1668)
  • 5. Alois Tomáš Raimund (7. 3. 1669 Vídeň – 7. 11. 1742 tamtéž), diplomat, nejvyšší zemský maršálek v Dolních Rakousích (1715–1742), místokrál neapolský a sicilský (1728–1733)
    • ⚭ I. (1691) Marie Barbora ze Šternberka (7. 8. 1674 – 18. 6. 1694 Vídeň)
    • ⚭ II. (1695) Anna Cecílie z Thannhausenu (14. 3. 1674 Štýrský Hradec – 15. 2. 1721 Vídeň)
    • ⚭ III. (1721) Marie Ernestina z Ditrichštejna (13. 7. 1683 – 30. 1. 1744)
  • 6. Jan Kamil (*/† 1671)
  • 7. František (*/† 1674)
  • 8. Rosa Angela (23. 2. 1674 – 30. 8. 1742)
    • ⚭ (1700) Filip Karel Buquoy (1673 – 4. 3. 1703)
  • 9. Jan Josef Filip (22. 10. 1678 Vídeň – 8. 8. 1764 tamtéž), polní maršál, prezident Dvorské válečné rady (1739–1764), svobodný a bezdětný

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Ferdinand Bonaventura Harrach na webu kaiserhofgeschichte [1]
  2. ↑ Seznam říšských dvorních radů dostupné online
  3. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 234–234, 271
  4. ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie III., Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha, 2001; s. 49 ISBN 80-86345-20-3
  5. ↑ Palais Harrach na webu burgen-austria dostupné online
  6. ↑ Oficiální web zámku Rohrau dostupné online
  7. ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie I., Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha, 2001; s. 22–26 ISBN 80-86345-09-2

Literatura

Externí odkazy

Zdroj