Gundakar z Ditrichštejna

Gundakar kníže z Dietrichsteinu
Nejvyšší císařský komorník
Ve funkci:
3. červenec 1675 – 25. leden 1690
Panovník Leopold I.
Předchůdce Jan Maxmilián z Lambergu
Nástupce Karel Ferdinand z Valdštejna
Nejvyšší císařský štolba
Ve funkci:
1657 – 1675
Panovník Leopold I.
Předchůdce František Albrecht z Harrachu
Nástupce František Julius Breuner jako správce úřadu
Tajný rada
Ve funkci:
? – ?
Panovník Leopold I.
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1656 – ?
Panovník Ferdinand III.
Komorník arcivévody Leopolda
Narození 1623
Kremže
Úmrtí 1690 (ve věku 66–67 let)
Augsburg
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1656 říšský hrabě
Hodnostní korunka náležící titulu kníže 1684 říšský kníže
Choť
  • I. (1657) Alžběta Konstancie z Qustenbergu (1630–1683)
  • II. (1686) Marie Kristina z Trautsonu (1660–1719)
Rodiče Bartoloměj z Ditrichštejna-Hollenburgu
Děti bezdětný
Profese sběratel umění
Ocenění 1672 Řád zlatého rouna (č. 484)
Commons Gundakar Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gundakar kníže z Ditrichštejna (německy Gundakar/Gundacar Fürst von Dietrichstein; 9. prosince 1623 – 25. ledna 1690 Augsburg, Německo) byl rakouský šlechtic z rodu Ditrichštejnů. Působil ve službách Habsburků a jako dlouholetý nejvyšší štolba (1658–1675) a nejvyšší komorník (1675–1690) patřil za vlády Leopolda I. k vlivným osobnostem císařského dvora ve Vídni. Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1672) a v roce 1684 získal titul říšského knížete.[1] Vlastnil statky v Rakousku a v Čechách, jeho zásluhou byl barokně přestavěn zámek v Libochovicích. Zemřel bez potomstva, většina majetku přešla odkazem na mikulovskou větev Ditrichštejnů.

Kariéra

Gundakar z Ditrichštejna v kostýmu určeném pro koňský balet při zásnubách Leopolda I. s Markétou Španělskou (1666)[2]

Patřil k protestantské hollenburské linii rodu a pocházel z početné rodiny Bartoloměje z Ditrichštejna (1579–1635), byl nejmladším z 19 dětí. Z otcova majetku zdědil hrad Abersbach v Dolním Rakousku, po absolvování kavalírské cesty přestoupil na katolickou víru (1650), což mu umožnilo vstoupit do služeb Habsburků a stal se komorníkem arcivévody Leopolda.[3] V roce 1656 byl povýšen na říšského hraběte, téhož roku se stal členem říšské dvorní rady. V letech 1657–1675 byl nejvyšším štolbou císaře Leopolda I., jako přední dvořan se stal také císařským tajným radou. Již v době Leopoldovy korunovace ve Frankfurtu se zařadil mezi vlivné osobnosti dvora[4] a přes třicet let patřil k důležitým císařovým poradcům. O jejich blízkém vztahu svědčí fakt, že Leopold I. jej v korespondenci oslovoval křestním jménem. V letech 1675–1690 byl Gundakar nejvyšším císařským komorníkem. V roce 1672 získal Řád zlatého rouna a v roce 1684 byl povýšen na říšského knížete (protože neměl potomstvo, titul byl udělen pouze pro jeho osobu – ad personam). Zemřel v Augsburgu během korunovace Josefa I. římským králem.

Majetkové a rodinné poměry

Zámek Libochovice
Erb Gundakara z Ditrichštejna a jeho manželek na vstupním portálu zámku v Libochovicích

Z otcovského majetku zdědil hrad a panství Arbesbach v Dolních Rakousích. Jako vysoce postavený dvořan začal budovat své majetkové zázemí, nejprve koupil statek Hollabrunn poblíž rakousko-moravských hranic, poté v roce 1672 získal hrad Merkenstein jižně od Vídně. V roce 1676 koupil od Šternberků za 480 000 zlatých panství Libochovice s hradem Hazmburkem a Budyni nad Ohří v severních Čechách, později přikoupil Žerotín (1678) a další vesnice v okolí. Mezitím ještě v jižních Čechách získal Vlachovo Březí (1680) a také toto panství rozšiřoval nákupy dalších vesnic (Předslavice, Miloňovice, Čepřovice). Po první manželce zdědil v roce 1683 panství Nepomyšl. V Praze koupil v roce 1671 z pozůstalosti nejvyššího písaře Mikuláše z Gerštorfu dům v Loretánské ulici na Hradčanech, který plánoval přestavět na palác podle projektu Franceska Carattiho. K přikoupení sousedních domů a přestavbě na palác došlo až za dalších majitelů.[5]

V letech 1682–1690 podnikl zásadní přestavbu zámku v Libochovicích, který měl i díky nákladné výzdobě interiérů plnit úlohu reprezentačního sídla.[6] Přestavbu vedl Antonio della Porta, který v té době pracoval na nedaleké Roudnici pro rodinu Lobkoviců.[7] Porta projektoval také barokní úpravy zámků v Budyni nad Ohří, Pátku a Nepomyšli,[8] k nim ale z finančních důvodů došlo jen částečně, případně až po Gundakarově smrti.

Jeho první manželkou byla od roku 1657 Alžběta Konstancie z Questenberka (1630–1683), dědička panství Nepomyšl (součástí panství byl zámek Nepomyšl, městečko Kryry a několik vesnic získaných jejím otcem Heřmanem z Questenberka.[9]) Podruhé se oženil v roce 1686 s Marií Kristinou z Trautsonu (1660–1719). Obě manželství zůstala bez potomstva. I když měl Gundakar bližší příbuzné z hollenburské linie, většinu jeho českého a rakouského majetku začleněného do fideikomisu (1689) zdědil tehdy nejvýznamnější představitel rodu, vzdálený bratranec kníže Ferdinand z Ditrichštejna (1636–1698). Z hollenburské větve Gundakarův prasynovec Gundakar Ferdinand (1678–1744) zdědil pouze rakouské panství Arbesbach (v roce 1693 pak získal titul hraběte).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 504 ISBN 80-7185-104-3
  2. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640-1740; Praha, 2013 s. 654 ISBN 978-80-7422-233-7
  3. ↑ MILTOVÁ, Radka Nokkala: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690; Praha, 2017, s. 271 ISBN 978-80-7422-510-9
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; České Budějovice, 2009 s. 282–283 ISBN 978-80-86829-43-2
  5. ↑ KROUPA, Jiří: Dietrichsteinské paláce v českých zemích; Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, 1998 s. 27-49 ISBN 80-210-2009-1
  6. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III., Praha, 1998 s. 476, 479 ISBN 80-85983-15-X
  7. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 277
  8. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000 s. 307 ISBN 80-85983-16-8
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 342

Literatura

  • MILTOVÁ, Radka Nokkala: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650-1690, Kapitola Gundakar z Dietrichsteina a Libochovice, Praha, 2017, s. 146-167 ISBN 978-80-7422-510-9
  • SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 682 stran ISBN 978-80-7394-165-9

Externí odkazy

Zdroj