Zebřička pestrá

Jak číst taxoboxZebřička pestrá
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď astrildovití (Estrildidae)
Rod zebřička (Taeniopygia)
Binomické jméno
Taeniopygia castanotis
Vieillot, 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zebřička pestrá (Taeniopygia castanotis)[2] , též zebřička šedá nebo také pásovník šedý je dnes nejrozšířenějším a nejznámějším druhem astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie. Je velmi populární také jako klecový pták.

Popis

Hlasový projev zebřičky pestré

Ozývá se zvuky připomínajícími pískání hračky. Dorůstá 10 cm, samec je pestře zbarven, má rezavé tváře, jemně vlnkovanou hruď oddělenou od bílého bříška černou podkovou a kaštanové boky s jemnými bílými tečkami. samice je oproti němu méně pestrá. Obě pohlaví mají černobílou uzdičku, černobíle pruhovaný ocas a oranžově červený zobák a nohy. Mladí jsou zbarveni jako samice ale mají černý zobák a nohy. Byla vyšlechtěna řada barevných mutací, například bílá, černolící nebo stříbrná.

Výskyt

Vyskytuje po celém australském kontinentě pouze s výjimkou nejchladnějších a příliš vlhkých oblastí na severu a jihu.[3] Člověkem však byla zavlečena i na Portoriko a do Portugalska. Obývá širokou škálu krajin, nejhojněji se však vyskytuje ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů[4], často zasahuje také do těsné blízkosti lidských obydlí.[5] Žije v hejnech a dlouho se obejde bez vody.

Příbuzný druh zebřička ostrovní (Taeniopygia guttata)[6][7] dříve považována za poddruh zebřičky pestré obývá Malé Sundy a pravděpodobně se vyvinula ze zebřiček žijících v Austrálii, které sem byly z pevniny odváty přes oceán během Pleistocénu.[8]

Chov

Pro chov zebřiček jsou vhodné jak voliéry tak klece, jedná se o snášenlivý a nenáročný druh vhodný i pro začínající chovatele. Minimální rozměry klece pro pár jsou 70×40×50 cm. Venkovní voliéra by měla mít vnitřní zálet pro úkryt před nepřízní počasí, kam se mohou zebřičky ukrýt na noc. Vzhledem k jejich družnosti by se nikdy neměly chovat jednotlivě, vždy minimálně ve dvojici.

Jako krmení zebřiček se hodí různé druhy prosa a předložené klasy běžných obilovin a trav z nichž si samy vyloupou semena. Další důležitou součástí jejich stravy je ovoce a zelenina, zejména jsou to jablka, salátová okurka, strouhaná mrkev, banány, hrozny, hlávkový salát. Nenahraditelným zdrojem minerálů jsou rozdrcené vaječné skořápky kura domácího. Dále mají v oblibě ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, sedmikrásku a kokošku pastuší tobolku, dále pomněnku, řeřišnici, jitrocel, řebříček, šťovík a pelyněk černobýl. U většiny zmiňovaných rostlin sbíráme pouze semeníky s polozralými semeny.

Ke hnízdění je vhodné předložit pletenou kukaň nebo budku o rozměrech 15×15×15 cm a materiál na stavbu hnízda jako například seno a bavlněná vlákna. Samice snese nejčastěji 5 vajec[9], na kterých sedí 14 - 16 dní.[10] Mladé zebřičky opouští hnízdo po 17 - 18 dnech[4], jsou schopny samy přijímat potravu ve věku 35 dní a jsou stále sociálně závislá na rodičích do věku 36 - 50 dní kdy se vyvíjí šat dospělých.[11] Páry tvoří ve věku 80 dnů kdy také pohlavně dospívají.[11] Obvykle žijí 5 - 9 let, ale mohou dosáhnout věku až 12 let. [12]

Galerie

  • mláďata
    mláďata
  • budky
    budky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Zebra Finch na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ CLAYTON, N.S.; BIRKHEAD, T. Consistency in the Scientific Name of the Zebra Finch. Auk. 1989, s. 750. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Zann 1996, s. 19
  4. ↑ a b PAYNE, R. Australian Zebra Finch (Taeniopygia castanotis) [online]. Redakce del Hoyo Josep. Barcelona, Spain: Lynx Edicions, 2018 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Zann 1996, s. 27
  6. ↑ IOC World Bird List 12.1 [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. DOI 10.14344/ioc.ml.12.1. (anglicky) 
  7. ↑ OLSSON, Urban; ALSTRÖM, Per. A comprehensive phylogeny and taxonomic evaluation of the waxbills (Aves: Estrildidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2020-05-01, s. 106757. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2020.106757. (anglicky) 
  8. ↑ Zann 1996, s. 9–10
  9. ↑ Zann 1996, s. 335
  10. ↑ HAUBER, Mark E. The Book of Eggs: A Life-Size Guide to the Eggs of Six Hundred of the World's Bird Species. Chicago: University of Chicago Press, 1 August 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-226-05781-1. S. 640. (anglicky) 
  11. ↑ a b ZANN, Richard; RUNCIMAN, David. Survivorship, dispersal and sex ratios of zebra finches Taeniopygia guttata in southeast Australia. Ibis. 2008, s. 136–143. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1994.tb01077.x. (anglicky) 
  12. ↑ White, R.; FRASER, A. Taeniopygia guttata [online]. University of Michigan, 2007 [cit. 2009-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj