Zdeněk Krybus

Zdeněk Krybus
Narození 21. srpna 1923
Kojetín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 3. ledna 2007 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání sochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Krybus (21. srpna 1923 Kojetín – 3. ledna 2007 Praha[1] či Klášterní Skalice[2]) byl český akademický sochař, zasloužilý umělec.

Pomník sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 1980
Tabulka s vysvětlujícím textem na pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 2018

Život

V raném mládí ztratil otce a brzy poté i matku.[1]

V dětství projevoval kreslířské nadání[1]. V roce 1942 vstoupil do Školy umění ve Zlíně, aby se stal malířem.[1] Jeho kresby se vyznačovaly jistotou linie a správným postřehem formy.[1]

Profesor Vincenc Makovský jej přijal za svého žáka.[1] V letech 1944–1945 Krybus pracoval v sochařsko-štukatérských dílnách filmových ateliérů na Barrandově.[1] V letech 1945–1949 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, a to ve speciální škole monumentálního sochařství profesora Karla Pokorného.[1] V letech 1951–1954 byl u Karla Pokorného uměleckým aspirantem a v letech 1954–1955 byl jeho asistentem.[1]. Spolupracoal s ním na realizaci jeho pomníku Sbratření. Brzy po roce 1945 vstoupil z přesvědčení chudého levicově orientovaného člověka do KSČ. Prostřednictvím kádrového prověření se pak dostal i k monumentálním zakázkám, které v soutěžích vítězily jako dovršení realistického sochařství tradice Myslbek-Pokorný. V letech 1972–1975 pracoval jako docent pro modelování na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze a v Brandýse nad Labem.[1]. Podle jiných pramenů učil až do roku 1977.

V roce 1956 začal v Praze samostatnou uměleckou dráhu.[1] Od roku 1976 se věnoval pouze sochařství.[1] Tvořil v sádře, hlíně, bronzu i kameni.[1] V roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem.[3]

Jeho manželství bylo bezdětné. Přátelil se s hudebníky a herci, byl oblíbeným vtipným vypravěčem[4]. Poslední léta žil v Klášterní Skalici.[5]

Díla

Politicky angažovaná díla:

  • Bronzový pomník Klementa Gottwalda, Gottwaldov, nám. Rudé armády, společně s Milošem Zetem, zakázka 1956, dokončeno 1961, odstraněn 1990,[6] památkové ochrany zbaven 1991, poté socha přes 20 let ležela na zádech v depozitáři, resp. v garáži zlínského archivu v Klečůvce, a uvažovalo se o prodeji, dražbě i roztavení.[7] V roce 2014 ředitele archivu těšilo, že socha nebyla zničená, roztavená, a označil ji za důležitý artefakt, který dokumentuje tehdejší dobu. Zmínil možnost jejího využití v expozici o historii města.[8]
  • Pomník Revolučním bojovníkům, 1967, Třešť[1]
  • Pomník Osvobození, 1970, Kojetín[1]
  • Plastika Svépomoc, 1971, prostor před družstevními domy v Tyršově ulici, Kojetín[1]
  • Hladový pochod nezaměstnaných 1931, 1972, Kojetín[1]
  • Pomník Antonína Zápotockého, 1977, v Praze na Žižkově, na náměstí W. Churchilla (v letech 1977-1990 nazývané Náměstí A. Zápotockého), odstraněn 1990
  • Skica nerealizovaného pomníku Osvobození Prahy Rudou armádou, hliněný model 1:10, 1980 (vítězný návrh ze soutěže SČVU k 35. výročí osvobození ČSSR, nerealizován z důvodu finanční náročnosti)
  • Pomník maršála Koněva v Praze, 1980, Praha 6-Bubeneč[1]
  • Poprsí K. Marxe, B. Engelse a V. I. Lenina pro Vysokou školu politickou v Praze - Vokovicích, bronzové reliéfy v nadživotní velikosti, odlity v listopadu 1989, neosazeny

Pomníky vědcům a umělcům:

Vytvořil též plastiky mnoha umělců, např. Antonína Dvořáka, Marie Tauberové, Jana Kubelíka, Leoše Janáčka, Vítězslava Vejražky, Jaroslava Kociana.[1]

Témata každodenního života a poetiky:

Jeho dílům se věnovala řada výstavních katalogů a sborníků.[9]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Zdeněk Krybus, Galerie rodáků, Městské kulturní středisko Kojetín
  2. ↑ Kláterní Skalice, Cesty a památky, Roman Šulc
  3. ↑ Malá československá encyklopedie. 3. svazek. Praha: Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 620.
  4. ↑ Martin Kučera, Jaroslav Krombholc, drama dirigenta v osidlech doby, Karolinum Praha 2018, s. 485
  5. ↑ Archív: Zemřel sochař Zdeněk Krybus, Kolínský týdeník Pres, 23. 2. 2007
  6. ↑ Pomník Klementa Gottwalda ve Zlíně (Gottwaldově), Publicart, Galerie výtvarného úmění Cheb, autor hesla neuveden
  7. ↑ Gottwald překáží na seznamu i v garáži, Česká televize, 25. 3. 2010
  8. ↑ Milan Libiger: Gottwaldova socha v Gottwaldově stála i vedle Masaryka, teď leží v garáži, iDnes.cz, 17. 11. 2014
  9. ↑ Krybus Zdeněk, Informační systém abART - full verze, 2005–2006 Archiv výtvarného umění, o.s.

Externí odkazy

Zdroj