Zdeněk Švehla

Zdeněk Švehla
Narození 16. července 1924
Brno
Úmrtí 21. prosince 2014 (ve věku 90 let)
Praha
Povolání operní pěvec
Děti Jarmila Švehlová
Příbuzní Robert Hájek (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Švehla, v zahraničí znám jako Zdeněk Mario, (16. července 1924 Brno – 21. prosince 2014 Praha) byl český tenorista, dlouholetý sólista Opery Národního divadla v Praze.

Život

Narodil se v Brně a v letech 1941–1943 studoval na Obchodní škole. Vstoupil na brněnskou konzervatoř, studoval u profesora Bohumila Soběského. V té době již zpíval ve sboru Českého lidového divadla v Brně (1943–1945). Debutoval v roce 1942 v roli Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. Po skončení 2. světové války se stal sólistou Státního divadla Brno (1945–1949), kde účinkoval nejen v opeře, ale i v operetě. Konzervatoř absolvoval v roce 1947.

V roce 1950 nastoupil vojenskou prezenční službu. Jako voják byl pozván do Slovenského národního divadla v Bratislavě a později působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V letech 1952–1956 pokračoval ve studiu na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (v seznamu absolventů ale uveden není[1]).[2] V té době působil v opeře divadla v Olomouci a krátce i ve Státním divadle Ostrava. Členem opery Národního divadla se stal 1. srpna 1957. Ve studiu však pokračoval ještě dalších pět let u profesorů A. Granforteho a C. Pollacca v Benátkách.

Na scéně Národního divadla vytvořil více než 60 rolí českého i světového repertoáru. Hostoval ve Vídni (Staatsoper, Volksoper i Raimundtheater), v Athénách, v Dublinu, na Islandu a v Rumunsku.

V letech 1960–1964 se zúčastnil světového turné Laterny magiky jako Hoffmann v Offenbachových Hoffmannových povídkách (jediná živě zpívající role). Často zpíval i v operetách. Byl častým hostem nahrávacích studií a jeho výkony byly zachyceny na mnoha gramofonových, rozhlasových a televizních nahrávkách. V roce 2013 obdržel Cenu Thálie za celoživotní operní mistrovství.

Byl otcem herečky Jarmily Švehlové a dědečkem herce Roberta Hájka.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159. 
  2. ↑ PROCHÁZKA, Jan. Slovník divadelních umělců 1945–1975, III. díl (P–Š). Praha: Divadelní ústav, 1979. Dostupné online. S. 1160. 

Externí odkazy

Zdroj