William Onslow, 4. hrabě Onslow

William Onslow, 4. hrabě Onslow
Stranická příslušnost
Členství Konzervativní strana
Narození 7. března 1853
Old Alresford
Úmrtí 23. října 1911 (ve věku 58 let)
Hendon
Choť Florence Coulston Gardner (od 1875)
Rodiče George Augustus Cranley Onslow a Mary Harriet Anne Loftus
Děti Richard Onslow, 5. hrabě Onslow
Gwendolen Guinness
Lady Dorothy Onslow
Victor Alexander Herbert Huia Onslow
Příbuzní William Onslow, 6th Earl of Onslow a Lady Mary Onslow[1] (vnoučata)
Alma mater Exeterská kolej
Etonská kolej
Profese politik a statistik
Ocenění rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons William Onslow, 4th Earl of Onslow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Onslow, 4. hrabě Onslow (William Hillier Onslow, 4th Earl Onslow, 4th Viscount Cranley of West Clandon, 7th Baron Onslow, 4th Baron Onslow of Cranley) (7. březen 1853, Old Alresford, Anglie – 23. října 1911, Londýn, Anglie) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Onslow. Jako člen Sněmovny lordů patřil ke konzervativcům a od mládí se zabýval problematikou kolonií a obchodu. Byl guvernérem na Novém Zélandu (1888–1892), britským ministrem zemědělství (1903–1905) a místopředsedou Sněmovny lordů (1906–1911). Je po něm pojmenováno několik geografických lokalit a institucí na Novém Zélandu.

Politická kariéra

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu připomínaného od 12. století, narodil se jako jediný syn George Onslowa (1813–1855), byl prasynovcem Arthura Onslowa, 3. hraběte Onslowa (1777–1870), po němž zdědil peerský titul a statky v hrabství Surrey. Studoval v Oxfordu, ale studia nedokončil, po dosažení plnoletosti vstoupil v roce 1874 do Sněmovny lordů jako 4. hrabě Onslow, zároveň byl od roku 1874 komořím královny Viktorie. V politice se připojil ke konzervativcům a zabýval se především problematikou obchodu a kolonií. Jako státní podsekretář kolonií (1887–1888) byl zároveň mluvčím ministerstva kolonií ve Sněmovně lordů, v roce 1888 byl parlamentním tajemníkem úřadu pro obchod. V roce 1887 byl viceprezidentem koloniální konference konané v Londýně.

V letech 1888–1892 byl guvernérem na Novém Zélandu[pozn. 1]. Kvůli epidemii tyfu se zpočátku s rodinou vyhýbal hlavnímu městu, později se jako konzervativec dostal do sporu s novozélandskými liberálními politiky. Po návratu do Anglie zastával další vládní funkce, byl státním podsekretářem pro Indii (1895–1900) a státním podsekretářem kolonií (1900–1903). V letech 1903–1905 byl ministrem zemědělství (President of the Board of Agriculture) a od roku 1903 též členem Tajné rady. Po nástupu liberálů k moci v roce 1905 se jako předák konzervativní opozice stal místopředsedou Sněmovny lordů (1906–1911).

Kromě toho byl také prezidentem Královské statistické společnosti (1905–1906) a členem rady hrabství Londýn. Zastával také funkce smírčího soudce a zástupce místodržitele hrabství Surrey, kde vlastnil statky. Koncem 19. století inicioval rozsáhlé úpravy zámeckého parku na hlavním rodovém sídle Clandon Park House (Surrey).

Manželství a potomstvo

Jeho manželkou byla od roku 1875 Florence Gardner (1853–1934), sestra H. C. Gardnera, který byl v letech 1892–1895 ministrem zemědělství. Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem titulu byl starší syn Richard (1876–1945), který zastával řadu vládních funkcí a stejně jako otec byl místopředsedou Sněmovny lordů. Dcera Gwendolen (1881–1966) byla manželkou 2. hraběte z Iveaghu z významné podnikatelské rodiny Guinnessů a v letech 1927–1935 poslankyně Dolní sněmovny. Mladší dcera Dorothy (1885–1976) se provdala za státníka 1. hraběte z Halifaxu.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ "Koncem osmdesátých let 19. století změnila Velká Británie pohled na Austrálii, která byla dosud považována za okrajovou zemi trestanců a dobrodruhů, guvernérské posty zde zastávali převážně námořní a armádní důstojníci. Rostoucí význam Austrálie a sousedních ostrovů deklarovala britská vláda tím, že nově do guvernérských funkcí vysílala příslušníky nejvyšší aristokracie, což mělo přispět k vyšší prestiži australských provincií, Nového Zélandu a Tasmánie. Byl to také případ 4. hraběte z Onslow jmenovaného koncem roku 1888 do funkce guvernéra Nového Zélandu

Reference

  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Zdroj