William Jennings Bryan

William Jennings Bryan
Narození 19. března 1860
Salem
Úmrtí 26. července 1925 (ve věku 65 let)
Dayton
Místo pohřbení Arlingtonský národní hřbitov
Alma mater Illinois College
Northwestern University Pritzker School of Law
Povolání politik, advokát, diplomat, vydavatel, editor a spisovatel
Ocenění čestný doktor Floridské univerzity (1923)
Politická strana Demokratická strana
Nábož. vyznání křesťanství
presbyterianismus
Choť Mary Baird Bryan
Děti Ruth Bryan Owen
William Jennings Bryan Jr.
Grace Bryan Hargreaves
Rodiče Silas Bryan a Mariah Jennings Bryan[1]
Příbuzní Charles W. Bryan, Mary Elizabeth Bryan a Frances Mariah Bryan (sourozenci)
Funkce člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1891–1895)
ministr zahraničních věcí Spojených států amerických (1913–1915)
Podpis William Jennings Bryan – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Jennings Bryan (19. března 1860, Salem, Illinois, USA – 26. července 1925, Dayton, Tennessee, USA) byl americký právník a politik, který byl v letech 1896, 1900 a 1908 kandidátem Demokratické strany na prezidenta Spojených států. Byl 41. ministrem zahraničních věcí za prezidenta Woodrowa Wilsona.

Život

Pro svůj hluboký, autoritativní hlas byl jedním z nejznámějších řečníků své doby. Byl oddaným presbyteriánem, podporovatelem populární demokracie, kritik bank a železnic, vůdce hnutí silveritánů v 90. letech 19. století, vedoucí postava Demokratické strany, obhájce míru, prohibicionista, odpůrce sociálního darwinismu a jeden z nejvýznamnějších vůdců populismu koncem 19. a počátkem 20. století. Díky své víře v moudrost obyčejných lidí byl nazýván „Velký muž z lidu“.

V intenzivně vedeném boji ve volbách v letech 1896 a 1900 prohrál s Williamem McKinleym, ale ponechal si kontrolu nad Demokratickou stranou. V kampani roku 1896 absolvoval 500 veřejných projevů a tak zavedl volební turné amerických prezidentských kandidátů. Ve svých třech účastech v prezidentských volbách podporoval v roce 1896 Svobodné stříbro, v roce 1900 antiimperialismus a v roce 1908 trust, odvolávaje se na Demokraty v případech, kdy jsou korporace chráněny. Chtěl obnovit státní práva bojovat proti trustům a velkým bankám, chopil se populistických myšlenek. V roce 1913 ho prezident Woodrow Wilson jmenoval ministrem zahraničí, ale ostrá Wilsonova reakce na potopení Lusitánie v roce 1915 přiměla Bryana jako rozhodného pacifistu na protest odstoupit.

Ve 20. letech byl silným podporovatelem prohibice, ale nejznámějším je asi pro svoje křížové tažení proti darwinismu, jež vyvrcholilo v tzv. Opičím procesu v roce 1925. Pět dní poté, co byl případ uzavřen, Bryan ve spánku zemřel. Pohřben je na Arlingtonském národním hřbitově.

Reference

  1. ↑ Geni.com.

Externí odkazy

Zdroj