Wilhelm Keitel

Wilhelm Keitel
Wilhelm Keitel v roce 1942
Wilhelm Keitel v roce 1942

Rodné jméno Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel
Narození 22. září 1882
Helmscherode
Úmrtí 16. října 1946 (ve věku 64 let)
Norimberská soudní věznice
Choť Lisa Fontaine ​(1909–1946)
Děti 6
Příbuzní Bodewin Keitel[1] (sourozenec)
Vojenská kariéra
Hodnost Generalfeldmarschall (Polní maršál)
Doba služby 19011945
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Německá císařská armáda (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1945)
Velel Oberkommando der Wehrmacht
Války První světová válka
Druhá světová válka
Vyznamenání Rytířský kříž Železného kříže
Zlatý stranický odznak
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád
Válečný záslužný kříž
Kříž Friedricha-Augusta
Hanzovní kříž
Clasp to the Iron Cross
Kříž cti
Odznak za zranění
medaile Na památku 13. března 1938
velkokříž Řádu kříže svobody
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons

Generalfeldmarschall Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel (22. září 1882, Helmscherode – 16. října 1946, Norimberk) byl válečný zločinec, vysoce vyznamenaný veterán první světové války, německý polní maršál za druhé světové války a náčelník Hitlerova Oberkommanda der Wehrmacht. Po válce patřil mezi hlavní obžalované u Norimberských procesů. Posléze byl odsouzen k trestu smrti a v Norimberku popraven.

Mládí a první světová válka

Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Jeho mladší bratrem byl generálmajor Bodewin Keitel. Po dokončení svého vzdělání v Göttingenu se rozhodl pro vojenskou službu a v roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (důstojnický čekatel) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu, se kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.

Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.

Později v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska. Brzy byl však povýšen na šéfa organizačního úřadu a pozici si udržel i poté, co se dostali nacisté k moci v roce 1933. Na základě doporučení generála Wernera von Fritsche se stal velitelem nově vytvořeného nacistického úřadu ozbrojených sil (Wehrmachtamt).

Druhá světová válka

V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artilerie (generál dělostřelectva) a následující rok se díky Aféře Blomberg-Fritsch stal náhradou za ministra obrany (Reichskriegsministerium) a zároveň převzal funkci vrchního velitele Oberkommanda der Wehrmacht.

V říjnu 1938 byl Keitel krátce vojenským velitelem Sudet.

Roku 1940 byl s blížícím se koncem Francouzského tažení povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za ujednání příměří s Francií, přestože nebyl velitelem jednotek účastnících se boje.

Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá přijmout.

20. července 1944 vyvázl nezraněn z posledního atentátu na Adolfa Hitlera – viz Operace Valkýra.

Po válce byl souzen mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

Významná vyznamenání

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2023-04-22]

Externí odkazy

Zdroj