Wedelie trojlaločná

Jak číst taxoboxWedelie trojlaločná
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod Sphagneticola
Binomické jméno
Sphagneticola trilobata
Pruski; 1996
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wedelie trojlaločná (Sphagneticola trilobata) je rostlina z čeledi hvězdnicovité. Pochází z Mexika, Střední Ameriky a Karibiku, ale nyní roste v celém neotropickém pásmu. Pěstuje se jako okrasná půdokryvná rostlina.[1] Je vedena v seznamu 100 nejhorších invazních druhů světa.

Popis

Jde o rozložitou, půdokryvnou vytrvalou bylinu do 30 cm výšky. Listy jsou dužnaté, 4–9 cm dlouhé a 2–5 cm široké, pilovité nebo nepravidelně zubaté, nahoře tmavě a dole světleji zelené.

Květenství

Stopky jsou 3–10 cm dlouhé. Květy jsou jasně žluté, paprsčité. Semena jsou nažky, 4–5 mm dlouhé. Rostliny se množí většinou vegetativně, protože semena obvykle nejsou plodná. V tropech kvete i po celý rok,[2] jinde od jara do podzimu.[3]

Habitat

Toleruje různá prostředí, ale nejlépe se jí daří ve slunných oblastech s dobře odvodněnou, vlhkou půdou v nízkých nadmořských výškách.[1][4]

Invazní druh

Wedelie trojlaločná je vedena v seznamu 100 nejhorších invazních druhů světa.[5] Lidé ji šíří jako okrasnou nebo půdokryvnou rostlinu v zahradách, odkud může unikat do okolí. Rychle vytváří hustou pokrývku, a vytlačuje tak jiné rostlinné druhy.

Šíři se také podél potoků nebo kanálů a je škodlivým plevelem v zemědělské půdě.

Jako invazní druh je rozšířena na tichomořských ostrovech, Hongkongu, Jižní Africe, Austrálii, Indonésii a na Srí Lance.[1][4]

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sphagneticola trilobata na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Dostupné online. 
  2. ↑ Sphagneticola trilobata (L.) Pruski Flora Fauna Web.
  3. ↑ Singapore daisy Sphagneticola trilobata The State of Queensland, Department of Agriculture and Fisheries, 2023.
  4. ↑ a b Dostupné online. 
  5. ↑ Boudjelas S. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj