Václav Steffal

Václav Steffal
Prof. MUDr. Václav Steffal r. 1885 (kreslil Jan Vilímek, archiv ÚČL AV ČR)
Prof. MUDr. Václav Steffal r. 1885 (kreslil Jan Vilímek, archiv ÚČL AV ČR)
Narození 17. září 1841
Rodvínov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. dubna 1894 (ve věku 52 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Povolání lékař, anatom a vysokoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Steffal (17. září 1841 Rodvínov[1] — 14. dubna 1894 Praha)[2] byl český anatom, první profesor anatomie na nově osamostatněné české lékařské fakultě v Praze (1883-94). Zakládal český anatomický ústav a spoluvytvářel odbornou terminologii. Jako okresní lékař v Praze (1872-83) a člen pražského obecního zastupitelstva (po r. 1886) usiloval o zlepšení zdravotních poměrů města (asanace Josefova, výstavba kanalizace, školní hygiena). Přispíval do odborných časopisů, Riegrova a Ottova slovníku naučného. Preparoval mozek Františka Palackého.

Život

Narodil se 17. září 1841[1][p 1] v Rodvínově u Jindřichova Hradce[1][p 2] jako syn pokrokového sedláka. Jeho otec rád četl, starší bratr Matěj jako první na jindřichohradecku zaváděl střídavé hospodaření.[3]

Roku 1862 absolvoval jindřichohradecké gymnázium a nastoupil na pražskou lékařskou fakultu, přičemž ho podporoval strýc Šimon, kněz v Kostelní Radouni.[3] Promoval 7.[3] nebo 6. listopadu 1868[4] a ještě předtím získal od profesora Bochdálka místo asistenta. Byl velmi snaživý a aktivní, účastnil se mnoha anatomických pitev, studoval i o prázdninách a praktické zkušenosti využíval při výkladech. Pracoval také souběžně ve všeobecné a dětské nemocnici, byl rovněž promován za magistra porodnictví a doktora chirurgie. Když roku 1871 odešel profesor Bochdálek do penze, byl Steffal jmenován jeho provizorním nástupcem a předpokládalo se, že na této pozici již zůstane.[3] Vznikla i petice na jeho podporu, ale nakonec jeho místo získal německý profesor Wilhelm von Henke.[4]

Steffal odešel z akademické sféry a roku 1872 byl jmenován asistentem okresního lékaře v Praze,[5] později okresním lékařem.[3] Byl například volán k případům náhlých úmrtí,[6] dokonaných sebevražd[7] i pokusům o ně.[8] Pracoval také příležitostně v anatomickém ústavu u profesora Flemminga,[4] účastnil se činnosti spolku českých lékařů (1877-79 jednatel, určitou dobu místopředseda)[4] a pořádal pro toto sdružení[9] i pro spolek mediků přednášky.[10][11] Roku 1880 byl společně s dr. Hynkem Pelcem jmenován do stavební komise města Prahy.[12] Školil v anatomii cvičitele Sokola a od roku 1880 byl členem zkušební komise pro učitelství tělocviku na středních školách a učitelských ústavech.[13] Z funkce okresního lékaře odstoupil roku 1883, poté, co byl jmenován univerzitním profesorem.[14]

Významným Steffalovým činem bylo preparování mozku Františka Palackého. Tělo tohoto historika a politika bylo po smrti († 26. května 1876) vystaveno na katafalku ve Staroměstské radnici, kde mu vzdávaly čest davy lidí.[15] Po uzavření smutečního sálu večer před pohřbem, 30. května 1876, Steffal v přítomnosti náměstka starosty A. O. Zeithammera provedl pitvu Palackého hlavy. Konstatoval přitom, že „lebka jest nadobyčejně krásně tvořena, mozku mnoho a týž také velmi pěkný“. Mozek vyjmul z lebky a umístil do zvláštní skleněné nádoby, která byla uložena „na věčnou památku“ v Národním muzeu.[16] (V hlavním sídle muzea byl uchováván do roku 2015, kdy byl v kvůli rekonstrukci budovy převezen do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici. Přitom se také zvažovalo, zda by neměl být raději pohřben.)[17] Okolnosti a výsledek pitvy popsal následujícího roku v Časopise českých lékařů.[18]

Roku 1883 vznikla (v rámci dělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část) samostatná česká lékařská fakulta[3] a Steffal byl téhož roku jmenován prvním, mimořádným profesorem deskriptivní anatomie.[19] Jeho úkolem bylo, vytvořit český anatomický ústav a kodifikovat českou odbornou terminologii. Začátky byly obtížné. Posluchačů bylo mnoho, učeben a pomůcek se nedostávalo. Steffal při své činnosti zápasil také s vlastními nedostatky — 12 let se věnoval praktické medicíně a nesledoval vědecký vývoj v oboru. Proto cestoval, navštěvoval anatomické ústavy v Rakousku, Švýcarsku a Německu a užitečné postupy zaváděl. Byl rovněž členem terminologické komise, ale jeho handicapem bylo, že studoval téměř výhradně v němčině. Nakonec se svými spolupracovníky vytvořil asi tisíc anatomických preparátů a shromáždil podklady pro učebnici, ale k jejímu napsání a vydání se už nedostal.[4] V lednu 1886 navštívil jeho ústav (v rámci setkání s představiteli pražského školství) rakouský ministr vyučování Paul Gautsch.[20] Téhož roku byl Steffal jmenován řádným profesorem.[21]

Nadále se účastnil veřejného života. Roku 1886 byl za Klub voličů novoměstských[22] zvolen do pražského obecního zastupitelstva.[23] Stal se členem městské zdravotní rady[24] a kanalizační komise,[25] účastnil se diskusí ohledně asanace Josefova,[26] výstavby kanalizace[27] a zdravotních aspektů ve školách.[28] Roku 1886 byl také zvolen do výboru Národní jednoty pošumavské,[29][p 3] ale již následujícího roku odstoupil.[30] Byl také komisařem plastické anatomie pro zkoušky kandidátů učitelů kreslení a profesorem pražské malířské akademie.[3] V rodné obci založil občanskou a školní knihovnu.[3] V roce 1884 koupil za 80.000 zlatých dům čp. 1636 na Novém Městě[31] (dnes V tůních 1636/1, Praha 2, na rohu Ječné ulice).

Kolem roku 1888 onemocněl, ale pokračoval v práci. Před Vánoci 1893 byl nucen vzít si zdravotní dovolenou. Jeho stav se ale dál zhoršoval[32] a 14. dubna 1894 v Praze zemřel[33] na srdeční onemocnění.[2] Pohřben byl na Olšanech.[2] Jeho nástupcem na fakultě se stal profesor Jan Janošík.[34]

Hodnocení

Byl svědomitý učitel a zručný kreslíř, který svými obrázky zdařile ilustroval přednášky.[35] Byl oblíbený mezi posluchači.[32] Zasloužil se o založení sbírek anatomického ústavu.[36] Spolek českých mediků ho roku 1889 jmenoval čestným členem.[37]

Medailon k 60. narozeninám histologa a embryologa Josefa Viktora Rohona (v roce 1905) uvádí, že se tento vědec připravoval k převzetí stolice (katedry) anatomie na pražské univerzitě, ale „vlivem politických osobností“ byl na toto místo dosazen Václav Steffal a Rohon tak dostal příležitost až roku 1895, po Steffalově smrti.[38]

Historik medicíny charakterizoval Steffala roku 2014 takto: „odborně nevýznamný, ale dobrý učitel“.[39]

Dílo

Napsal řadu článků do odborných časopisů (jejich seznam uvádí Michal Navrátil v Almanachu českých lékařů z r. 1913).[3] Knižně vyšly např.:[40]

  • Anatomie dle přednášek ř. prof. dr. V. Steffala 1886/7 (1887)
  • Systematická anatomie (1889), rovněž záznam přednášek

Přispíval do Riegrova (pod značkou Sff.)[41] a Ottova slovníku naučného (pod značkou Sl.).[42]

Rodina

  • Roku 1875 se v Praze oženil s Annou, roz. Feiglovou (1856-??). Měli tři dcery.[43]

Odkazy

Poznámky pod čarou

  1. ↑ Řada zdrojů, např. nekrolog v Národních listech ze 14. dubna 1894, s. 2 a v Časopise lékařů českých z 21. dubna 1894 (přesné citace viz sekci Reference) uvádí datum narození 16. září; to však odporuje záznamu v matrice narozených.
  2. ↑ Zdroje z 19. století zpravidla uvádějí rodnou obec jako Rodinov, což je starší variantní název Rodvínova. V nedalekém Rodinově se toho dne žádný Steffal nenarodil. Viz též Rodinov. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1904. Dostupné online. Svazek 21. S. 878.
  3. ↑ Účelem spolku byla podpora Čechů žijících v jihočeských oblastech s německou většinou. Viz též Národní jednoty.

Reference

  1. ↑ a b c SOA Třeboň, Matrika narozených Jarošov nad Nežárkou 7, s. 161. Dostupné online.
  2. ↑ a b c Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z12, s. 40. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Steffal Václav, s. 298. 
  4. ↑ a b c d e SCHRUTZ, Ondřej. Prof. dr. Václav Steffal. Časopis lékařů českých. 1894-04-21, roč. 33, čís. 16, s. 313. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  5. ↑ Osobní. Národní listy. 1872-09-15, roč. 12, čís. 255, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  6. ↑ Plötzlich gestorben. Prager Tagblatt. 1880-12-29, roč. 4, čís. 361, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  7. ↑ Tragický konec. Národní listy. 1878-12-10, roč. 18, čís. 298, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  8. ↑ Chtěl se zastřeliti. Národní listy. 1880-10-01, roč. 20, čís. 236, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  9. ↑ Zprávy spolkové. Spolek českých lékařů. Národní listy. 1873-03-06, roč. 13, čís. 63, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  10. ↑ Zprávy spolkové. Ze spolku českých mediků. Národní listy. 1874-11-10, roč. 14, čís. 308, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  11. ↑ Spolek českých medikův. Národní listy. 1874-02-19, roč. 14, čís. 48, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  12. ↑ Osobní. Národní listy. 1880-10-17, roč. 20, čís. 250, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  13. ↑ PECHAN, Jaroslav. Vývoj cvičebních poměrů sokolských. Sokol. 1909, roč. 35, čís. 6, s. 125–126. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  14. ↑ Osobní. Národní listy. 1883-10-11, roč. 23, čís. 242, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  15. ↑ František Palacký. Národní listy. 1876-05-31, roč. 16, čís. 150, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  16. ↑ Hlava dra Frant. Palackého. Národní listy. 1876-06-02, roč. 16, čís. 152, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  17. ↑ PETÁKOVÁ, Tereza. Palackého mozek opustil téměř po šedesáti letech Historickou budovu Národního muzea. Jaký bude jeho další osud? (www.nm.cz Archivováno 26. 8. 2018 na Wayback Machine.)
  18. ↑ Výsledek částečného pitvání mrtvoly Františka Palackého. Časopis lékařův českých. 1877-06-02, roč. 16, čís. 22, s. 169. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  19. ↑ Noví professoři na české universitě. Národní listy. 1883-06-18, roč. 23, čís. 143, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  20. ↑ Ministr vyučování dr. šl. Gautsch. Národní politika. 1886-01-24, roč. 4, čís. 24, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  21. ↑ Denní kronika. Z Vídně. Národní listy. 1886-08-04, roč. 26, čís. 214, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  22. ↑ Voličové novoměstští!. Národní listy. 1886-11-21, roč. 26, čís. 322, s. 12. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  23. ↑ Doplňovací volby do obecního zastupitelstva pražského. Národní listy. 1886-11-25, roč. 26, čís. 326, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  24. ↑ Městská zdravotní rada. Národní listy. 1887-01-14, roč. 27, čís. 13, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  25. ↑ Z městské rady. Národní listy. 1889-03-07, roč. 29, čís. 66, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  26. ↑ Městská zdravotní rada. Národní listy. 1888-11-09, roč. 28, čís. 312, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  27. ↑ Sbor obecních starších. Národní listy. 1888-03-27, roč. 28, čís. 87, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  28. ↑ Sbor obecních starších. Národní listy. 1888-06-28, roč. 28, čís. 178, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  29. ↑ Ústřední výbor Národní jednoty pošumavské. Národní listy. 1886-07-05, roč. 26, čís. 184, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  30. ↑ Národní Jednota pošumavská. Národní politika. 1881-11-13, roč. 5, čís. 313, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  31. ↑ Změna držebností. Národní listy. 1884-11-11, roč. 24, čís. 313, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  32. ↑ a b K úmrtí p. prof. dra Steffala. Národní listy. 1894-04-15, roč. 34, čís. 103, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  33. ↑ Prof. dr. Václav Steffal mrtev. Národní listy. 1894-04-14, roč. 34, čís. 102, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  34. ↑ KRYŠTŮFEK, František Xaver. Slavnostní nastolení rektora české university. Národní politika. 1894-11-27, roč. 12, čís. 328, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2018-08-28]. 
  35. ↑ Úmrtí. Světozor. 1894-04-20, roč. 28, čís. 23, s. 276. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  36. ↑ (Dr. Václav Steffal). Humoristické listy. 1890-04-25, roč. 32, čís. 17, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  37. ↑ Osobní. Národní listy. 1889-12-08, roč. 29, čís. 339, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  38. ↑ Jubilea českých učenců. Národní listy. 1905-05-06, roč. 45, čís. 123, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. 
  39. ↑ GRIM, Miloš. Anatomie od Vesalia po současnost. Praha: Grada, 2014. 272 s. Dostupné online. Kapitola Anatomie na české lékařské fakultě od jejího vzniku v roce 1883 do roku 1918, s. 82. 
  40. ↑ Podle seznamu prací v souborném katalogu ČR (SKC)
  41. ↑ Seznam P. T. pánů spolupracovníků „Slovníka naučného“. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1873. Dostupné online. Svazek 1%. S. 536.
  42. ↑ Viz seznam spolupracovníků na konci 1. dílu (nečíslovaná stránka)
  43. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 138 • 1841 • Šteffal, Václav. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj