Vyhoštění kongregací z Francie
Druhé vyhoštění řeholních kongregací z Francie je důsledkem zákona z 1. července 1901 o spolcích, který podrobuje řeholní kongregace výjimečnému režimu popsanému ve III. hlavě zákona. Výklad zákona po nástupu antiklerikální vlády vedl k protináboženským represím, projevujícím se zejména ve vyhánění řeholníků a řeholnic, mnohdy násilnému.
Vyhoštění řídil a prováděl především ministerský předseda Émile Combes.
Kongregace
Na konci 19. století se termín kongregace používal k označení soukromých vzdělávacích zařízení provozovaných řeholními pracovníky, kteří složili jednoduché sliby, na rozdíl od řeholníků patřících k řádům a kteří složili slavné sliby.
Dekrety z roku 1880 nevyřešily otázku kongregací: „Proti řeholnicím nebylo podniknuto žádné opatření a sbory mužů byly rychle obnoveny. Mnoho exilových komunit se ve skutečnosti po prvním vyhnání v následujících letech diskrétně vrátilo.
Historik Jean Sévillia uvádí kvantifikovaná hodnocení: „Francie tehdy měla přesně 1 665 kongregací, tedy 154 mužských řádů a 1 511 ženských kongregací. Administrativní šetření zadané Waldeckem-Rousseauem v roce 1899 čítalo 30 000 řeholníků a 28 000 řeholnic.
Historie
Vatikán zákon odsoudil, ale dal kongregacím svobodu žádat o povolení k dalšímu fungování, což většina z nich učinila. Vítězství strany Bloc des gauches v parlamentních volbách v květnu 1902 však vyneslo k moci Émila Combese, který se spojil se socialisty z Jaurès a jehož vláda vedla tvrdý antiklerikální boj. Přistupuje k restriktivnímu výkladu zákona z roku 1901.
Na jaře roku 1903 Combes předal sněmovně padesát čtyři souborů žádostí o povolení od mužských kongregací předložených více než tisíc devíti sty patnácti domy. Kongregace byly rozděleny do tří skupin, všechny s negativním hodnocením:
- dvacet pět „učitelských“ kongregací (představujících 1 689 domů a 11 841 řeholníků);
- dvacet osm „kazatelských“ kongregací (225 domů a 3 040 řeholníků);
- kartouza (kartuziáni, 48 mnichů).
Combes zároveň předal Senátu žádosti šesti mužských kongregací „Hospitalitů, Misionářů a Kontemplativních řeholníků“, z nichž pět mělo příznivé vládní posudky, a které by proto zůstaly i nadále státem tolerovány: Špitální bratři ze Saint-Jean-de-Dieu, trapisté, Cisterciáci z Lérins, Bílí otcové a Africké misie z Lyonu, jedna pak s negativním názorem: salesiáni Dona Boska.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Expulsion des congrégations (1902-1903) na francouzské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vyhoštění kongregací z Francie na Wikimedia Commons
