Volební paradox

Volební paradox spočívá v paradoxním výsledku volebního systému.[1] Příklady volebních paradoxů jsou paradox u pořadové volby, u metod pro přepočet hlasů, u rozdělování mandátů v jednotlivých krajích a paradox u volebních koalic.

Paradox u pořadové volby

Související informace naleznete také v článku Condorcetova metoda.

U pořadové volby se může stát, že preference voličů jsou cyklické – například kandidát A by v soutěži s kandidátem B vyhrál, B by vyhrál s C a C by vyhrál s A. Condorcetův paradox je nejasnost, který z kandidátů by měl v tom případě vyhrát.

Paradox u metod pro přepočet hlasů

Podrobnější informace naleznete v článku D'Hondtova metoda.

Paradox D'Hondtovy metody pro přepočet hlasů spočívá v tom, že silnější straně stačí na zisk jednoho mandátu méně hlasů než slabší straně. To se projevilo například při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017, kdy ANO 2011 potřebovalo na jeden mandát o více než polovinu méně hlasů než TOP 09.[2][3][4]

Paradox Lexmannové[5][6][7] vznikl ve volbách do Evropského parlamentu na Slovensku 2019. Po odchodu Spojeného království z Evropské unie mělo být provedeno přerozdělení mandátů a mandát odebrán té straně, která vykázala nejmenší zbytek po dělení republikovým volebním číslem (kvótou). V důsledku toho Křesťanskodemokratické hnutí paradoxně získalo o jeden mandát méně, přestože získalo více hlasů než Svoboda a solidarita.

Paradox u rozdělování mandátů v jednotlivých krajích

Paradox u rozdělování mandátů v jednotlivých krajích se projevil při volbách do Poslanecké sněmovny 2021, kdy koalice SPOLU získala ve volbách nejvíce hlasů, ale ve Sněmovně nejvíce poslaneckých mandátů nezískala. Politolog a volební expert Daniel Kerekes vypočítal,[8] že pokud by koalice SPOLU získala v Jihočeském kraji o 3857 až 6003 hlasů méně, měla by o poslance navíc.

Paradox u volebních koalic

Volební koalice dvou stran Piráti a Starostové získala ve volbách 2021 15,6 % hlasů a 37 poslaneckých mandátů.[9]Pirátům z toho připadly 4 mandáty, zatímco hnutí STAN jich obdrželo 33, což neodpovídá volebním preferencím stran. Tento paradox vznikl tím, že voliči významně kroužkovali kandidáty jmenované hnutím STAN.[10]

Paradox politické participace

Účast ve volbách je podle teoretiků iracionální, protože hlas jednoho člověka obvykle o výsledku rozhodnout nedokáže. Pokud by ale všichni voliči přestali věřit v sílu svého hlasu, demokratický proces by přestal fungovat – to je paradox politické participace.[11]

Reference

  1. ↑ Analýza veřejné volby, 2009, diplomová práce, diplomová práce
  2. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017
  3. ↑ Pravicové strany se měly spojit, Jiří Hlavenka, Britské listy, 22. 10. 2017
  4. ↑ Proč si necháváme “přepočítávat” hlasy?, Vladimír Rott, na svém blogu (vjrsite.wordpress.com), 22./24. 10. 2017
  5. ↑ 'Ghost MEPs' stuck with no pay as they wait for UK to give up seats. The Guardian [online]. Guardian News & Media. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. ↑ EU-Parlament: Als "Geisterabgeordnete" in Brüssel [online]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ “Spookparlementsleden” zonder loon wachten wanhopig op Brexit: “Ik ben een paradox” [online]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  8. ↑ KEREKES, Daniel. Volební paradox: Kdyby koalice Spolu dostala v jižních Čechách méně hlasů, získala by poslance navíc. Deník N [online]. N Media, 2021-10-11 [cit. 2021-10-17]. Dostupné online. ISSN 2571-1717. 
  9. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Aktuálně.cz, [1], 10. října 2021.
  10. ↑ SURMANOVÁ, Kateřina: ANO poprvé ochutnalo prohru, Piráty zaskočila volební anomálie a ve sněmovně skončila tradiční levice. Lidovky.cz, [2], 9. října 2021, 20.25 hod.
  11. ↑ http://www.sparknotes.com/us-government-and-politics/political-science/political-culture-and-public-opinion/section4.rhtml

Zdroj