Volba prezidenta Československa 1989

Volba prezidenta Československa 1989
Stát Československo
Druh voleb prezidentské
Volební termín 29. prosince 1989
Předchozí volby 1985
Následující volby 1990
Počet kandidátů 1
Výsledky
Václav Havel
Václav Havel
Občanské fórum
344 hlasů
100 %
zvolený kandidát

Volba prezidenta Československa proběhla 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Federálního shromáždění, kterou vedl čerstvě kooptovaný předseda Alexander Dubček.[1] Samotná volba byla ovlivněna událostmi sametové revoluce, které vedly k pádu komunistického režimu a také k abdikaci prezidenta Gustáva Husáka. Václav Havel, disident a kritik komunistického režimu, byl zvolen devátým československým prezidentem.

Pozadí

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.

Prezidentská volba se odehrávala v atmosféře sametové revoluce, která vedla ke kolapsu komunistického režimu v Československu. Veřejnost žádala výměnu politické garnitury, ale paradoxně byli nejznámějšími kandidáty komunističtí politici z období pražského jara 1968.[2] Mezi nimi především Alexander Dubček, který byl považován za největšího konkurenta Václava Havla.[3] Dalším kandidátem byl bývalý ministr školství Čestmír Císař, podporovaný Socialistickým svazem mládeže.[4][3]KSČ ve volbě podporovala stávajícího předsedu vlády Ladislava Adamce.[2]

Politická jednání

6. prosince 1989 došlo k jednání mezi zástupci Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí, na kterém bylo rozhodnuto o společné podpoře kandidatury Václava Havla, navzdory Dubčekově popularitě na Slovensku.[5] 10. prosince jmenoval stávající prezident Gustáv Husák první ne zcela komunistickou vládu od února 1948 a následně oznámil Federálnímu shromáždění svojí demisi.[3] Předsedou nové vlády byl jmenován Slovák Marián Čalfa. To znamenalo, že na prezidentský post nemohla být jmenována osoba slovenské národnosti.[6][3] Slovenský historik Ivan Laluha tento vývoj přičítá nepřátelství mezi Dubčekem a Husákem pocházejícím z doby Pražského jara.[6]

11. prosince navrhli zástupci komunistické strany a SSM, aby byl prezident volen přímo. Komunisté vycházeli z v Praze provedených průzkumů veřejného mínění, které ukazovaly, že nejvyšší podporu veřejnosti měl Alexander Dubček, zatímco ostatní zvažovaní kandidáti včetně Havla měli podporu kolem 1 procenta.[3] Představitelé Občanského fóra se obávali, že Havel by na venkově nemusel obdržet dostatečný počet hlasů.[7] Delegace Občanského fóra vedená Petrem Pithartem návrh odmítla.[3] Situace byla vyřešena intervencí předsedy vlády Čalfy, který na tajné schůzce s Havlem 15. prosince slíbil, že podpoří jeho volbu prezident výměnou za to, že se Dubček stane předsedou parlamentu.[8] Čalfa, který následkem Husákovy abdikace disponoval prezidentskými pravomocemi, udělil Havlovi po schůzce milost, neboť jakožto trestaný občan by se o nejvyšší funkci ucházet nemohl.[3][8] Součástí dohod mezi Havlem a Čalfou měl být také Havlův slib, že příslušníci komunistické garnitury nebudou trestání a perzekvováni.[7] 15. prosince proběhla schůzka George Sorose s Mariánem Čalfou,[9] kterou zorganizoval František Janouch, disident a zakladatel Nadace Charty 77.[10] Premiér Čalfa následně přesvědčil poslance Federálního shromáždění, aby hlasovali pro Havla.[5] Havel byl zvolen dočasně; pouze do doby, kdy nové Federální shromáždění vzešlé ze svobodných voleb opětovně zvolí prezidenta.

Průběh a výsledek volby

Průběh volby vedl předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček. Volby se účastnilo 323 poslanců Federálního shromáždění. Hlasovalo se veřejně. Nebyly zaznamenány žádné hlasy proti navrženému kandidátovi a nikdo se hlasování nezdržel.[1]

Prezidentský slib

Složení prezidentského slibu proběhlo na stejné společné schůzi Federálního shromáždění. Václav Havel složil prezidentský slib na Ústavu Československé socialistické republiky:

Předseda FS Alexandr Dubček: Prosím vás, pán prezident, aby ste pristúpili k Ústave Československej socialistickej republiky a k ústavnému zákonu o československej federácii, položili na ne pravú ruku a vykonali ústavný sľub, ktorý potom potvrdíte svojím podpisom.
Prezident ČSSR Václav Havel: Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat Ústavu a ostatní zákony.

21. společná schůze Federální shromáždění (stenozáznam)[11]

Po složení slibu vystoupil prezident Václav Havel s první dámou Olgou Havlovou na veřejnosti. Poté vykonal na třetím nádvoří Pražského hradu slavnostní přehlídku vojáků Hradní stráže.[12] Veřejnost si všimla krátkých nohavic kalhot, ve skutečnosti povytažených šlemi, které měl nový prezident během vojenské přehlídky na sobě.[13][14] Na volbu navázalo slavnostní Te Deum ve Svatovítské katedrále vedené kardinálem Tomáškem.[15] Po 41 letech tak opět na Hradě zasedl nekomunistický prezident.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FS ČSSR 1986-1990, SL a SN, 21. schůze, část 1/1 (29. 12. 1989). www.psp.cz [online]. 1989-12-29 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČERNÝ, Ondřej. 1989 a 1990 - Volba prezidenta 2008 (Český rozhlas). www.rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2019-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-28. 
  3. ↑ a b c d e f g MLEJNEK, Josef; ŠUSTROVÁ, Petruška. Volba Václava Havla prezidentem v prosinci 1989. www.moderni-dejiny.cz [online]. 2012-02-03 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ LUCIE, Strašíková. „Císař na Hrad“ - Čestmír Císař se dvakrát mohl stát prezidentem. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-08-04 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b NOVÁK, Martin. Dubček na Hrad? Ne, shodli se vzácně Havel a Husák. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-11-20 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Zvolení Havla byla Husákova pomsta Dubčekovi, tvrdí historik. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-01-10 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  8. ↑ a b Před 25 lety zvolil komunistický parlament Václava Havla prezidentem. Reflex.cz [online]. 2014-12-26 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ Fotobanka ČTK - Titulní stránka : Marián ČALFA Georg SOROS. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Soros podporoval chartisty, Klaus překazil jeho plán, říká fyzik Janouch. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-04-07 [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ FS ČSSR 1986-1990, SL a SN, 21. schůze, část 1/1 (29. 12. 1989). www.psp.cz [online]. 1989-12-29 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Věrnost republice slíbí prezident již po pětadvacáté. Podívejte se na inaugurace Masaryka, Háchy, Gottwalda či Havla. ČT24 [online]. 2023-03-08 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nešťastný detail, který se stal symbolem. Havla si leckdo připomíná vyhrnutými nohavicemi. ČT24 [online]. 2018-11-18 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ Havlův spolupracovník vysvětlil, jak to bylo s krátkými kalhotami. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-12-21 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ TOMEK, Prokop. Václav Havel – z vůle lidu prezidentem. VHU PRAHA [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Záznam volby, projev prezidenta, vojenská přehlídka, blahopřání aj. In Televizní noviny ČST z 29. 12. 1989. Dostupné online (video).
  • FS ČSSR 1986-1990, SL a SN, 21. schůze, část 1/1 (29. 12. 1989). www.psp.cz [online]. 1989-12-29 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  • NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  • Věrnost republice slíbí prezident již po pětadvacáté. Podívejte se na inaugurace Masaryka, Háchy, Gottwalda či Havla. ČT24 [online]. 2023-03-08 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. 
  • HERTL, David. Boj o prezidenta v prosinci 1989. Český rozhlas Plus [online]. 2014-12-31 [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  • SPURNÝ, Jaroslav. Záhada Havlovy volby. Týdeník Respekt [online]. 2019-12-29 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. 

Zdroj